ZE DVOU SEDMIKRÁSEK JEN JEDNA
Dříve jsme měly dvě taneční skupiny. Bohužel, ta mladší se před rokem rozpadla. Bylo v ní šest dětí ve věku 5 až 12 let. Důvodem rozpadu bylo to, že se celé rodiny z Jazveniku odstěhovaly do Německa. Hledají lepší živobytí v zahraničí. Na Jazvenicku je nedostatek pracovních míst. Z mladší skupiny nám zůstala jen jedna holčička, Marta Kokićová, která teď tančí se staršími. V koronavirovém období je těžké nacvičovat, proto zkoušíme jen velmi zřídka. Tančí se v páru, a hrozí nebezpečí, že by se mezi sebou nakazili koronavirem.
Během školního roku jsme se jinak pravidelně scházeli jednou za týden, a to kvůli školní docházce v neděli. Z Jazveniku máme jen tři děti, ostatní cestují ze Sisku a vsí Odra a Stupno. Prozatím nacvičujeme choreografie tanců, které jsou určeny pro starší skupinu Sedmikrásek. Děti mají nejraději krátké a rychlé tance včetně polky.
V Jazveniku momentálně tančí dvanáct dětí od 12 do 18 let, ale protože se dvě středoškolačky s rodiči brzy odstěhují do města Petrinja, bude nás jen deset. Do Jazveniku je nemá kdo vozit. Ve skupině je nás málo, jen jedenáct děvčat a jeden chlapec. Česky nemluví, ale dost dobře rozumí. Jen ve dvou rodinách mají možnost promluvit si česky s babičkami. Ostatní doma mluví chorvatsky a v rodině nemají české kořeny. Přesto bych si moc přála, aby se tradice udržela a aby si děti vážily svého českého původu a české kultury. Na vystoupeních tančíme na hudbu z CD. Před dvěma lety na Dožínkách nás na kytaru doprovázel předseda naší Besedy Zvonko Příhoda a na harmoniku Luka Grujić. Skupinu našich tanečníků vedu společně s Alenkou Šimkovou. Musíme být dvě, protože když pracuju, nestíhám chodit na zkoušky i na vystoupení. Tancování mám moc ráda odmalička. Členové Sedmikrásky mají kromě tanců velmi rádi českou kuchyni, snad nejvíc knedlíky se zelím, paradajzovou (rajskou) omáčku a bramborovou polévku.
KOKIĆOVA RODINA – PEVNOU SOUČÁSTÍ BESEDY
Vlasta Kokićová je do besední činnosti zapojena už dlouho, vlastně od malička. Manžel je v důchodu. „Maminka Jarmilka Dalíková zpívá v besední pěvecké skupině. Tři dcery mého bratra Zdenka Dalíka, Martina, Lucie a Nikolina jsou zapojeny do besední skupiny. Můj tatínek Jaroslav Dalík byl předsedou Besedy mnoho let (koncem 80. a začátkem 90. let). Díky jemu jsem do ní začala chodit také. Od mých deseti let jsem byla zapojena do taneční skupiny. Vzpomínám si na to, jak jsem se oblékala do krojů, které mám od babičky Štefanie Šimíkové z Jazveniku. Během domovinské války jsem byla v Záhřebu. Do Besedy jsem se znovu zapojila, když moje dcery, patnáctiletá Klára a dvanáctiletá Marta před pěti lety začaly tancovat v naší besední skupině.
