Dodala, že je to parta muzikantů, kteří si rozumějí, mají rádi hudbu a obohacují život Besedy, ale i jiných spolků v okolí. Zdůraznila, jak důležitou úlohu kapela ve spolkovém životě má a čím je výjimečná. Dá se říci, že je besední lokomotivou, která spolek táhne kupředu a je jedním z pilířů spolku. S bjelovarskými Starými přáteli a kaptolskou Bohemií patří k nejstarším malým krajanským hudbám v Chorvatsku.
Od roku 1997 v kapele hráli Karel Hašpl, Miroslav Hanzl a Damir Malina. O rok později se k nim přidali Miroslav Fila a Mirjana Macková a před 9 lety i Nikola Kovačić. Všichni jsou z Podbor, až na M. Mackovou a M. Filu, kteří žijí v Kipu. Hned na začátku našeho rozhovoru oznámili, že mezi sebou mluví jen česky a že všichni, až na Nikolu Kovačiće, jsou Češi. „Jeho žena je ale Češka, tak se česky musel naučit,“ zasmáli se všichni. N. Kovačić je mezi nimi jediný zaměstnaný, ostatní jsou v důchodu.
Karel Hašpl – „Hrát jsme s Mirkem Hanzlem začali v roce 1961 v české škole v Daruvaru. Chodili jsme k Vojtovi Janotovi a pak ke Zdenkovi Terešákovi do hudebního kroužku. Já hrál na klarinet,“ řekl nám Karel. „A já na křídlovku,“ doplnil M. Hanzl a zavzpomínal na své hudební začátky: „Hráli jsme ve školní dechovce. Chodilo nás tam asi deset, mezi nimi Koudela, Karel Selichar, Kalenský, Vávra... Měli jsme staré nástroje, a když jsme šli domů, zastavili jsme se u kováře Nikiće, který nám díry v nástrojích zaletoval.“
„Na Podborech byly muziky oblíbené, proto jsme si založili kapelu. Ze začátku jsme ale neměli nástroje. Bubny jsem si vypůjčil od Hynka Částka, později jsme je udělali ze psí kůže.“ uvedl K. Hašpl. „Bylo to v letech 1965–67.“
S besední kapelou jsem začal hrát v roce 1997. To jsem si koupil bubny vlastní, které mám dodnes. Na nic jiného nehraju.“ Potom zavzpomínal, jak chodili pěšky hrát do Střežan a do Šibovce. „V zimě jsme se vozili na saních taženými koňmi.“
Na otázku, kdo z jeho rodiny hrál, Karel zavtipkoval, že nikdo, ale že on začal, protože se muzikanti líbili děvčatům... „Teď jsme rádi, že jsme Besedě k dispozici, protože kdybychom si zvali jiné kapely, už by nebylo tak veselo.“
Miroslav Hanzl – „Od roku 1965 jsme začali Karel Hašpl, Josef Bernášek, Edo Hašpl a já hrát v kapele Meksikanac. Pojmenovali nás tak proto, že jsme hráli mexické písně. Pak se k nám přidal i Jura Haramustek. A protože jsme neuměli hodně písniček, museli jsme je během zábavy opakovat. Nikomu to ale nevadilo. Tenkrát bylo na Podborech hodně mladých a často jsme pořádali zábavy. „Byla radost se podívat do plného sálu. Z té akce máme natočené i video,“ doplnil D. Malina.
„Před vojnou jsem si od Tondy Maliny z Lipovce, který hrál v daruvarské dechovce, koupil trubku. On si přivezl dvě z Čech. V roce 1967 jsem šel na vojnu a hrál jsem tam české písničky. Všichni si mysleli, že jsem ze Slovinska. S hraním v kapele jsme pokračovali až v roce 1997,“ řekl nám M. Hanzl a doplnil: „Můj děda Ivan Hanzl hrál na housle a basu a strýc Adolf Hanzl na harmoniku a na trombon (pozoun) v daruvarské dechovce. Oba byli z Lipovce. Hraju velmi rád, mám podporu rodiny, ale nikdo jiný nehraje.“
Miroslav Fila – „Hrát jsem začal dávno, na konci 50. let. To jsme se s Vénou Rezlerem z Lipovce, který teď žije v Kanadě, chodili učit hrát na harmoniku k jeho strejdovi Franićovi do Brestova. Já jsem po čase hrát přestal, ale Véna ne. Napište, že bych nejradši, kdyby se k nám V. Rezler z Kanady přidal, oba bychom pak hráli na Podborech. Napište, že ho z Podbor zdravíme a že jestli se nevrátí, vydáme se za ním!“ prohlásil a pokračoval:„Asi dvacet let jsem hrál na pozoun v daruvarské hudbě u Vojty Janoty. To bylo nejlepší období mého života. Moji strejdové Václav a Vinko Ledrovi také hráli, Václav dokonce vedl dechovku v D. Střežanech. Od roku 2006, tedy 12 let, co jsem v důchodu, hraju i v ivanoselské a dolanské hudbě. Ve všech kapelách je mi pěkně.“
Mirjana Macková – Málokterá z kapel má ve svých řadách muzikantky. Mirjana hraje v hornodaruvarské od roku 1998 na pozoun. „Ke hraní jsem se dostala díky Miroušovi Filovi. Nejdřív jsem, asi před 30 lety, začala hrát na Cigan brijegu u Jury Haramustka. Všude jsem prohlašovala, že jednou budu hrát jako Vlado Šusta. Nikdo nevěřil, ale já to dokázala. Pak jsem si zahrála nejen s ním, ale i s Karlem Selicharem z Daruvaru.
