„Fakt, že máme největší počet menšin, dokonce všechny vyjmenované v preambuli chorvatské Ústavy, je následek historických událostí, které sem přivedly lidi z různých končin Evropy,“ říká župan Damir Bajs a pokračuje: „Jsem jediným županem v Chorvatsku, který má čtyři zástupce, z toho dva národnostních menšin. Naše županství má čtyři menšinové rady a jednoho představitele, a musím zdůraznit, že je podobná situace v obcích a městech. Je to naše zvláštnost, a jsme na to hrdí.“
Celkovým počtem rad a představitelů v jednotkách místní samosprávy se županství zařazuje do samého chorvatského vrchu, a dvojice zástupců – Táňa Novotná Golubićová za českou a Saša Lukić za srbskou menšinu, konají nejen práce týkající se národností, a nejen své menšiny, ale mají také řadu jiných úkolů. Když se v roce 2003 poprvé volily rady a představitelé, Bjelovarsko-bilogorské županství bylo první v Chorvatsku, které uspořádalo konstituční shromáždění a založilo síť těchto poradních těles místní a regionální samosprávy. Všechny, spolu s kulturními spolky, pečují o zachování národnostní identity a jazyka. „Tato početnost a podpora, kterou poskytujeme, je odrazem našeho postoje k menšinám - menšiny vnímáme jako bohatství svého kraje. Myslím si, že to lze vidět v každodenním životě, v kultuře, která je směsí prvků a detailů z různých národnostních kultur, ve stravování, které je kombinací řady národních kuchyní, koneckonců i mentalita lidu je celek mentalit jednotlivých národů žijících na tomto prostoru.“       
„Češi,“ zdůrazňuje župan D. Bajs, „vynikají svou organizační strukturou, a jsou nejlépe organizovanou menšinu v Chorvatsku, dokonce i nejlépe organizovanou českou diasporu vůbec. Jsem rád, že Svaz Čechů sídlí právě na území našeho županství. Činnosti české menšiny si všimli i jiné menšiny, a tak máme možnost pozorovat jak se, podle vzoru české menšiny, zakládají pobočky srbského kulturního spolku Prosvjeta. Na této činnosti se podílelo i županství.“
Menšiny, bez ohledu zda se jedná o politické zastupitele nebo o kulturní spolky, nedovedou samy vyfinancovat svou činnost, a bez finanční podpory ze státní pokladny a stejně tak i z rozpočtů jednotek místní a regionální samosprávy by veškerá aktivita zanikla. Jak je na tom Bjelovarsko-bilogorské županství?
„Nyní máme problém, že se kvůli změnám několika zákonů v rámci takzvané malé daňové reformy, značně zmenšily příjmy županského rozpočtu, ale financování činnosti národnostních menšin považujeme za prioritu. Jedná se především o menšinové rady, které musíme financovat, zatímco se kulturní autonomie menšin spolufinancuje ze státního rozpočtu, prostřednictvím Rady pro národnostní menšiny. My jsme menšinám zatím vyplatili 330 tisíc kun s tím, že počítáme, že začátkem roku vyplatíme plánovaných 440 tisíc kun. Z toho je jen dvacet tisíc kun určeno na programy menšinových spolků. Je to jedna z mála rozpočtových pozic, které se splní v celku. Musím zdůraznit, že menšiny finanční prostředky utrácejí účelově a transparentně.“
Materiální pomoc menšinovým spolkům županství poskytuje i prostřednictvím regionální rozvojové agentury, která pomáhá při zpracovávání projektů na granty státních a evropských fondů, a dělá to bezplatně. „Hned na začátku mandátu jsme nabídli, že županství zaplatí práce agentury na menšinových projektech, a výsledky se pozvolna objevují. Řada projektů je už zpracována, a některé z nich jsou schválené. Možností jsou, řada konkursů na granty v různých ministerstvech a fondech i teď probíhají, je třeba je využít.“
Županství finančně podporuje jednotlivé kulturní akce národnostních menšin, jako například české dožínky. Samo zahájilo akci, která se poprvé konala předloni, právě v organizaci české menšiny. Jde o Den národnostních menšin, na kterém vystupují všechny menšiny působící na území županství. „Zatímco má bjelovarský Večer národnostních menšin státní úroveň, tato akce je regionální, organizátory jsou menšinové rady ve spolupráci s jednotkami místní samosprávy.“
Fráze o menšinách jako mostech mezi zeměmi se potvrzuje v praxi, a nejen že se v rámci mezinárodní spolupráce vyměňují návštěvy a zkušenosti, ale probíhají i jednání o konkrétních hospodářských projektech.  
„Díky české menšině jsme podepsali dohodu o partnerství a přátelství s Plzeňským krajem, řádně si vyměňujeme návštěvy, a v Plzní pro nás zorganizovali kurs, na kterém se naši občané, převážně příslušníci české menšiny, učili psát projekty. Tedy, nejedná se o protokolární úrovni vztahů, ale o konkrétní záležitosti. Naše školy také spolupracují, a prostřednictvím české školy a sněmového poslance Vladimíra Bílka jsme spolupráci rozšířili i na Jihomoravský kraj a tak vznikl projekt obnovy a dostavby letoviska českých škol ve Tkonu na ostrově Pašman. Vztahy s Českou republikou jsou bohaté a dynamické, a chtěli bychom, aby i jiné menšiny napodobovaly tento příklad.“
Možnosti jsou.  Županství má, například, partnerskou dohodu s maďarským krajem Somogy se sídlem v Kaposvaru, řada obcí spoluprácuje s obcemi a městy křižem krážem Maďarska. Důležitou roli při tom sehrála chorvatská menšina žijící v Maďarsku. „Rada albánské menšiny zprostředkovala kontakty s albánským velvyslanectvím a institucemi určitých albánských regionů. Je zřejmé, že diplomatická zastupitelství sledují činnost svých menšin, a tím pádem často zavítají do Bjelovaru.“
Cestovní ruch je dalším bodem, kdy menšiny mohou udělat velké věci ve prospěch jak Chorvatska, tak zemí svého původu.
„To je pravda. Měli jsme velice úspěšnou prezentaci v Praze, a zjišťujeme, že roste počet českých turistů. Chtěli bychom, aby část z málem milionu českých turistů, kteří každý rok jezdí k moři, cestovala přes Daruvar a zastavila se zde na den nebo dva. Podařilo se nám vzbudit zájem českých médií a české televizní kanály vysílaly už několik reportáží, v nichž představily jak českou menšinu, tak krásy Daruvarska a Bjelovarska. Takovou promoci jsme doposud neměli, a jsem přesvědčený, že se díky těmto vysíláním čeští občané rozhodnou navštívit naše županství.“

M. Pejić/vd