Jak se občané s tím vyrovnávají, ví z první ruky novinář populárního rádia Yammat FM Milan Peh, který dennodenně v éteru vyzpovídá své posluchače: „Nejvíce posluchačů volá z městských částí s největšími škodami, z osad nejbližších epicentru. Říkají nám, že se stále ještě bojí vejít do svých poškozených domů, protože tam ještě nebyla odborná komise, a volají o pomoc. Ozývají se také lidé, kteří nabízejí pomoc. V polovině týdne se nejvíce vzkazů vztahovalo na tlačenice na příjezdech k městu vzhledem k tomu, že nabyl platnosti zákaz pohybu. Na druhé straně, posluchači mimo Záhřeb ze všech končin Chorvatska posílají vzkazy podpory a někteří nám děkují, že díky našemu vysílání snadněji snášejí karanténu.“
SNAŽÍME SE DODRŽOVAT DOPORUČENÍ
„Máme štěstí, že nám zemětřesení nepoškodilo budovu ani pracovní prostor, a tak máme jen omezení vnucená epidemií koronaviru,“ říká Milan. „Jakmile byla upřesněna opatření proti epidemii, začali jsme všichni, kteří to můžeme, pracovat z domova. Do rádia chodí jen redaktoři denních zpráv a moderátoři programu, na terén nechodíme, a veškerý pohyb jsme omezili, protože víme, že bychom v případě nákazy jednoho novináře museli všichni do karantény. Přesto se snažíme, a doufám, že se nám to daří, stejně jako dříve informovat posluchače o všem, co se děje. Pomáhají nám v tom i oni svými informacemi z terénu.“ A jaký je jeho osobní příběh? „Pořady připravuji doma, posílám je internetem, do města chodím jednou týdně, a to v úterý, a zároveň udělám týdenní nákup. Tak mohu ve velké míře dodržovat doporučení #zůstaňdoma a podpořit děti (šest a osm let), jimž celá situace padá nejtíž a těžce je uklidníme, pokud se zachvěje večer, právě před odchodem do postele. Žijeme v Maksimiru, tedy necelých pět kilometrů od epicentra, ale dopadli jsme dobře. Zatímco některé domy nejsou k použití, my na budově nemáme velkou škodu, jen několik popraskaných zdí a v neděli po zemětřesení jsme napočítali několik desítek rozbitých talířů, sklenic a pivních půllitrů.“
A JAK DOPADLI TI, KTEŘÍ ŽIJÍ BLÍŽ K EPICENTRU
V Markuševci a okolí, na nižších svazích hory Medvednica, neexistuje jediný nepoškozený dům. Na tomto území v téměř devíti tisících bytových staveb žije necelých dvacet tisíc obyvatel. Málo jich může spát ve svých domovech, většina je u příbuzných a známých, někteří dostali nutné ubytování na studentské koleji Cvjetno naselje. V sousední vesnici Čučerje žije i krajanská rodina Žukinova, její rodinný dům se nachází jen dvě stě tři sta metrů od epicentru, ale poškození nejsou tak velká, aby v něm nemohli žít. „Stavěli jsme před nějakými dvaceti lety, a protože je známo, že jde o oblast zemětřesení, budovali jsme solidně,“ řekl nám Miroslav Žukina a dodal, že hned sousední dům je zcela nepoužitelný, a takových je většina v jejich vesnici. „Vzhledem k tomu, že všechny domy mají fasády zateplené polystyrénem, zvenčí to nevypadá tak strašně, ale zevnitř jsou vidět popraskané stěny, a teprve odborníci na statiku mohou říci, zda se v domě může žít. U nás ještě nebyli, protože mají hodně práce a nejdříve musí prohlédnout nejvíce poškozené domy. Dokud nedostaneme odborný posudek, nebudeme mít klid a budeme se bát.“
Pan Žukina si v neděli ráno právě vařil kávu, když začalo zemětřesení. „Když se začalo chvět, byl to pocit strašidelný, dodatečně posílený hrůzostrašným hlukem a vřískotem manželky Lýdie, která ještě spala. Byl jsem ve válce, ale věřte, že to ve srovnání se zemětřesením nebylo nic,“ říká M. Žukina. „Nevím, jak a kdy se z toho dostaneme. Během dne pořad něco děláme a nemyslíme na ten zážitek, ale jakmile se setmí a vše se uklidní, cítíme nevolnost a strach.“
V samém městě Záhřebu nová stavení neutrpěla velké škody. „V městské čtvrti Knežija se stavělo po katastrofálním zemětřesení ve Skopji a snad proto teď nevznikla žádná poškození,“ dozvídáme se od Daruvařanů, žijících v této části hlavního města. Ale ve středu města, kde je většina objektů z devatenáctého století a bez armovaného betonu, škoda je obrovská. Nedaleko středu města, v Šubićově ulici se nachází i Český národní dům.