„Dal jsem jí ultimatum: jestli chce se mnou žít, musí hrát,“ prohlásil se smíchem její partner Miro Fila a Mirjana pokračovala: „Hraju v dechovce v Dolanech a v kapele na Podborech, někdy i v Pémii, v Dolanech na baskřídlovku (tenor) a na pozoun. Nejraději ale hraju na Podborech. Repertoár vybírá Damir Malina, v domluvě s námi. V kapele zpíváme všichni. Mou nejoblíbenější písničkou je Když jsem šel od vás. Mám ráda české i chorvatské písně. Kromě hraní zpívám a hraju na babských bálech.“
Nikola Kovačić – Nikola se do kapely přidal jako poslední, a to při stavění májky v roce 2009. „K hudbě jsem se dostal díky kytaře, kterou jsem si koupil od Jaroslava Šimaly z Daruvaru. Až odejdu do penze, chtěl bych se naučit hrát i na jiný nástroj. Naučil jsem se i česky, a to nejen od své ženy, ale i od sousedů a kamarádů. Jsem rád, že můžu hrát a zpívat, protože to mám rád. Z mé rodiny nikdo nehraje.“ Na otázku, zdali se mu někdy přihodilo něco zajímavého, odpověděl: „Jakby ne. Při vystoupení mi praskla struna, ale já pokračoval bez ní.“
Vedoucí hornodaruvarské kapely, Damir Malina – „Většina z nás noty číst umí, ale nikdo nemá skončenou hudební školu. Hrajeme na hasičských, městských, důchodcovských a na skoro všech besedních akcích. Já jsem začal hrát v sedmé třídě základní školy, na harmoniku jsem se učil u mistra Pavelky. V mé rodině umí hrát na křídlovku syn Patrik, který hrál v daruvarské i podborské hudbě.“
D. Malina je iniciátorem setkání hudebních skupin, která se v Horním Daruvaru vloni konala pojedenácté. Dodal, že by si chtěli obstarat nový pozoun a zapojit do hudby mládež. To se jim zatím ale nedaří. Ozvučení a úbory mají besední.
Být s muzikanty je skvělé, snad proto, že nikdy nemají špatnou náladu. Člověka rozveselí nejen dobrou hudbou, ale i vlídným slovem a písničkou. Text A. Raisová, foto ar a archiv
Z HISTORIE
„Na Podborech jsme vždycky měli hudbu. Po druhé světové válce to byla nejdříve hasičská dechovka vedená Adolfem Hanzlem. Kromě ní existovaly i další kapely, např. Bratří Holečků, Meksikanac a další,“ uvedl Damir Malina.
Hornodaruvarská kapela začala působit v roce 1996, poprvé veřejně vystoupila na přelomu let 1996/97 na silvestrovském večírku. V kapele v té době hráli Damir Malina, Karel Hašpl, Miroslav Hanzl a Eda Malina. Skupině pomáhali Jura Haramustek, Zlatko Krančević, Zdravko Vaníček, Vlado Šusta, Roman Kubec, Zdeno a Ratko Janotovi, Milouš Částek, Miro Klígl-Jéžo a další. Od té doby se jejich působení rozšířilo. Největším úspěchem kapely bylo zvláštní ocenění publika na Krajanském festivalu v Praze v roce 2009. Též hostování u hasičů v Kašavě v Česku bylo pro kapelu jednou z nejvýznamnějších událostí.
A jak získala kapela název Nikad skupa (nikdy pospolu)? Ke křtu došlo 21. července 2002 na Podborech na podnět kmotra skupiny Franty Doležala. Muzikanti od něj dostali trička s tímto nápisem, který vznikl proto, že se v kapele vystřídala celá řada muzikantů. Obřad vedl daruvarský farář Ivica Šoh a zúčastnili se ho i hasiči z Kašavy. Jejich starosta daroval kapele vozembouch.