Stala se jedním ze spolků, které svou činností obohacují nejen život v Lipovlanech, ale i okolí. Protože v této obci žijí příslušníci dokonce jedenácti menšin, říká se jí „Evropa v malém“. Setkali jsme se tam s nynějším předsedou České besedy Marijanem Kadlíčkem.
„Besedu jsem převzal v únoru 2017 proto, že hrozilo nebezpečí, že ji nebude mít kdo vést, a to by byl i její zánik,“ začal M. Kadlíček s vysvětlováním, proč se ujal funkce předsedy a pokračoval: „Bývalý předseda Mirko Knížek se totiž několik let před tím chtěl funkce zříci kvůli zdravotním problémům. Společně s místopředsedkyní Věrou Ožogovou, která je pravou rukou předsedy spolku, se snažíme, abychom činnost Besedy udrželi. Bez její pomoci si to nedovedu představit.
Museli jsme se vypořádat s mnohými těžkostmi a s odchodem několika tanečníků a zpěváků. Několik členů zemřelo. To nás ale neodradilo a my se snažíme sekce doplnit mladými. Vše vypadalo nadějně do té doby, než mladí začali o činnost ztrácet zájem. Nepomohlo ani lákadlo – vystoupení u moře v Povljaně na Pagu. Jednalo se o zájezd, který jsme uspořádali s vynaložením velkého úsilí a nemalých prostředků i z naší kapsy, abychom mládež vyburcovali k větší aktivitě. Marně. Horko těžko jsme je přesvědčili, aby tam vystoupili s tancem, zpěvem a recitacemi. Zájezdu se zúčastnilo patnáct zpěváků, hudebníků a tanečníků a skupina Ogrc z Novsky. Ani skutečnost, že se akce velmi líbila, že pořadatelé i my jsme byli spokojeni, ani to, že jsme mladým dali ušít kroje, že jsme jim umožnili něco nového vidět, ani plná lednice občerstvení a nápojů na zkouškách nepomohly, a tak se donedávna u nás nepracovalo,“ postěžovali si předáci spolku.
Po této akci jsme angažovali Danu Stakorovou, která má v nacvičování tanců zkušenost a doufáme, že se nám podaří mládež dát znovu dohromady. Kdyby ne, museli bychom se my, bývalí tanečníci včetně mé manželky a mě, zaktivovat,“ dodal Marijan. On i manželka už dříve tančili v besední skupině.
Zajímalo nás, jaká je situace v pěvecké skupině Vějíř.
„V ní teď zpívají čtyři členky. Zkoušet s námi začala i pátá, která se k nám vrací po těžké rodinné situaci. Co se týče hudby, jsme rádi, že nám zůstal věrný dirigent Franjo Rodić s několika hudebníky, kteří pravidelně zkoušejí. Nedávno se k nim přidal i nový trumpetista, takže věříme, že to bude dobře fungovat,“ doufá nový předseda, který dodal, že podmínky k práci mají výborné, protože mohou cvičit v pěkně vybaveném kulturním domě, kde má Beseda svou místnost.
„Víte, je těžké to vše sladit, ale zatím se nám to daří. Musím skloubit rodinný byznys s Besedou. Lipovlany jsou malé a působí tam mnoho sdružení, v nichž jsou aktivní i naši členové. Chtěli jsme o těchto problémech promluvit s předsedkyní Svazu Čechů A.-M. Štrumlovou Tučkovou, ale zatím se nám to nepodařilo. Já s manželkou Renatou a Věrou Ožogovou vynakládáme maximální úsilí na to, abychom Besedu udrželi při životě, a to bez ohledu na naše půlroční podnikání u moře. Věra to taky nemá jednoduché. V Nové Subocké má rodinnou firmu a ještě k tomu se s manželem zabývají výrobou suvenýrů,“ informuje nás M. Kadlíček.
„Já jsem v důchodu a má žena na počítači stále vyplňuje nějaké dotazníky a papíry, které od nás vyžadují úřady, a řeší veškerou besední agendu. Kolikrát se stane, že kvůli Besedě pracujeme do rána, abychom vše stihli. Když jsme u moře, zastupuje nás Věra, jsme s ní každodenně ve spojení telefonem nebo prostřednictvím počítače. Co jde, řešíme on-line. V Povljaně na Pagu máme pohostinství Rose Marine, ve kterém v sezoně kromě nás pracují dva až tři zaměstnanci. Po sezoně se vracíme do Lipovlan. Jsme sice unavení, ale připraveni na činnost v Besedě, která je přístupná pro všechny národnosti, kdyby se do ní chtěly zapojit,“ uvádí.
„Kromě obnovy aktivit jsme znovu zaktivovali tvůrčí skupinu, kterou opět vede paní Věra. S několika ženami své ruční práce rádi nabízí na trzích a besedních akcích. Tvůrčí skupina by také upravovala prostory, v nichž pořádáme besední akce,“ dozvěděli jsme se od předsedy.
Text A. Raisová, foto ar a rodinný archiv

Kadlíčkovi se nevzdávají
Sympatický manželský pár Renata, roz. Matićová, a Marijan (61) Kadlíčkovi žijí v Lipovlanech. Renata pochází ze vsi Krapje, oba jsou bývalými tanečníky folklorní sekce Besedy, stejně jako jejich dcera Valentina. Paní Renata před tím tančila i v kulturním spolku Krapje.
Přestože je Marijan v důchodu, má za sebou odpracovaných 42 let, má práce až nad hlavu. Po základní škole v Lipovlanech a po střední škole v oboru autoklempířství a autolakýrnictví pracoval v klempířství a zámečnictví Kozara v Novsce a pak v soukromém autoklempířství a autolakýrnictví. Po domovinské válce si otevřel vlastní dílnu, v níž pracují oba jeho synové z prvního manželství s dalšími zaměstnanci.

Česky neumíme – to je naše nevýhoda
„Za největší nevýhodu považujeme neznalost češtiny, kterou ani já ani žena neovládáme. V tom nám ale hodně pomáhá zase paní Věra. Česky umí jen několik našich členů: Mirko Knížek, Anton Merhaut, Karel Makal, Josef Kupský či Miroslav Lovčanin.“ V Kadlíčkově rodině uměli česky Marijanův praděda Václav, děda z otcovy strany Pavel a otec Pavel. Ve vsi Nova Subocka, kam se Marijanovi předci roku 1897 přistěhovali, se i nyní může najít několik českých rodin, ve kterých se hovoří česky. Marijanova matka se jmenovala Milka, roz. Šagovcová, a pocházela z Garešnice. „Teď, když bych mohl po svém původu pátrat, nemám se koho zeptat, protože skoro všichni mí příbuzní už zemřeli,“ postěžoval si náš hostitel s ryze českým příjmením Kadlíček. Ve vsi Stara Subocka, kde se Marijan narodil a žil, nebyla možnost naučit se česky.