V doprovodu studentů byly docentka Zdeňka Hladká a doktorka Jarmila Vojtová, které exkurzi zaštítily. Bohemisté získali s pomocí poslance za českou menšinu Vladimíra Bílka od Jihomoravského kraje finanční příspěvek na převoz. Ubytování a stravu si hradili sami. Protože ale jeli na odbornou exkurzi, polovinu jim vrátí fakulta.  
Studenty podpořili i krajané. Se stravováním pomohl Svaz Čechů a česká škola Komenského, Daruvarem je provedla Anna Vodvárková, Ivanovým Selem Anna-Marie Štrumlová Tučková, která ve funkci předsedkyně uvítala profesorky i ve Svazu.   Připravila V. Daňková

VŠE JSME SI MUSELI ZAŘÍDIT SAMI – Již dlouhou dobu jsem si říkala, že bych svoje studium v Brně měla využít k uchování češtiny v Daruvaru. Nikdy jsem se k tomu ale sama neodhodlala. Vše se změnilo koncem minulého roku, kdy jsme se se spolužačkou Michaelou Faltýnkovou bavily o exkurzi do Lužice. Přirovnala jsem tamní Lužické Srby a jejich snahu uchovat si svůj rodný jazyk k české menšině v Chorvatsku. Nadchlo ji to a rozhodly jsme se, že bychom podobnou exkurzi mohly uspořádat na Ústavu českého jazyka. Jeho vedoucí, docentka Zdeňka Hladká, nám slíbila, že nás podpoří, ale že si to všechno musíme zařídit samy.
Ani jsme ze začátku nevěřily, že to vyjde, ale všichni zájemci byli velice vstřícní. Nápad se všem líbil, vycházel z toho, že každá skupina studentů dostane na starost dvě třídy, ve kterých během pobytu v Daruvaru odučí čtyři hodiny češtiny. Ředitelky české základní školy, daruvarského gymnázia a mateřské školy Ferdy Mravence byly ochotné přizpůsobit školní rozvrh nám, což vymýšlení samotného konceptu velice usnadnilo. V květnu jsme pracovaly na sylabu předmětu Exkurze do české jazykové enklávy v Chorvatsku, zbývalo ještě vymyslet programy do škol a vyjet...           Monika Veltruská

BYLY JSME NA STUDENTY PYŠNÉ – Když za mnou a paní doktorkou Vojtovou přišly Míša a Monika s nápadem podniknout exkurzi do Daruvaru, přivítaly jsme to především jako projev studentské aktivity. O krajanech v této oblasti jsme věděly z dialektologické literatury, ale návštěva překonala všechna očekávání.
Překvapilo nás, s jakým nadšením, odvahou i urputností krajané udržují češtinu a pečují o ni v podmínkách tak nesrovnatelných s našimi. Překvapila nás vstřícnost, s jakou nás přijali a ocenili snahy našich studentů, i neobyčejně příjemná atmosféra ve školce, škole, na gymnáziu, ve Svazu Čechů, v nakladatelství Jednota, v knihovně a například i na večerním setkání s šikovnými a tvůrčími ženami v Lipovci. Překvapilo nás, jak pozitivně nás vnímali i Chorvaté při setkáních na ulicích města, což svědčí o dobrém soužití krajanů s nimi. Nadchl nás počet kulturních aktivit, především mému srdci blízká dlouhá a bohatá tradice ochotnických divadelních představení, zaujal nás průběh Dne chleba ve škole, ale také počet udržovaných čapích hnízd v Ivanově Sele.
Překvapily nás nakonec i naši studenti a byly jsme na ně pyšné. Hned po návratu jsme proto pro ně začaly organizovat možnost pracovních stáží v Daruvaru. Za pětidenní vysoce motivující pobyt bych ráda všem krajanům poděkovala! Na sympoziu o češtině jsem řekla, že kdybych neučila češtinu v Brně, chtěla bych ji učit v Daruvaru. A to platí.  Zdeňka Hladká

DOJMY STUDENTŮ
Realizaci studentské exkurze do Daruvaru považuji za opravdový zázrak. Její organizace, na které jsme s Monikou a dalšími spolužáky pracovali od listopadu, byla náročná. Přesto jsem si jí velmi užila.
Nejvíce mě bavilo samotné učení, a to hlavně díky žákům, kteří se zájmem reagovali na všechny aktivity pro ně připravené. „Naši“ žáci šesté třídy byli velmi tvárnou hmotou: Pohotově dokázali aplikovat vysvětlené pokyny/pravidla her. Celé dvě hodiny jsme strávili nácvikem improvizačních technik, k čemuž se 6. B ukázala být velice nadaná. K vyzkoušení technik improvizace s dětmi v Chorvatsku nás inspiroval univerzitní předmět Improvisation workshop, kde jsme dělali stejná cvičení, ale v angličtině, s cílem procvičit a rozšířit si slovní zásobu tohoto cizího jazyka. Se stejným záměrem jsme tedy jednotlivé aktivity převedli na češtinu a výsledek nás nadchl. Doufáme, že radost panuje na obou stranách.       Michaela Faltýnková

