Před rokem a půl byla přes evropský projekt Erasmus na studijní stáži v Bruselu. Po dokončení jednoho studia a v očekávání obhajoby diplomové práce a státní zkoušky z druhého, zažádala ještě o pracovní stáž. Dostala se do Záhřebu, do základní školy Sesvetska Sopnica, kde učí dolanská rodačka Biljana Smolová. Učitel zeměpisu Marijan Biruš domluvil návštěvu Daruvaru. Slečna Klímová, její kolegyně stážistka z Finska a kolega z Bulharska navštívili školy a Svaz Čechů, paní Vodvárková je provedla výstavou a muzeem války v zámku. Tenkrát bylo domluveno, že by sem T. Klímová mohla přijet na delší dobu.
 „V Záhřebu s kolegy víceméně navštěvujeme hodiny, sem tam učíme, ale máme jen nějaké malé výstupy. Spolupracuji s učitelkami angličtiny, chodím do družiny, mám aktivity s dětmi v knihovně. Já chorvatsky mluvím jen trochu, ‚samo malo‘. Třeba spolupráce s učitelkami angličtiny je fajn. Ale třeba když sledujeme hodiny zeměpisu a moc tomu nerozumíme, tak z toho hodně nemáme.
Na rozdíl od toho, když tady třeba jen sedím a koukám, už to je pro mne zajímavé. Zajímavé je sledovat styl výuky, zajímavé je sledovat děti. Děti jsou úplně jiné, než jsem kde kdy zažila. Opravdu jsem nikde neviděla hodnější děti, ani v Záhřebu, ani u nás v Čechách. Jsou hodnější a takové zapálené, je vidět, že je to zajímá. Proto je to tu pro mne přínosné ze všech hledisek. A navíc jazyk… Říkám, že se tu cítím jako doma, že se mi domů ani nechce.
Ve škole je to pro mne zajímavé kvůli českému jazyku, kvůli tomu, jak se prolíná s chorvatštinou. Byla jsem překvapena tím, jak se děti zajímají o předměty. Snažila jsem se navštívit různé předměty, od hodin českého jazyka, přes matematiku, fyziku a techniku, hudební výchovu, celou řadu předmětů. Všichni učitelé jsou velmi komunikativní, oni, ředitelka a všichni byli hodně vstřícní a nápomocní.
Stav češtiny ve škole je výborný. Učitelé mluví velmi pěkně, třeba i ti, kteří nemají vystudovanou češtinu, mluví skoro jako my Češi.
Pro mě bylo moc zajímavé třeba i to, že hodiny jsou v češtině, ale o přestávce se děti baví chorvatsky. Nebo třeba při skupinové práci se také baví chorvatsky. Opravovala jsem slohovou práci v jedné třídě a dočetla jsem se, že ‚když jsem pobíhala po kuči...‘ nebo ‚když jsme se sékou pochali chleba...‘. To je pro mne dobré, třeba se alespoň něco naučím.“
Tereza Klímová odjela s rodiči  na prázdniny domů, ale s ředitelkou daruvarské školy a se svým koordinátorem v Záhřebu se domluvila, že svou pracovní stáž, která trvá od poloviny září do konce února, dokončí v Daruvaru. Jedním z důvodů, proč se tak rozhodla je, že „také Smolovi v Dolanech, u kterých bydlím, jsou neskutečně hodní. Je to jako můj druhý domov. Daruvar, škola, lidi, okolí na mne působí dojmem, že dobří lidé ještě nevymřeli,“ říká s úsměvem sympatická učitelka.                                     

Ž. Podsedík/žp