Jaký byl advent v Krumlově, nevíme, ale z první ruky vám můžeme sdělit, že pražské vánoční trhy byly, co se týká návštěvníků, nadmíru kosmopolitní. Kolem chaloupek adventních vesniček, které vyrostly na Václavském a Staroměstském náměstí, byla především slyšet pestrá směsice maďarštiny, polštiny, němčiny, ale také různých dalekovýchodních jazyků. A všichni se pořád dokola fotili buď s buřtem v ruce, či trdelníkem, podle nejnovější módy plněným kopečkem zmrzliny nebo s plátkem pražské šunky, která se na ohýnku jen naoko opéká, aby měla správnou vůni, ale vlastně je předvařená. Totéž se opakovalo u živých zvířecích jesliček, které nechyběly ani na jednom z několika náměstí, kde se pražské vánoční trhy konaly. U nich se ale mačkali čeští rodiče, aby své ratolesti vyfotili při krmení oslíků, koziček či jehňátek, a to zrním, které padalo rozdováděným dětem přímo do dlaní z automatů, když jste do nich vhodili mince.
Nás upoutaly stánky s tradičními českými ozdobami na stromeček. Mohli jste si koupit i velké foukané skleněné koule s ručně malovanými zimními motivy i malé křehké ozdoby skládané z korálků nebo figurky z kukuřičného šustí. Vše samozřejmě s patřičnou vánočně obchodní přirážkou k ceně, to už ale k celé atmosféře patří. Obyčejný svařák čili svařené víno si přece můžete dát i doma, ale jen na Staroměstském náměstí ho můžete pomalu ucucávat, zatímco před vámi barvami hýří vánoční strom vysoký 22 metrů, a zaposlouchat se do Smetanovy Vltavy…
Pokud jste se prodrali na ústřední rozhlednu, přímo nad hlavami jste měli obrysy osvětleného zámku. Oči jste mohli nechat i na výzdobě pódia, na kterém se ve zpívání koled střídaly hlavně dětské sbory. Na vánočních trzích samozřejmě nemohou chybět stánky s pečenými kaštany, tradice, která byla živá do druhé světové války. Stánky ale většinou zely prázdnotou, pro dnešní generace jsou symbolem Vánoc jiná jídla a pití. Zato u další české tradice – kádě s kapry, kteří se prodávají přímo na ulici – se stály fronty. Stejně tak na rybí polévku, kterou na Štědrý den i letos rozdávali přední politikové.
Zajímavostí letošních vánočních trhů v Praze byl lampář, který se začínajícím soumrakem v dobovém oblečení postupně obřadně rozsvěcoval svítilny na Karlově mostě. Čekaly na něj celé zástupy turistů, a protože nejfotografovanější pražská památka není v zimě tak působivá jako v létě, lampář jako atrakce přišel všem vhod.
Zatímco je vánoční Praha dnes pro návštěvníky kosmopolitní nabídkou, Brno je na dobré cestě, aby se vypracovalo na opravdový „brend“. Přestože v již zmíněné soutěži letos dosáhlo jen na skromné 67. místo na žebříčku, jen o dvě místa níž než Dubrovník a jeho Božićni sajam.
Vánoční trhy v Brně byly důmyslně rozloženy do čtyř celků a každý byl zvláštní. Na hlavním náměstí byly dominantou dvě kupole. Pod bílou odpočívala přes zimu spící fontána. Barevná kupole měla zimní bar, ve kterém byl hlavním hitem turbomošt – zvláštní nápoj z jablečného moštu s různými přísadami, o kterém vloni psal i prestižní New York Times. V útrobách Časostroje – další brněnské atrakci v adventním čase – v plnou hodinu padaly zvláštní kuličky, které lákaly k pokusům si je chytit.
Na každém brněnském vánočním trhu jste si mohli na malých zvoničkách vyzvonit štěstí v novém roce. Na Moravském náměstí bylo kluziště, na Zelném trhu Ježíškova pošta, kde se psal na světě největší dopis Ježíškovi. Mohli jste tu obdivovat i největší dřevěný betlém řezbáře z Jeseníků Jiřího Halouzky. Figurky v životní velikosti dětem dokonce umožnily, aby se na koníčky vyhouply.
Dalším hitem byly zvláštní vánoční hrnky s motivy moravských osobností, například skladatele Leoše Janáčka a spisovatele Rudolfa Těsnohlídka. Šly doslova na dračku a jsou nejen hezkým suvenýrem, ale i částí sady takzvaných vratných hrnečků. Již několik let jimi Brno bojuje proti znečištění ulic plastovými kelímky, kdežto Praha se k této praxi připojila teprve letos.        Text a foto V. Daňková

Proč Jezulátko o Vánocích nemá šatečky
V předvánočním čase jsou dveře mnohých kostelů otevřené déle, než je zvykem. Na Staroměstském náměstí tak můžete nahlédnout do kostela svatého Mikuláše, dnes ho spravuje Církev československá husitská, ale jeho výzdoba ukazuje, že několikrát měnil svého majitele.
V malostranském kostele Panny Marie Vítězné návštěvníky z Chorvatska příjemně potěší, že před Pražským Jezulátkem najdou mezi skoro dvacítkou tištěných modliteb i text v chorvatském jazyce. Vysvětlení, proč je Pražské Jezulátko o Vánocích nahé, si můžete přečíst na ceduli: „Zvyk převlékání sošky Jezulátka pochází ze 17. století. Šaty mu začali přinášet lidé ze všech stran světa jako projev vděčnosti a úcty. Dnes jich má víc jak tři sta. Jednou za rok, ve vánoční době máme příležitost vidět Jezulátko pouze v košilce z vosku. Tak jak ho kdysi bosým karmelitánům předala Polyxena z Lobkovic. Mnoho návštěvníků je překvapeno, jak krásná a jemná soška je obvykle skrytá pod slavnostním oděvem. Toto gesto má i symbolický význam, vždyť právě o Vánocích si připomínáme, že Ježíš přišel na tento svět v chudobě, křehkosti a bezmocnosti malého dítěte.“

Co je to turbomošt
Turbomošt se poprvé představil na vánočních trzích v Brně v roce 2009. Do té doby bylo běžné míchat nejlevnější víno s granulovaným kořenícím přípravkem a říkat tomu svařák. Tři tehdejší studenti na jednom stánku experimentovali a říkají, že náhodou namíchali něco poctivého. Svařili skořici, hřebíček a badyán, přidali stoprocentní jablečný mošt z Bílých Karpat a vše doplnili pravou jablkovicí. Ohlas byl úžasný a dnes je tento nápoj „vlajková loď“ čili hlavní značkou brněnských vánočních trhů.