V malotřídce v Horním Daruvaru jsme se nejdříve seznámili s tím, jak vlastně vypadá výuka malého počtu žáků, což jsme velmi ocenili. Náš program se zaměřil na povídání si o tradicích a pohádkách. S dětmi jsme se domluvili i přes drobnou jazykovou bariéru a my (a doufáme, že i děti) jsme si oba dny užili. Příjemným zakončením byla cesta automobilem s panem školníkem. Ukázal nám okolí a podělil se i o zajímavé informace.
Z programu na nižším stupni základní školy v Daruvaru se rozhodně nepřiučili jen žáci, ale mnohé jsme si odnesli i my. Žáci nás poučili, jak slaví svátek chleba, potěšili nás i znalostí mnohých českých pohádek a pohádkových postaviček. Nejvíc však malým dárkem, který sami udělali.      Kateřina Fintesová
Navštívit českou školku uprostřed Chorvatska je hodně zvláštní pocit. Člověk většinou jede do zahraničí s tím, že se bude muset domluvit nějakým světovým jazykem. A zde uměli česky skoro všichni.
Pro nás dva byla tato návštěva školky mnohem větší zápřah než osm odučených hodin na gymnáziu a základní škole. Malé děti jsou mnohem živější než děti v pubertě, což jsme poznali, jakmile jsme vkročili do dveří. Pořádná divočina ale nastala až venku. Bylo to skvělé a troufáme si tvrdit, že děti si to užily stejně jako my.        Luboš Přibyl a Dan Sláma

Na gymnáziu nás mile překvapilo, že se čeština učí v malých skupinkách sedmi osmi studentů. Umožnilo nám to pracovat v komorní, soustředěné, ale zároveň velmi přátelské atmosféře. Ve třetím ročníku, kde probíhá výuka podle modelu C, jsme se setkali s chorvatskými studenty, kteří neměli české kořeny. Žádná výraznější jazyková bariéra nás přesto nesvazovala, a pokud už náhodou nastaly nějaké pochybnosti, čeští spolužáci bez váhání přispěchali na pomoc s překladem i vysvětlením.
Mezi žáky sedmých a osmých tříd na základní škole převažovaly děti z českých rodin, většina z nich mluví doma česky alespoň s jedním z rodičů nebo s prarodiči. Ve většině případů mluvili česky naprosto suverénně a bez ostychu, čeština je pro ně přirozenou součástí života.   Jitka Hejlová

V Jednotě jsme dostaly za úkol lektorovat některé texty a bylo to pro nás opravdu zajímavé. Setkaly jsme se v nich s odchylkami od spisovné češtiny, jaké v textech rodilých mluvčích češtiny nepotkáme. Poznaly jsme tak psanou češtinu chorvatských Čechů. Samy jsme přichystaly prezentaci o spisovné češtině a jejích oblastech, ve kterých se novináři Jednoty ve svých článcích častěji odchylují od spisovné normy. To pro nás byla další výzva: musely jsme se zamyslet nad tím, jak vysvětlit jevy, nad kterými nás dřív ani nenapadlo přemýšlet. Reakce novinářů, redaktorů a lektorů nás příjemně překvapila. Pokládali nám doplňující otázky a bylo vidět, že chtějí psát co nejlíp a záleží jim na tom, aby čeština v Jednotě byla na vysoké úrovni.
Na sympozium jsem byla zvědavá – zajímalo mě, jak přednášející zpracují svá témata tak, aby jimi zaujali i laiky. Z těch nejzajímavějších byla přednáška Mgr. Štěpánové o českých menšinách, které nefungují tak živě a čile jako ta v Chorvatsku.   Barbora Nováková

Přes počáteční šok, který způsobila informace, kolik Čechů žije uprostřed Slavonie, jsme dospěli k pocitům jakési zabydlenosti a krajanství. Za tyto dojmy může nejen přátelské obyvatelstvo Daruvaru, které nám každé ráno s úsměvem odpovědělo na pozdrav: „Dobrý den!“, ale i architektura, která nemálo připomíná malá česká města.
Specifickou podobu češství stovky kilometrů od České republiky jsme zažili při návštěvě Ivanova Sela. V nejstarší české vesnici v Chorvatsku jsme se sešli s místním farářem v kostele a stali jsme se svědky oslav na dvorku skanzenu, který byl provoněn českými buchtami právě vytaženými z pece. Z gastronomických zážitků nutno vzpomenout na burek a na daruvarský podnik, kde nás burekem nasytil jeho majitel, a navíc nám umožnil nahlédnout do výrobního procesu této lahůdky. Tento skrytý potenciál vnitrozemí Chorvatska vřele doporučují všem českým cestovatelům.  Denisa Walková