Hostitelská besední kapela Čtyřlístek navodila hned na začátku veselou náladu. Všechny účastníky vítala českými lidovkami, ke zpěvu a tanci nikoho nemuseli pobízet. „Vítám vás na draní peří a doufám, že se u nás budete cítit příjemně,“ pronesla předsedkyně hrubečnopolské České besedy Vesna Havelková.
Program zahájili nejmladší ukázkou hry s šiškami (kukuřičnými oklasky) tak, jak si s nimi hrály děti kdysi, a stavěly z nich hranice. Děvčata z taneční skupiny Broučci, žačky čtvrté třídy Karla a Enola a žačka šesté třídy Ela, které se učí česky v základní škole, přednesly během programu několik básniček.
Zpěvačky ze Sisku představila předsedkyně Besedy Jiřinka Vidovićová, též členka pěveckého souboru. Jejich působivé vystoupení nenechalo nikoho lhostejným a za několik moravských písní a capella sklidily velký aplaus. „Byl to balzám na srdíčko i nervy,“ bylo slyšet z publika. „Jsme tady poprvé a moc se nám tu líbí,“ řekla J. Vidovićová a V. Havelková dodala, že by si přáli, aby spolupráce obou spolků byla bohatší.
Šiboveckou pěveckou skupinu Arónie doprovázela dvojice harmonikářů. Ze srdce zazpívala několik českých lidových písní, přidala i chorvatskou Hercegovka iz Mostara, která sklidila velký úspěch. Ti, kdo písničky znali, si rádi zazpívali s nimi. V pěvecké skupině se objevily nové tváře, mezi nimi i jeden zpěvák. „Jsme tady podruhé a rádi přijedeme zase,“ prohlásila předsedkyně šibovecké Besedy Sanela Mildová.
V závěru programu zpívala domácí pěvecká skupina Červená růžička za doprovodu kapely Čtyřlístek. Následovalo odevzdání uznání vedoucím skupin a dětem, které dostaly i něco sladkého.
Večer pokračoval ukázkou draní peří, kterého se zúčastnili i hosté. Byla to příležitost připomenout si jeden ze starých zvyků, zavzpomínat na to, jak draní probíhalo, i na to, jak se chlapci bavili tím, že připravovali různé kousky, třeba že do místnosti, kde se dralo, přinesli holuba nebo slepici nebo házeli na plotnu pepř a jiné koření, aby donutily ženy ke kýchání.
„Draní byla práce, kterou ženy vykonávaly za dlouhých zimních večerů, povídalo se a zpívalo,“ dozvěděli jsme se od jedné ze spolubesednic. „Z peří, nejčastěji husího, někdy i kachního, se dělaly polštáře a peřiny, ty byly součástí výbavy každé nevěsty ve vsi. V ložnicích se totiž kdysi netopilo a péřové peřiny dobře hřály. Dralo se vždycky večer po dojení a krmení dobytka. Scházely se na něm ženy ze sousedství, a když práce skončila, šly zase o dům dál,“ vysvětlily nám účastnice draní.
„Byly to večery plné smíchu a zábavy,“ doplnil jeden z pamětníků. „Na dodernou (dračky), tedy poslední večer draní peří, se všichni hodně těšili. Byla to zábava s pohoštěním, na kterém nesměla chybět svařená kořalka, štruce (závin z kynutého těsta) a břečka (kompot ze sušených švestek a dalšího sušeného ovoce, fíků, meruněk...).“ Jedna z žen zavzpomínala i na to, jak se z delších brků pletly mastičky (mašlovačky) na mazání pečiva.
Po celý večer panovala přátelská atmosféra. Všichni se dobře bavili do pozdních nočních hodin. Předsedkyně besedy V. Havelková je ráda, že se jim daří zachovat zvyk draní peří pro další generace. Mladí si už ani nemohou představit, co vše se dá z peří udělat. Text a foto A. Raisová