Účastníky a návštěvníky z menšinových institucí, spolků a médií přivítala vedoucí Ústřední knihovny Fanynka Stehnová. „Jazyk není jen prostředkem komunikace, jazyk je součástí identity,“ uvedla T. Novotná Golubićová a uvedla Daruvar a županství, ve kterém leží, jako dobrý příklad snahy o zachování jazyků a zpomalení asimilace. Poslanec V. Bílek v projevu konstatoval, že u nás menšinová práva vnímáme jako samozřejmost, zatímco jinde menšiny o svá práva musí ještě bojovat. Uvedl, že se u nás daří udržovat jazyk, školství a kulturu především díky tomu, že celá menšina působí pod jednou střechou – Svazem Čechů. Všichni účastníci se shodli, že má Chorvatsko dobré zákony, které teoreticky regulují postavení menšin a jejich práva, včetně používání jazyka.
ÚČASTNÍCI PANELU:
prof. dr. sc. Vesna Crnićová-Grotićová, děkanka Právnické fakulty Univerzity v Rijece a profesorka mezinárodního práva a dalších kolegií. Je vedoucí Výboru odborníků Rady Evropy pro Listinu o menšinových a regionálních jazycích, dříve kandidovala i na soudce Evropského soudu pro lidská práva.
doc. dr. sc. Antonija Petričušićová, docentka na katedře sociologie Právnické fakulty Univerzity v Záhřebu. Je členkou poradenského výboru, odborného tělesa, které dozoruje nad aplikací Rámcové konvence Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, také členkou Rady ombudsmanky (pučka pravobraniteljica) pro lidská práva.
dipl. oec. Vladimir Ham, předseda Zemského sdružení podunajských Švábů, působil jako rozhlasový a televizní novinář a místostarosta Osijeku. Je místopředsedou Federální unie evropských národnostních menšin FUEN a zároveň místopředsedou Rady pro národnostní menšiny Republiky Chorvatska.
Mgr. Helena Stráníková, Ph.D., lektorka na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se mluvou příslušníků české menšiny v Chorvatsku a kontakty mezi jazyky, zejména jihoslovanskými a českým.
mag. ling., mag. philol. bohem Nina Čolovićová, lingvistka-badatelka v Srbské národní radě v Záhřebu. Zabývá se sociolingvistikou a řadou odborných lingvistických témat, jakož i kritickou pedagogií. Chystá doktorát z kritického rozboru diskurzu ve vzdělávání.
HOSTÉ – Poslanec Vladimír Bílek, místostarostka Vanda Ceglediová, místopředsedkyně Svazu Čechů v RCH Marie Válková, předseda Koordinace rad a představitelů české menšiny Damir Malina, představitelé místních sdružení maďarské, německé a rakouské a srbské menšiny, ředitelé některých institucí a další.
Prof. dr. V. Crnićová-Grotićová mluvila o Evropské listině o menšinových a regionálních jazycích, která je známá hlavně v západní Evropě. Listina by měla umožnit, aby menšinové jazyky jako rovnoprávné mohly žít i jako oficiální jazyk. Doc. dr. Petričušićová představila rámcovou konvenci na ochranu menšin, která vznikla po rozpadu mnohonárodnostních států v devadesátých letech. Podle ní jde o velký kompromis, kterým se snaží vsugerovat státům, aby menšiny zohlednily. V. Ham mluvil o iniciativě Minority Safe Pack, která probíhala i u nás. Shromažďovala podpisy pro uznávání práv menšin na úrovni celé Evropské unie. Podklady byly odevzdány Evropské komisi, v současnosti se kontroluje pravost podpisů. Zbývá v radě ministrů a Evropském parlamentu dosáhnout schválení iniciativy. „Nebude to snadné, ale jsme optimisté,“ řekl. Všechny články se chápou jako doporučení státům, co mohou udělat pro práva menšin. Pracuje se na odstraňování bariér pro malá jazyková společenství, aby se mohla zapojit například do projektu Erasmus, uvažuje se o zakládání Evropského jazykového střediska. V případě, že iniciativa bude schválená, v Chorvatsku zůstanou platné vymoženosti, které menšiny mají, přibyly by k nim navrhované dobré věci, které jsme tu neměli. „Jsou ale i státy, kde menšinová práva nejsou nijak regulovaná,“ uvedl V. Ham.
