Praktická stáž studentů byla zajištěna díky Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstva vědy a vzdělávání Chorvatska. Do tohoto dlouholetého projektu se Pedagogická fakulta z Olomouce zapojila v roce 2017. „Na fakultě je v pátém ročníku povinná dvouměsíční praxe. Studenti si ji standardně domlouvají v českých školách, pokud však mají v plánu vyjet do zahraničí, mají možnost si zažádat o výjimku vykonávat praxi mimo Českou republiku. My jsme si vybraly Chorvatsko a v rámci naší pracovní stáže jsme si v českých školách v Daruvaru a Končenicích splnily i naši povinnou praxi,“ řekly nám studentky.

V DARUVARSKÉ ŠKOLE
Na daruvarské české škole působily Veronika Kahánková (25) z Lázní Bělohrad blízko Hradce Králové a Karolína Barotová (24) z Holešova u Kroměříže. Veronika si na fakultě kromě výchovy ke zdraví, kterou mají všechny čtyři studentky společnou, vybrala jako další obor informatiku a techniku. Karolína studuje jako druhý obor přírodopis.
„První týden jsme vypomáhaly jako asistentky v první třídě handicapované holčičce. Po celé dva měsíce jsme měly na starosti i družinu a ve zbývajícím čase jsme učily na druhém stupni, abychom si splnily hodiny naší praxe. Byly jsme rády, že jsme se přitom naučily i něco chorvatsky,“ svěřily se obě budoucí učitelky. Pro Veroniku byla stáž v Chorvatsku druhou cestou do zahraničí, která probíhala v rámci Erasmu. První byl loňský tříměsíční studijní pobyt v Bánské Bystrici na Slovensku. Pro Karolínu to byla první zahraniční stáž.
„Když jsme přijely do Daruvaru, měly jsme absolvovat měsíc v daruvarské a měsíc v končenické škole, nakonec jsme se ale dohodly, že my dvě zůstaneme v Daruvaru a naše kolegyně v Končenicích. Už jsme si na každou školu zvykly a bylo nám líto opustit děti v naší družině. Dost dětí česky neumělo nebo nechtělo mluvit, ale protože jsme ani my neuměly chorvatsky, nastolily jsme pravidlo „česky nebo nic“, takže žáci byli po dva měsíce nuceni mluvit česky a hodně jim to pomohlo. Tohoto pravidla jsme se ale nedržely jen ve škole ale i kdykoli ve svém volném čase, a naše vynucené lekce češtiny prospívaly i mnoha dospělým. Líbí se nám, že je škola Komenského mnohem uvolněnější než naše. Třeba škola u nás je neustále zamčená, děti nemohou ven na hřiště, žáci nesmí po škole zůstávat v prostorách školy a podobně. Tady se vše dělá v klidu a pohodě, dětem se víc věří a nikam se nespěchá. V družině jsme měly 22 dětí, většinou prvňáčků ze dvou prvních tříd. Chodily jsme s nimi často ven a za deště do tělocvičny. Překvapily nás vařené svačiny v 10 hodin, u nás se podává až ve 12 oběd. Musíme přiznat, že paní kuchařky nám vařily tak výborně, že jsme se na jejich obědy každý den velmi těšily.
Kromě pracovních povinností jsme toho stihly hodně i ve volném čase. Paní ředitelka Marie Válková nás v září vzala na Den české kultury v Šibovci, kde jsme se seznámily s členy České besedy Tréglava, kteří nás takříkajíc „adoptovali“. Společně s nimi jsme navštívily Osijek, Vukovar, Rijeku, Lipovlany aj. Oni nás také poučili, když jsme něčemu nerozuměly, a když oni nerozuměli nám, tak používali google překladač. Stačilo ale pár týdnů a vše bylo v pohodě. V Daruvaru jsme se zúčastnily představení českého divadla z Libice nad Cidlinou, byly jsme na tanečním vystoupení a zkouškách daruvarské Holubičky a zacvičily jsme si zumbu se sportovní sekcí v Besedě. Zúčastnily jsme se sympózia o češtině. Byly jsme se podívat ve školce a na stálé výstavě. Z knížek jsme se informovaly o historii školky a školy, o nichž budeme psát ve své zprávě z praxe.
Erasmus plus může trvat dva měsíce, maximálně rok. Když student využije jen tři měsíce, má možnost odjet do ciziny ještě na zbývajících devět měsíců. V případě, že v té zemi chodí na fakultu, která má stejné předměty jako ta jejich, ty se mu uznají. Kdyby ale fakulta měla jiné předměty, musí po návratu do České republiky dělat rozdílové zkoušky. Přesto to stojí za to. Sem bychom se rozhodně chtěly vrátit. Nejen proto, že je Daruvar krásné město ale hlavně proto, že jsme zde poznaly spoustu skvělých lidí, kteří se o nás starali jako o vlastní. Proto jsme se tu také celé dva měsíce cítily jako doma a vůbec se nám nestačilo zastesknout po domově.“

Z KONČENICKÉ ŠKOLY
Markéta Černá (24) je z Moravského Písku a Hanka Kotonská (24) ze Štramberku. Obě studují obor výchova ke zdraví, Markéta i přírodopis a Hanka angličtinu. Po příjezdu do Chorvatska netušily, co je čeká, ale už po pár dnech v Končenicích zjistily, že to bude láska na první pohled.
„I přes prvotní informace nás překvapilo, že výuka na nižším stupni končenické školy probíhá vesměs v češtině. Na vyšším stupni se už ročníky dělí na české a chorvatské třídy, ale i v českých se některé předměty vyučují dvojjazyčně, protože se žáci připravují na střední školy, kde je výuka v chorvatštině. Kromě toho, že jsme si odučily některé hodiny z předmětů své aprobace, zapojily jsme se i do výuky tělocviku a češtiny.
V pondělí, ve středu a v pátek jsme učily na nižším stupni a v úterý a ve čtvrtek na vyšším stupni. Na nižším stupni jsme učitelům pomáhaly ve výuce všech předmětů. Děti nás přijaly fantasticky. Líbilo se nám, že ve třídě bylo maximálně deset dětí, v Česku jich je někdy až třicet. Snad proto se nám s nimi lépe pracovalo a mohly jsme se jim individuálně věnovat. I když jsme sem přijely oživit češtinu, díky dětem jsme se naučily spoustu chorvatských slov.
Vzpomínek a zážitků si děvčata odvezou spoustu. „Všichni k nám byli velmi přátelští a vždy ochotní pomoci. Učitelé i ředitel Jaromír Vrabec nás pěkně přijali, starali se o nás, dováželi do školy i ze školy. Kromě Končenic jsme se byly podívat na Dioši, kde se konala terénní výuka, v Brestově, kde proběhl sběr pro školní kuchyni. V Daruvaru jsme si udělaly výlet na Petrův vrch a zúčastnily jsme se i oslav českých institucí – školky, školy a Besedy.“
Obě by se sem po státnicích rády vrátily alespoň na návštěvu a Hanka by sem dokonce chtěla přijet na půlroční až roční pobyt, který by chtěla realizovat v rámci další části Erasmu. Obě studentky potvrdily, že pobyt zde je zkušenost k nezaplacení. „Co si odsud odvezeme, to nám nikdo nevezme. Tady je to úplně jiný svět než u nás. Pobyt na Daruvarsku nás obohatil jak po profesní, tak i osobní stránce.“ I když po dvou měsících nastal čas loučení, studentky doufají, že to nebude trvat dlouho a brzy se uvidí v České republice.              A. Raisová/ar