V JAKÉM STAVU JE ZÁHŘEBSKÝ DŮM
„Po vzpamatování se ze svých vlastních problémů členové záhřebské Besedy a krajané, pohlíželi druhým okem na svůj kulturní chrám. Naštěstí se náš Dům držel statečně. Je viditelně poškozen, popraskaly zdě, na místech spadla omítka, ale zdá se, že statika budovy vydržela a komunální instalace zůstaly ve funkci. O tom budou mít poslední slovo odborníci patřičných úřadů města Záhřebu, kterým jsme škodu přihlásili,“ krátce referoval předseda záhřebské Besedy Jiří Bahník.
„Situace kolem koronaviru hlavně zastavila již dříve veškerou veřejnou kulturní činnost Besedy a Rady české menšiny. Zákaz shromažďování většího počtu lidí začal ohrožovat hospodářskou činnost České besedy Záhřeb,“ dodává předseda Bahník. „Zákazníci odvolali rezervované termíny pronájmu sálů v Domě. Použivatelé pronajatých úředních místností jsou přinuceni zastavit nebo do svých domovů přestěhovat svou práci. Zastavily se také práce na úpravě fasády a výměně oken. Otázka je, kdy a jestli vůbec letos začnou plánované práce na úpravě jeviště ve velkém sále. Následkem takové situace plánované příjmy, ze kterých Beseda platí mzdy zaměstnancům, komunální náklady a údržbu Domu, se velice snížily. Hrozí nebezpečí, že se hospodářská činnost na nějakou dobu úplně zastaví. V takové situaci je ovšem nejdůležitější chránit zdraví a pracovní schopnost lidí, a proto naši lidé pracují ze svých domovů. Ale život musí pokračovat. To, co nás nezničí, to nás posílí. Dáme hlavy dohromady a přiložíme ruce k společnému dílu. Udržíme a znovu rozproudíme krásnou a bohatou kulturní a osvětovou činnost k radostí a pýše našich krajanů a přátel. Českému národnímu domu dáme nový a hezčí lesk. Všichni si to přejeme a zasloužili jsme si to. Hlavu, vzhůru, Chorvatsko, hlavu vzhůru, Češi v Chorvatsku!“ uzavřel J. Bahník.
POMOC PRO ZÁHŘEB
Město Záhřeb dostává podporu ze všech stran. Nejen morální, ale také materiální pomoc. Do Záhřebu ji posílají ostatní části Chorvatska – tak třeba Bjelovarsko-bilogorské županství věnovalo padesát tisíc kun Červenému kříží na sanování škod, které zemětřesení způsobilo v hlavním městě, a pomáhá dokonce i Itálie, která má v Evropě nejvíce problému s epidemií koronaviru. Na epidemii se, samozřejmě, nesmí zapomenout ani u nás, a veškerá opatření a omezení platí také pro oběti zemětřesení. Naštěstí se po celý minulý týden epidemie zmírňovala a otřesy také prořídly. Jen se je třeba ještě zbavit strachu.
Nejsilnější od roku 1880
Zemětřesení, které se v Záhřebu událo 9. listopadu 1880 v 7:03:03 ráno, zaznamenáno jako Velké zemětřesení, bylo nejsilnější v dějinách hlavního města. Mělo magnitudu 6,3 stupně po Richterově stupnici a epicentrum bylo na území hory Medvednica. Do dubna 1881 bylo 185 slabších otřesů. Tenkrát byly následky katastrofální, velký počet budov byl zničený a škody obrovské. Naštěstí zahynuly jen dvě osoby, devětadvacet bylo těžce zraněno. Kdokoliv si to mohl dovolit, uprchl ze zničeného města a vystěhovalci mířili do větších měst Rakousko–Uherska: Vidně, Mariboru, Terstu, Lublaně, Štýrského Hradce (Graz).
V těchto dnech jsme často mohli slyšet, že je toto zemětřesení nejsilnější od roku 1880, ale pedantní kronikáři upozorňují, že to není pravda. Koncem roku 1905 a začátkem roku 1906, v intervalu patnácti dnů došlo k otřesům 5,5 a 6,1 stupně po Richterovi, tedy silnější než nynější, které mělo magnitudu 5,4. Přesto, že byly technicky silnější, neměly tak velké následky, a proto se snad o nich tolik nemluví.
Text Mato Pejić, foto rodina Žukinova a internet