Přednášky, které probíhaly od pondělí do pátku od 9 někdy do 18 hodin jen s přestávkou na oběd, byly nabité užitečnými poznatky z češtiny a novinkami. Byly doporučeny učebnice a videa pro výuku dětí i dospělých. Seznámili jsme se s vývojem češtiny, komunikačními dovednostmi, se zavedením poezie a písní do výuky. Pocvičili jsme se v gramatice. Pracovali jsme s jazykovým korpusem, myšlenkovými mapami. Poučili se o programu Českých škol bez hranic. Zjistili jsme, jak probíhá testování a jazykové poradenství. Poznatky jsme si prohloubili nejen v oblasti didaktiky, ale i metodiky. Prakticky jsme si vyzkoušeli obtížné jazykové tvary a pomůcky, které jsou pro výuku přínosné. Byli jsme poučeni, jak velkou pozornost máme věnovat fonetice a výslovnosti. Dozvěděli jsme se, že hovorová čeština má stoupající tendenci a že je přípustné používat ji i v psané podobě, což bylo v minulosti nemyslitelné (např. děkuju se může použít místo dřívějšího děkuji). Předposledního dne jsme měli možnost navštívit Základní školu v Praze 6 na Petřinách, kterou jsme si nejen prohlédli, ale také se tu seznámili s vyučovacími metodami, jaké se v ní používají.
Přínosné bylo setkání s představiteli ministerstva školství a ministerstva zahraničních věcí, odboru mezinárodních vztahů, Domu zahraniční spolupráce (DZS), Univerzity Karlovy v Praze (UK) a Ústavu jazykové a odborné přípravy (ÚJOP), stejně jako setkání s předsedou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí Tomášem Grulichem, s nímž jsme diskutovali o problémech krajanských enkláv a školství v zahraničí. Zajímavá byla prohlídka Karolína, Senátu, poznávání památek Prahy, návštěva Národního divadla, kde jsme zhlédli představení Manon Lescaut. Neméně zajímavá byla cesta do Kutné Hory s návštěvou dolu a muzea stříbra. Samozřejmě, že se našla chvilka i na jiné činnosti včetně ochutnávek piva, trdelníků, bramboráků a dalších specialit a jízdy metrem.
Cílem kurzu bylo poučit krajany, jak se vypořádat s výukou češtiny v cizině, na co se zaměřit, jak výklad zpestřit. Na začátku, ale i na konci kurzu, každý z nás prezentoval menšinu či školu země, ve které působí, což dokumentoval dovezenými materiály, videoprezentacemi nebo přednáškou. Můj výklad o české menšině v Chorvatsku, o školství a českých národních domech, vyvolal na řadě tváří údiv. „O něčem takovém se nám může jen zdát,“ poznamenala jedna z účastnic a mnozí se vyptávali na detaily a na způsob navázání kontaktů a spolupráce.
Vše krásné ale brzo končí. Po čtrnácti dnech jsme se museli rozloučit. Věřte, nebylo to lehké. Mnohým z nás se při loučení zaleskla nejedna slza v oku. Slíbili jsme si ale, že budeme v kontaktu a na facebooku jsme si založili skupinu Krajani 2017, kam přispíváme a vyměňujeme si zkušenosti. Na závěr ještě společné foto, stisk ruky a každý se chystal na cestu zpět. Při rozloučení nechyběly ani představitelky ministerstva školství a ministerstva vnitra, Domu zahraniční spolupráce a Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, které nám rozdaly osvědčení o absolvování 60hodinového programu. Dárky, které jsme dostali, budou trvalou vzpomínkou na nezapomenutelné zážitky a setkání s krajany z celého světa. A. Raisová/ar
Kde všude se lze zdokonalit v češtině?
„Jazykové kurzy pro krajany probíhají od roku 2008. Na metodiku se v rámci Programu na podporu českého kulturního dědictví každoročně přijímá kolem 20 zájemců z celého světa, do Dobrušky 60,“ uvedla zástupkyně ředitele ÚJOP UK Dana Hůlková Nývltová, jedna z přednášejících:
„Kurz metodiky probíhá 9 let, během kterých se ho zúčastnilo necelých 200 krajanů. Ministerstvo školství a ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s krajanskými komunitami dbají na to, aby na něm byly zastoupeny jednotlivé země. Kurz metodiky je především pro učitele češtiny jako cizího jazyka u krajanských enkláv, kde nepůsobí učitel z ČR, ale samozřejmě se ho mohou zúčastnit i jiné profese. V poslední době převažuje zájem o výuku dětí (dříve dospělých) a jsme rádi, když se nám účastníci zpětně hlásí. Nabízíme různorodé kurzy. Hlavní náplní a posláním, kvůli nimž ústav vznikl, je příprava zahraničních studentů na studium na českých VŠ v češtině. Od té doby se ale portfolio rozšířilo na mnoho dalších oblastí, i na studium v angličtině.
V Praze máme tři centra: Albertov, Hostivař a Krystal. Na Albertově probíhají intenzivní kurzy českého jazyka pro cizince, v Hostivaři připravujeme ke studiu uchazeče o technické obory a ke studiu humanitních oborů, uměleckých oborů a architektury. Další centra máme v Liberci, Mariánských Lázních, kde ke studiu připravujeme zájemce o medicínu a přírodovědní obory. V Poděbradech probíhají přípravné kurzy pro uchazeče v češtině i v angličtině v oborech technických, ekonomických a humanitních a v Dobrušce na lékařské, farmaceutické, veterinární a přírodovědné fakulty a letní kurzy češtiny pro krajany. Poskytujeme řadu kurzů pro výměnné programy z jinojazyčných univerzit, několik letních škol včetně letní školy slovanských studií. Jedno středisko je zaměřené na intenzivní kurz češtiny pro zájemce s vyhraněným zájmem o určitý obor.“
Na závěr kurzu nás paní Hůlková Nývltová informovala, jakou úroveň jazykové znalosti, týkající se evropského jazykového rámce, jednotlivé vysoké školy a fakulty při přihlášení od studentů vyžadují. Uvedla, že některé z nich certifikovanou zkoušku z češtiny, která se skládá v centru pro certifikaci ÚJOP, uznávají, jiné mají vlastní vstupní zkoušku nebo uznávají necertifikované zkoušky. Všichni zájemci se s případnými dotazy mohou obrátit na ÚJOP.