Lipovečtí divadelníci přítomné sedmý rok po Turkově smrti seznamovali s tvorbou tohoto významného krajanského básníka a vypravěče. Údaje z jeho životopisu se prolínaly s výňatky z autorovy bohaté tvorby včetně básní a úryvků z povídek a románu. Literární večer, který pokračoval setkáním krajanských literátů, se konal v Měsíci mateřského jazyka.
R. Turek, ačkoliv po druhé světové válce v roce 1945 reemigroval do vysněné vlasti svých předků, na svůj Lipovec nikdy nezapomněl a svou lásku k němu často vyjadřoval ve svých dílech. Zajímavý program plný údajů z jeho života doplnily úryvky z knihy básní a povídek Světla Daruvaru, sbírky básní Slunce a sny a z Turkova největšího díla, románu Jako potoky hledají řeku. Zajímavé bylo dozvědět se, že autorovy první verše byly uveřejněny v Dětském koutku v roce 1934 a později i v krajanském tisku, že jeho tvorbu ovlivnily verše Karla Tomana a Františka Halase, s kterými si dopisoval, nebo že jeho první sbírku Slunce a sny vydal Československý svaz. Turkovy verše jsou plné melancholie a tesknoty za rodným Lipovcem. V jiných je zase patrná touha po radosti ze života a snění o štěstí. Režisérka programu vyjádřila přesvědčení, že večer bude pro všechny přínosný a že je přiláká, aby si Turkovo díla přečetli celé. Hosty pak vyzvala, aby na R. Turka zavzpomínali.
Karel Bláha připomněl, že tento lipovecký autor byl držitelem ceny Franty Buriana a že mladí by si z něj měli vzít příklad. Libuše Stráníková se zmínila o plodné korespondenci R. Turka s jejím otcem a dalšími. „Dodnes se stýkám s jeho rodinou a dcerami. Mám asi 130 dopisů, které napsal Žofii Kraskové. Stálo by za to zveřejnit je.“ Lenka Janotová navrhla, aby příští vzpomínkový večer přece jen probíhal v Turkově rodném Lipovci a uvedla: „Přestože žil v České republice, krajanský život sledoval. Byl prvním lipoveckým intelektuálem. Všechna jeho díla jsou důkazem doby a měla by se vydat. Můj otec a R. Turek byli spolužáci, ale každý byl jiný.“ Václav Herout se zabýval historickými událostmi. Připomněl, že ani na další krajanské osobnosti by se nemělo zapomenout a navrhl, aby se i ony připomněly ve vzpomínkových programech. Pořadatelka akce, bjelovarsko-bilogorská místožupanka Táňa Novotná Golubićová na závěr všem poděkovala za účast a pozvala je na setkání krajanských autorů, které následovalo. Text a foto A. Raisová