Hana vystudovala obor sociální péče na Právnické fakultě v Záhřebu a po studiu odpracovala v hlavním městě jednoroční stáž. „Vybrala jsem si práci v domově důchodců. Kromě toho, že jsem vyřizovala nezbytnou administraci, byla jsem něco jako teta (rozuměj vychovatelka, učitelka) ve školce, ale pro seniory. Vedla jsem různé tvůrčí dílny. Byla to opravdu hezká práce.“ Po stáži a složení státní zkoušky se rozhodla pro velký krok – hledat své štěstí jinde než v Chorvatsku.
„Práci bych v nějakém menším městě sehnala. Jenže, kdybych začala pracovat například v Centru pro sociální péči, už bych vlastně neměla žádnou možnost k postupu. A já jsem si svou budoucnost nikdy nepředstavovala tak, že bych celý život strávila na jednom místě a dělala stále stejnou práci. Do třetice, pro mne jakákoliv práce opravdu není těžká. Jako studentka jsem skládala zboží ve skladě, byla prodavačkou, dva roky jsem pracovala jako marketinkový manažér prodejního portálu.“
Do Německa za prací odešla na podzim, a to spolu s přítelem Kristijanem. Mladý pár nešel do neznáma. Zázemí našel u příbuzných, v menším městě blízko rakouské hranice. Hana i Kristijan právě končí šestiměsíční jazykový kurs, který stál 120 eur. Zaplatit si ho museli sami. Když ho úspěšně dokončí, další, tentokrát tříměsíční kurs, jim uhradí německý stát. Po získání certifikátu o znalosti jazyka na úrovní B2 mohou začít hledat práci v oboru.
„V mé skupině je hodně žen středního věku z Rumunska. Mají většinou jen základní školu, a tak pro ně není jednoduché znovu se začít učit. Já jsem se němčinu učila ve škole, navíc mám dostatek financí, abych během kursu nemusela pracovat, takže se mohu věnovat jen jazyku, a jde mi to opravdu dobře.“
Hana míní, že v Německu může práci sehnat každý, kdo chce. V městečku, kde teď žijí, je velká továrna Siemens, ve které se za osm hodin práce u pohyblivého pásu může vydělat 1400 eur měsíčně. Vyšší jsou i životní náklady, ale s tím člověk musí počítat. Například káva v kavárně stojí 5 eur.
 „V Chorvatsku je lepší společenský život, ale o to horší je ekonomická situace,“ hodnotí Hana. „V Německu opravdu vládne pořádek, práce a disciplína, proto snad lidé nemají vůbec čas na kamarádění. Všichni mají dobrou a dobře placenou práci, ale přesto má většina ještě další. Je to obyčejně několik hodin denně ve večerních hodinách, nebo z domova od počítače. Proto tu snad nikdo ani nemá čas sedět u kávy, ale zato se běžně chodí na jídlo do restaurace.“
Svou budoucnost Hana vidí v některém větším německém městě: „Možná ne navždy, ale aspoň na několik let, abych se zdokonalila v jazyce a nabyla pracovní zkušenosti. Tady nemají  všichni na stejné pracovní pozici stejný plat. Pokud pracuješ dobře, šéf ti může přidat, je to v jeho pravomoci.“
„Rodiče mé plány odjet do zahraničí ze začátku nebrali moc vážně, potom následovalo období slz... Teď, když vidí, že jsem spokojená, i oni jsou spokojení. Samozřejmě, že mi chybí, ale dnes už nic není daleko. Jsou dálnice, takže jsme za čtyři hodiny v Záhřebu, mobilní telefony, skype ...
Protože je Chorvatsko v Evropské unii, mladý pár nemusel shánět žádné zvláštní dokumenty. Na záhřebském Úřadu práce dokonce Haně vysvětlili, že se s jejich potvrzením o odhlášení pobytu může ihned přihlásit na německém úřadu.

V. Daňková/vd, archiv