No, a proč? Každý někde pracuje, proč by to bylo něco tak zvláštního? Ale je – Bruno Táborský, jak se jmenuje náš třicetiletý spolubesedník, dostal zaměstnání díky znalosti češtiny.
Bylo to na konci roku 2016 – Bruno se díval na zprávy v televizi, mluvil předseda chorvatské vlády Tihomir Orešković, který na post premiéra přišel z funkce finančního ředitele izraelské farmaceutické společnosti Teva, v jejímž rámci působí také záhřebská Pliva. „Napadlo mě, že tak velká firma určitě potřebuje pracovníky se znalostí češtiny, a tak jsem prostřednictvím webové stránky Pliva zaslal otevřenou nabídku k zaměstnání,“ vysvětluje B. Táborský.
„Za par dní mě už pozvali na rozhovor, na kterém řekli, že jsou rádi, že umím česky, že pravě takového pracovníka potřebují. Během dvou týdnů jsem udělal všechny nutné prohlídky a testy a – začal pracovat.“
„Když mi zavolali a řekli, že mi nabízejí práci, nemohl jsem tomu uvěřit, bylo to neskutečné, a nikdy nezapomenu, že jsem právě čekal na tramvaj na hlavním nádraží v Záhřebu,“ vzpomíná Bruno.
Nabídli mu pracovní místo v účetnictví, specializoval se na komunikaci s českými zákazníky, takže češtinu používá prakticky běžně. Pliva je totiž součástí izraelské společnosti Teva, která má své divize po celém světě, také v Evropě. Mimo jiné jsou to Teva Czech Industries a Teva Pharmaceuticals CR v České republice. Bruno byl i na třítýdenní edukaci v Česku, kde se seznámil s obchodními partnery z Prahy a Ostravy.
Vzhledem k tomu, že pochází z krajanské rodiny, ve které se mluví česky, bylo zcela logické, že chodil do české mateřské a potom i základní školy. Když se ale zapisoval na střední školu, rozhodl se pro ekonomickou, a potom v Požeze absolvoval pětileté odborné studium obchodu (Trgovina). Po ukončení fakulty šest měsíců hledal zaměstnání a často cestoval do Záhřebu do různých firem na pohovory, ale práci nikde nedostal. „Už jsem řekl, že pokud nenajdu práci do konce roku, odejdu do Německa,“ říká Bruno. A právě v té době ho napadlo zaslat otevřenou nabídku do společnosti Pliva.
Když jsme se Bruna zeptali, jestli se mu nezdálo, že je učení se češtiny zbytečná zátěž, protože se musí více učit, a tuto znalost těžko někde uplatní, odpovídá: „Kdybyste se mě na to zeptali před patnácti lety, jistě bych odpověděl, že ano. Stejně jako i všichni moji spolužáci jsem si myslel, že mně bohatě stačí to, co už umím. Dnes vidím, že jsem neměl pravdu, protože mi znalost českého jazyka pomohla dostat pěkné zaměstnání. Tak mohu říci, že jsem naštěstí chodil do české školy, protože bych bez toho nebyl tady, kde jsem dnes.“
A to zaměstnání, ta každodenní běžná komunikace s českými zákazníky, mu zase pomáhá češtinu si dále zlepšovat, zdokonalovat a obohacovat. Momentálně kvůli pandemii koronaviru pracuje převážně z domova v Dolním Daruvaru. Ve volných chvílích rád jezdí na kole. V rodinném domě jsme dělali rozhovor pro Jednotu, a na konci se zeptali na plány do budoucna, a ty jsou momentálně – neurčité: „Zatím jsem spokojen, jen ať to tak vydrží co nejdéle.“ Text a foto M. Pejić