N. Čolovićová mluvila o menšinových jazycích jako těch, kterými se mluví v rodinách, kterými se píší dopisy apod. „Je důležité posunout se ze stadia uchovávání na stadium rozvoje jazyka,“ řekla a zmínila např. doklady a vzdělávání v menšinových jazycích. Používání jazyka podle ní závisí na mluvčích, v jaké míře budou odvážní jazyk nebo i písmo používat. Bohužel byly i různé politické tendence, které používání jazyků nepřály. Vzkázala, aby se lidé nebáli: „Jazyk je váš, nepatří jen někomu s doktorátem, ale naopak, patří všem mluvčím.“ Mgr. H. Stráníková promluvila o přenášení jazyka na další pokolení, a co je ovlivňuje. Na základě svého výzkumu vypočítala šest bodů, od příslušnosti ke skupině, přes místo, kde se manželé seznámili, společný život v domácnosti, jazykové kompetence, hospodářský činitel, a nakonec liberální výchova, která nenutí děti používat menšinový jazyk například v menšinové škole. Uvedla, že někdy mluvčí menšinového jazyka raději přepnou na většinový jazyk, aby se nestalo, že jim někdo nerozumí, aby se neurazil.
Prof. Crnićová-Grotićová zmínila modely menšinového školství. Doc. Petričušićová zdůraznila důležitost, aby se jednotlivci v menšinové komunitě vyznali v právech. „Práva jsou napsaná pro bdělé,“ uvedla. Navrhla uspořádat celoživotní vzdělávání práv při některé z fakult. Dr. H. Stráníková představila bilingvizmus jako bohatství, které ti, kteří ovládají jen jeden jazyk, bilingvním možná i závidí. Ovládání jazyků se odborníci dotkli i jako nebezpečí před odlivem mozků, protože lidé znalí jazyka odcházejí za lepším živobytím. V. Ham uvedl příklad umožňování studia maďarštiny na rumunských univerzitách, které tam zachovalo studenty, kteří se původně ze studií v Maďarsku nevraceli.
„Vícejazyčnost je hrozba (možného odchodu), ale zároveň bohatství,“ shodli se účastníci panelu. Všichni mluví oficiálním jazykem, menší skupiny s potížemi uchovají svůj jazyk, větší snadněji, ale „Nelze srovnávat maraton a triatlon.“ Profesorky konstatovaly, že se má vlastně více pracovat na vzdělávání většiny o menšinách. Výchovou občanů, kteří dokáží nahlížet na věci z různých pohledů se jim umožní lépe se připravit na svět, který je před nimi.
V diskusi se učitelka maďarského jazyka ptala na radu, jak uchovat počet zájemců o výuku jazyka. „Je nutný modernější přístup k mladým generacím, oproti tradičnímu,“ byla odpověď. H. Stráníková zmínila chlapce, který se zahřál pro jazyk, když měl možnost komunikovat s novým kamarádem z Čech. „Nejlépe se v paměti uchovají věci, které se opakují – fráze, rozpočítadla, a hry v tom kterém jazyce,“ bylo řečeno. Účastníci zmínili možnost učení jazyka přes moderní platformy, jako je Duolingo, konverzační skupiny v některém jazyce na sociálních sítích i v pevných objektech.
Ředitelka M. Válková představila českou školu Komenského a její úsilí nabídnout dětem co nejvíc, včetně letních škol, táborů a různých aktivit. Poslanec Bílek zmínil chystanou novou komunikační síť a přípravu programů. Pochválil zdejší české učitele, zmínil podporu županství i menšinových rad. Představil projekt vzdělávacího střediska Tkon a plánovaná setkání chorvatských a českých dětí. K uchování menšinových jazyků doporučil novinář portálu Stina Antun Bradjašević dvě platformy – funkční webovou stránku a komunitní rozhlas. Ptal se V. Crnićové–Grotićové na zprávu o stavu menšinových práv. V odpovědi byly jako problémy Chorvatska zmíněny vysoký práh na uskutečnění dvojjazyčnosti a užití jazyka a nutnost zvýšení tolerance k menšinovým jazykům a písmům.
V závěru panelu uvedla prof. Crnićová-Grotićová, že jazyk komunit nesou nadšenci, ale k tomu je zapotřebí i podpora politických struktur. „Přenášejte svůj zápal na mladé generace. Ty jsou garancí, že se jazyk zachová i v budoucnosti,“ uvedla doc. Petričušićová. „Je důležité, abychom všichni z menšin vystupovali jednotně, doma i na úrovni Evropy. V Evropě žije 50 milionů příslušníků menšin,“ uvedl V. Ham. H. Stráníková řekla: „Buďme si vědomi kulturologického a historického bohatství, které máme. Jazyk je apel i signál, používejme všechny jazyky, které ovládáme.“ N. Čolovićová uvedla, že se k otázce jazyka vážou především ženy – matky – jako nositelky vědomostí. „Jazyk byl vždy interkulturní – různé kultury a jazyky se vzájemně prolínaly, vyměňovali jsme si poznatky s ostatními. Všichni jsme příslušníci nějaké menšiny. Máme moc a potenciál jazyka, který máme jen využívat.“  Text a foto Željko Podsedník

FOTO na facebooku