Podnět k uspořádání této porady pro vedoucí pěveckých skupin krajanských spolků, snad první v historii,  vyšel už dříve od Zdenaček, sboru České besedy Velké a Malé Zdence a kulturní rada se ji nyní rozhodla využít. Ačkoliv termín konání možná nebyl nejšťastněji vybrán – mezi mikulášskými a vánočními aktivitami, které neminou ani jednu Besedu a někde se konají i obě, do malozdeneckého místního domu se dostavilo přes třicet krajanů z dokonce šestnácti Českých besed.
V první části porady měla hlavní slovo domácí sbormistryně Zdenka Kadlecová, která spolu se svými zpěvačkami předvedla, jak by asi jedna ukázková zkouška měla vypadat, od cviků nádechu, výslovnosti a rozezpívání se, až po postup zvládnutí nové písně, do čeho se zapojili všichni přítomni. Že je hlavní úkol doprovodného instrumentu či kapely, aby nepřehlušila a nezastínila zpěv skupiny, kladl na srdce v druhé části daruvarský sbormistr Jaroslav Klubíčko. Spolu s dirigenty z Bjelovaru a Záhřebského županství Vesnou Šošovou a Zlatkem Farzským potom diskutovali na téma letošních Zpěvánek. Všichni se vyhnuli celkovému hodnocení, protože sami se svými sbory na Zpěvánkách vystupovali a tak neslyšeli všechny účinkující, přesto se v některých názorech shodli:
Škoda je nevyužít Zpěvánky k tomu, aby se po nich sešli vedoucí sboru a skupin a mezi sebou si vyměnili komentáře, nejlépe hned po programu, když jsou dojmy svěží a jaksi je lehčí přijat sugesce jiných. Tento kulatý stůl by však neměl zasahovat do průběhu další části přehlídky, společného besedování a kamarádění krajanů. Zpěvánky jsou korunou roční práce a zpěváci mají právo se z ní veselit a bavit se. Co z toho, co na kulatém stole v komorním vydání (jenom ti, co nacvičují zpěv a eventuálně jeden člen ze skupiny) bude slyšet a na jaký způsob to přenese svým zpěvákům, zůstává na vedoucích.
Ku prospěchu věci by bylo rozdělit Zpěvánky na část sborovou (minimálně trojhlasné zpívání a capella) a část věnovanou takzvanému lidovému způsobu zpívaní (jednoduché dvojhlasy, obyčejně s doprovodem nějakého hudebního nástroje). I v Chorvatsku (pučko pjevanje) i v Česku má takový zpěv silnou tradici a je oblíben mezi posluchači. Proto si ho musíme vážit a nesnažit se ho za každou cenu předělávat na sborový zpěv. Navíc jednoduché rady mohou přivést k velkým pokrokům.
Do třetice by se v budoucnu měly porady konat odděleně pro ty, kteří sbory hudebně (pěvecky) vedou, od organizačních vedoucích. Ti se starají o termíny, zájezdy, oblečení a další věci, což v konečnu vynese ten celkový dojem z vystoupení, ale je něco docela jiného od vyhledání a přizpůsobovaní písni konkrétní skupině a posléze její nácvik se zpěváky. Všichni tři sbormistři nabídli v tom svou pomoc začínajícím skupinám.
„Pěvecké sekce pracuji v dokonce 28 Besedách, do této činnosti je zapojeno přes pět set krajanů, což je obrovská krajanská síla, které je zapotřebí se věnovat. Porada byla opravdu dobrá, zjistili jsme, kde jsme, jaké jsou problémy a jak můžeme pomoci“, zhodnotila na konci tajemníce Svazu Čechu Jarmila Kulhavá a před tím, než si všichni společně zazpívali tradiční koledu Čas radosti, veselosti. Veselé vánoční svátky rohlíčky, čajem a kávou popřáli domácí a představitelé Českých besed z Kaptola, Bjeliševce, Šibovce, Střežan, Holubňáku, Daruvaru, Horního Daruvaru, Lipovce, Brestova, Končenic, Garešnice, Mezurače, Lipovlan, Záhřebského županství, Zdence a Bjelovaru se rozjeli do mlhavé mrazivé noci ke svým domovům.                             

V. Daňková/vd