Ledaže by divadelní kostýmy znovu ožily v příští Noci divadla a krajanští ochotníci tak jako letos pro návštěvníky připravili zvláštní kostýmovanou prohlídku a vyprávění o skvostech, které garderoba České besedy skrývá.
Celá akce se konala z iniciativy Věry Slivarové, která už několik let zastává funkci šatnářky. Skupina daruvarských ochotníků vedená Vlatkou Daňkovou se postarala, aby to nebyla pouhá suchá výstava divadelních kostýmů. Prohlídkový okruh měl čtyři zastávky, na kterých byly krátké úryvky z různých her úvodem ke krátkému nahlédnutí do dějin jednotlivých kostýmů.
Bylo o čem mluvit. Většina Daruvařanů ví, že Beseda nedávno oslavila 110. výročí založení, méně jich však ví, že ve starých skříních už dlouho leží kostýmy – ještě starší. Je jich dvacítka a všechny mají na sobě razítko, kdy byly zařazeny do soupisu – Sepsáno 1888 (1893, 1896, 1898), Majetek zemský, Družstvo Národního divadla v Praze. Díky právě těmto starým kostýmům do Českého národního domu v Daruvaru zavítal v Noci divadla možná i poprvé v historii osobně samotný Hamlet. V doprovodu Ofélie, která si však z celé té sady starých kostýmů neměla z čeho vybrat, protože mezi nejstaršími kostýmy není ani jeden jediný ženský. A tak jí slavnostní róbu na poslední chvíli pohotová besední šatnářka ušila. Diváci tak mohli hned v úvodu daruvarské Noci divadla sledovat herce v nejstarším a nejmladším divadelním kostýmu z garderoby České besedy Daruvar, jeden starý 130 let a druhý 130 – minut.
Další zastavení patřilo nejčastěji půjčovaným kostýmům v novodobých dějinách Besedy. Po úryvku z Koncese, posledního divadla skupiny ČB2, došlo i k slavnostnímu aktu i oficiálnímu zprovoznění šatny. Její vybavení na míru vyrobenými skříněmi stálo Besedu 10 tisíc kun, přispěla i Županská rada české menšiny.
Všichni návštěvníci pak měli možnost nahlédnout do divadelní šatny, která se skrývá za přepážkou v takzvané divadelní místnosti v prvním patře domu. Závěr večera přinesl malý remake divadla Lucerna. Při něm se zavzpomínalo na všechny jednotlivce, kteří kusy svého osobního oblečení darovali do besední garderoby. V. Daňková/Olda Petržálek
Nová garderoba vznikala během mandátu dvou minulých předsedů Besedy, Romany Rašetićové a Tomislava Doležala, a slavnostně ji otevřela nynější předsedkyně Željka Zadrová.
V šatně je hodně kusů osobního oblečení. Sukně, kabátek a šátek v prvním plánu jsou ve fundu bůhví odkdy a pro svou starobylost se na scéně často objevují. Různými dary přispívají do garderoby lidé i dnes, za poslední rok nejvíce Ivica Krisla – daroval dvacítku různých profesionálně ušitých kostýmů – a pak Matice důchodců, která věnovala větší počet sukní.
Když ji poprosili, aby se ujala uspořádání divadelní šatny, Věra Slivarová neváhala. Do Českého domu ji vodil otec, známý daruvarský ochotník Viktor Polčić. Když spolu s Ivem Kraskem dělal kulisy, Věra je ještě jako děvčátko„pomáhala malovat“. Plně se do besedního divadelního života zapojila s divadlem U svatého Antoníčka a stala se kostýmografkou a scénografkou skupiny ČB2. Právě kostýmy z Antoníčka, Krásky a zvířete a Koncese jsou dnes chloubou daruvarské divadelní garderoby, kterou čeká další velké sousto – inventarizace.
Nejčastěji půjčované – Tři ženské kostýmy v různých barvách vznikly v roce 1995 pro končenické představení Princ Bajaja. Ušití zcela nových kostýmů, prvních po domovinské válce, stálo 200 marek a bylo zaplaceno z prostředků Divadelní rady Svazu Čechů. Byly uloženy v České besedě Daruvar, která je měla půjčovat dalším zájemcům. Dobře navržené a přizpůsobivé pro každou postavu se tyto kostýmy staly nejčastěji půjčovanými v novějších dějinách Besedy.
Nejmladší kostým na sobotním happeningu měla Ofélie, byl starý rovných 130 – minut.
Nejstarší – Jak se nyní 130 let staré kostýmy dostaly do Daruvaru, je záhada, kterou se daruvarští divadelníci pokusili vyřešit spolu s Národním divadlem v Praze, odkud přišla tato odpověď:
Děkujeme za vaši zprávu, která nás mile potěšila. Pokusili jsme se najít nějaké informace v našem jinak bohatém archivu, ale k této záležitosti jsme mnoho nenalezli, jen pár záznamů v knihách:
Krajané ze Záhřebu věnovali na stavbu Národního divadla 136 zlatých. V knize F. A. Šuberta: ND v Praze je též uvedeno, v části o takzvaných divadelních vlacích, že v letech 1883–1884 do Prahy zavítal i vlak záhřebský. Dvě pražské hvězdy, Hana Kvapilová a Eduard Vojan vystoupili pohostinsky v letech 1902, 1906 a 1910 v Záhřebu a Bělehradě. Vojan v rolích Hamleta, Shylocka a Othella, a ačkoli se o něm vědělo, že nerad cestoval, do Chorvatska hostovat zajel.
Možná že ty staré kostýmy přišly jako reakce na tato hostování - nikde to sice nemáme uvedené, ale kostýmy odpovídají té době. No a slovo dalo slovo a došlo k vyřazování kostýmů a šup s tím do Chorvatska… Přejme velký úspěch vaší akci!
Iveta Sojková, vedoucí sekretariátu ředitele ND