SPOLUPRÁCE S ČESKÝMI CHOREOGRAFY A TANEČNÍ SEMINÁŘE
Nové tance nás v 80. letech učila choreografka z České republiky Lenka Homolová. V posledních dvou letech k nám jezdí choreograf Miloslav Brtník. Několikrát u nás byla i Kristina Kvapilová z Končenic, která nám ukázala základní taneční kroky. Jsme velmi vděční, když nám chce pomoci, abychom tančili lépe. Rádi se naučíme něco nového. Je mi líto, že se nemůžu zúčastnit tanečních kurzů. V loňském roce se tanečního semináře v České republice v Doubravě
a Staré Říši zúčastnily čtyři naše děti a rok před tím na Tkonu jedno děvče a chlapec. Když se vrátili, všem nám ukázali, co nového se tam naučili.“
ČESKÁ KREV SE NEZAPŘE
Vlasta Kokićová se narodila v roce 1972, žila v Sisku. Momentálně ale bydlí ve vsi Odra u Sisku. Skončila obor správně-právní v Sisku. Pracuje jako prodavačka v obchodu s textilem a domácími spotřebiči. „Moje babička Štefanie a děda Jaroslav Šimík z matčiny strany (babička a děda z otcovy strany Ludmila a Josef Dalík) žili v Jazveniku a díky tomu, že se mnou mluvili česky, ovládám jazyk také a jsem jim vděčná za to, že česky rozumím a domluvím se. U babičky a dědy v Jazveniku jsem byla každý víkend. Oba pro Besedu dýchali. Dědeček Jaroslav Šimík hrál odmalička na klarinet, byl dlouholetým předsedou České besedy Jazvenik, stejně jako můj otec Jaroslav Dalík. On se hodně angažoval na rekonstrukci Národního domu a kapličky Srce Ježíšova v Jazveniku. Naše rodina je čtvrtá nebo pátá generace, která se přistěhovala z Česka do Jazveniku. Šimíkovi pocházejí z Moravy a Dalíkovi ze Znojemska.
CHCEME SPOLUPRACOVAT SE SPOLKEM Z ČR
Jako členka taneční skupiny jsem vystupovala v roce 1992 ve Frýdku-Místku v České republice, s tímto městem naše Beseda spolupracovala v roce 1995. Bohužel styky nemáme, a my se snažíme najít další spolek v Česku, který by byl ochoten navázat s námi přátelství. Pak bychom tam mohli častěji jezdit a oni zase k nám. To bychom si moc přáli. Kdo ví, možná si někdo tento článek v Česku přečte a ozve se nám,“ přeje si V. Kokićová a s ní všichni ostatní ve spolku. Text A. Raisová, foto rodinný archív
VESNIČKA STARŠÍCH LIDÍ
Jazvenik je malá vesnička u Sisku asi 50 km vzdálená od Záhřebu. Žijí tam převážně starší lidé zabývající se zemědělstvím. Mladí si pro život vybrali okolí města Sisak. Do Jazveniku jezdí hlavně o víkendech. V současnosti jsou v Jazveniku jen dvě mladé rodiny s malými dětmi. Žije v něm 146 obyvatel (podle evidence z r. 2011), z toho na Jazvenicku, ve vesnicích Jazvenik, Stupno, Sela a Odra žije kolem dvacítky Čechů. Nejstarší českou krajankou v Jazveniku je 84letá Terezka Češková.
„Zajímavosti o naší vsi a o lidech v ní popsala Marijeta Rajkovićová Ivetová původem ze Sisku, ve své diplomové práci na Filozofické fakultě na téma Různorodá identita Čechů ve vsi Jazvenik u Sisku podle oblékání, napsala i knihu Češi v Jazveniku,“ uvedla V. Kokićová.
ČESKÁ BESEDA
Byla založena v roce 1928. Je sice malá, má jen 115 členů, a to převážně starších, a sekce: pěveckou, divadelní a taneční. V roce 1935 byl v naší vsi otevřen Národní dům a v roce 1931 se začala stavět kaple Srdce Ježíšova. V roce 2019 jsme oslavili 150. výročí přistěhovaní prvních Čechů do Jazveniku. Naše Beseda nejvíc spolupracuje s besedami v okolí z našeho Sisacko-moslavinského županství (Sisak, Lipovlany a Mezurač). Jsme blízko, takže se společně často účastníme různých slavností.