Dozvěděli jsme se třeba, že se členové kapely scházejí na zkouškách v  Českém národním domě každý týden. Když je to zapotřebí, například když se chystá nějaké vystoupení, cvičí i častěji. Noty pro různá obsazení nástrojů rozepisuje vedoucí kapely Jaroslav Klubíčko. V kapele kromě něj v současnosti působí náš spolubesedník – klarinetista Petr Stráník, kontrabasista Tibor Vrbický, houslistky Ema Zadrová, Valentina Mravlinčićová a Silvia Podsedníková, flétnistka Ivana Burešová a harmonikářka Lucie Syrůčková. Kapela hraje téměř výhradně české a slovenské lidové písně. S Petrem jsme zavzpomínali také na dřívější členy kapely, Josefa Zámostného, Josefa Sulíka a jeho syny, Vladimíra Bertiće, Alana Muťku, Ivana Vrbického, Martinu Riznerovou, Martinu Šolcovou a celou dlouhou řadu dalších hudebníků.
Petr Stráník se do kapely dostal, když mu bylo deset let, ve třetí třídě základní školy. Oba rodiče, Libuše a Antonín Stráníkovi, působili v daruvarské Besedě a bylo logické, že do ní zapojí také své děti. Tak se malý Petr přidal k muzice a jeho sestra Helenka se stala dlouholetou členkou taneční skupiny.
Českou mateřskou a základní školu Petr vychodil v Daruvaru. Byl vždy výborný žák. Po základní škole vystudoval gymnázium a technickou univerzitu TVZ v Záhřebu. Absolvoval základní hudební školu, při gymnáziu navštěvoval také střední hudební školu, která tenkrát byla jen v Bjelovaru. Dříve hrál také v dechovkách v Dolanech, Končenicích i v Bjelovaru. „I když se mi v dětství zdálo, že učit se nemá velkou cenu, později jsem zjistil, že bez učení to v životě nejde, vlastně jsem se dodnes učit nepřestal. Také jsem se naučil, že si máme vážit toho, co máme. Bylo to ve válečné době, když jsme žili odloučení od rodičů v Seči,“ řekl nám Petr mimochodem.
Ptali jsme se, na které období v kapele má Petr nejkrásnější vzpomínky, na která vystoupení a zájezdy nejraději vzpomíná. „Snad všichni v Holubičce nejraději vzpomínáme na období, kdy jsme byli v Itálii a později ve Švýcarsku. Bylo to před desítkou i více let. Třeba dodnes živě vzpomínám na všechny návštěvy Rožnova pod Radhoštěm. Cestuju opravdu velmi rád. Poměrně často jezdím také za sestrou Helenkou, která dnes žije v Praze.“
Hudba je Petrovým největším koníčkem. Vlastní profesí je informatik. Denně dojíždí do práce do Bjelovaru, kde pracuje v oboru v bance. S počítači kamarádí odmalička: „Poprvé jsem se s počítači setkal u tety a strýce Vachovcových. Ve škole nám až v sedmé třídě umožnili výběrovou výuku informatiky. Tehdy jsme chodili na počítače do radioklubu. Zpočátku mě nejvíc bavily hry,“ říká Petr. „Na gymnáziu jsem se začal víc zabývat údržbou, systémem Windows a programy. Na studiu jsem se dostal také k programování. Tam jsem zjistil, co všechno se s počítači dá dělat. Opravdová práce s počítačem pro mne nastala až po studiu. Absolvoval jsem školení pro certifikáty od Microsoftu a zjistil jsem, že toho o informatice vlastně vím jen málo. Díky certifikátům jsem brzy získal zaměstnání,“ uzavřel Petr. A práce ho také nutí neustále se vzdělávat. „Buď se doma učím, a to hodně, nebo i dnes hraji počítačové hry. Nejraději mám RPG, například ze série Final Fantasy.“
Dalšími Petrovými zálibami jsou četba, filatelie a pěstování kaktusů. „V dětství jsem četl Jiráskova díla a další knihy, které vlastně nebyly pro můj věk. Po střední škole jsem začal hodně číst české překlady anglických titulů žánru fantasy. Během studia jsem si čtením krátil čekání nebo si vyplňoval večery. Největší zájem jsem měl o dvě série fantasy knih – Zeměplocha čili Discworld od Terryho Pratchetta a knihy Terryho Goodkinda. Mám také rád takové filmy. Sleduji i fantastické seriály, jako je Battlestar Galactica.“
Petr má v sedmi albech setříděno několik tisíc poštovních známek téměř ze všech zemí světa. Sbírat je začal ještě v dětství. Další zálibou z chlapeckých let je pěstování kaktusů. Terasu Stráníkových v létě zdobí pichlavé a kvetoucí kaktusy.
Kapela Holubičky hraje téměř výhradně českou lidovou hudbu. Zajímalo nás, které písně či skladby náš spolubesedník hraje nejraději.
„Většinou se mi nejvíc líbily tance, ve kterých se střídala různá tempa a rytmy, jako například v tancích Mateníky, Furiant. To buly časové a aktuálně v Písních a tancích z Važce.“
Na otázku, co by souboru popřál k výročí, Petr odpověděl: „Přeju si, aby takto po dlouhá léta pokračovala i v budoucnu.“

Ž. Podsedník/ld, žp archív