„Moje vyslání v Chorvatsku končí k 30. červnu, takže opravdu, tohle je moje poslední cesta v této funkci do Končenic a vůbec na Daruvarsko,“ dodal.
Jací jsme byli my, krajané v Chorvatsku?
Jací jste? Skvěli, skvělí, samozřejmě! Vzpomínka na krajany bude určitě patřit mezi to nejkrásnější, mezi nejhezčí dojmy, které si s sebou beru zpátky do mé země, do České republiky.
Na co budete vzpomínat nejvíc?
Je toho hodně, ale teď jsme v Končenicích, takže pár slov odtud. Byl jsem tady mnohokrát, návštěv byla spousta, různého charakteru, od první, kdy jsem se prostě přijel představit a seznámit se se starostou, s vedením České besedy, se školou, se školkou... Zcela zvláštní byla moje druhá návštěva, která byla o masopustu. Byl jsem tady už časně zrána, o půl šesté. Bylo mi totiž řečeno, že pokud chci to všechno vidět, včetně hledaní medvěda, musím být na místě o půl šesté. Tak jsem tou tmou dorazil, byl ještě sníh, abych stihl na hledání medvěda, potom od domu do domu, a u každého domu dostal štamprle nějakého alkoholu, takže za chvilku mi zima opravdu nebyla. Tehdy jsem pochopil, že zde se děje opravdu něco mimořádného, krásného: Když jsem viděl chlapce, kteří šli v průvodu, kteří hráli v kapele, představovali historické figury, typické pro masopust, a ten dojemný okamžik, když se průvod zastavil u hřbitova, kde zahrál a vzdal čest mrtvým, říkal jsem si, že to je něco krásného, něco dojemného, co my v Čechách moc neznáme. Uvědomil jsem si, že Češi v Chorvatsku víc dodržují tradice, než my u nás v Čechách.
Takových návštěv bylo mnoho. Byl jsem třeba na Končenických hodech, byl jsem také s různými delegacemi. Jsem tu opět s delegací Parlamentu České republiky a na školní besídce, a je to další důvod k tomu, aby každý, kdo přijede z Čech, zavítal ke krajanům. Je to velmi dojemné, když uslyšíte prví takty české hymny, kterou zahraje orchestr složený ve velké většině z dětí jedné obce, a uvědomíte si, která vesnice v Čechách nebo na Moravě by byla schopná dat dohromady takový orchestr. Je to něco mimořádné, že se my, Češi, kteří přijedeme z Čech nebo z Moravy tak trochu zastydíme.
Jaké jsou dnes česko-chorvatské vztahy?
Jsou to vztahy dvou partnerských zemi Evropské unie, které musí kaž-
dodenně řešit spoustu společných problémů. Jsou to vztahy, které jsou velmi přátelské, založené nejen na vládních vztazích, ale na vztazích mezi lidmi, mezi městy a regiony, jsou opravdu plné. Já jsem rád, že se podařilo, hlavně v posledních dvou letech, velmi zaktivizovat i vztahy na politické úrovni a uspořádat mnoho návštěv na vysoké úrovni, včetně této nejvyšší, a další přijdou v blízké budoucnosti.
Jak vidíte činnost politických institucí české menšiny – poslance, rad a představitelů, místostarostů a místožupanů – a jak celkovou úroveň menšinových prav?
Začnu od toho posledního. Menšinová práva jsou na velmi vysoké úrovni. Jsem rád, že během mého působení neuspěly snahy, které chtěly omezit práva národnostních menšin. Bylo to podáváno tak, že se jedná pouze o cyrilici ve Vukovaru. Ale mnoho lidí, kteří podepsali tu iniciativu, kteří žádali referendum, si neuvědomovali, že nejde pouze o cyrilici ve Vukovaru, ale že jde o práva všech národnostních menšin. Jsem rád, že iniciativa neprošla, protože by to bylo špatně a proti trendu v Evropské unii. Samozřejmě, to, co se navrhovalo, aby se třeba právo na používání jazyka národnostních menšin posunulo z  třiceti na padesát procent, to by ještě nebyl tak velký problém. Je řada zemí, kde není tak velkorysý práh jako v Chorvatsku, znepokojující byl ale trend. V Evropské unii prostě není standardem omezovat práva národnostních menšin, ale naopak, posilovat je. Opakuji, že jsem rád, že to neprošlo, a zůstalo to tak, jak bylo, a že vláda skutečně dává velkou pomoc menšinám, včetně české. Česká menšina spolu se slovenskou má dohromady poslance v parlamentu. Vladimír Bílek je naprosto všude a odvádí vynikající práci pro menšinu. To samé se týká i zástupců za národnostní menšinu ve vedení županství, konkrétně Táni Novotné Golubićové, která  svou práci dělá s láskou.
Chorvatsko je země, do které zavítá velký počet českých turistů, což znamená, že konzuláty mají hodně práce. Jak tomu bude letos během turistické sezony?
Určitě tak jako v minulosti, to znamená, že v letní sezoně, tedy od 15. června do 15. září, budou zase otevřeny konzulární úřady ve Splitu a v Rijece. Samozřejmě, že i přes léto zůstává k dispozici i zastupitelský úřad, tedy velvyslanectví v Záhřebu. Kromě toho, stejně tak jako v minulých letech, budou na pobřeží působit čeští policisté,  tedy v Omiši a v Šibeniku, ale přijedou i na jiná místa, kde to bude zapotřebí, kam je pozvou chorvatští kolegové.
Přišel jste sem jako kariérní diplomat, jak budete pokračovat dál, pokud to můžeme vědět?
Podle našeho systému se diplomaté po ukončení mandátu v zahraničí alespoň na dva roky vrátí do Prahy, a  potom uvidíme, zdali půjdu do nějaké jiné země. Co se týče Chorvatska, určitě se sem budu vracet, protože jsem tady strávil krásné čtyři roky.

M. Pejić/mp