Letošní rok proběhl ve znamení strachu před nemocí covid-19. Po téměř celém roce je naše mysl upjatá k vyřešení pandemie způsobené tímto koronavirem. Jsme v neustálém střehu, abychom tento nepředvídatelný virus nedostali nebo abychom ho nepřenesli na někoho z našich nejmilejších nebo na někoho z rizikových skupin. Jsme v očekávání, jestli už konečně nemoc zmizí, s napětím sledujeme, jestli už konečně některá z očkovacích látek bude dostatečně dobrá, abychom se mohli nechat očkovat a pokusit se dál žít v klidu. S podobnými starostmi a myšlenkami se v tomto roce potýkají asi všichni, v celém světě. Mezitím míjí dny, týdny, měsíce...
Vzhledem k různým epidemiologickým opatřením, která nás už skoro rok provázejí, kdy se lidé nemohou stýkat, nesmějí probíhat zkoušky a z toho důvodu byly snad všechny krajanské akce odvolány, je naprosto neuvěřitelné, že naše Jednota pravidelně vycházela. Na začátku pandemie jsme uvažovali o tom, jak zaplníme všechny stránky našeho týdeníku, když byl zpravidla téměř z poloviny věnován krajanským akcím. Ale podařilo se! Pravidelně jsme vás informovali o novinkách nejen v krajanském životě, podařilo se nám i pobavit a nabídnout zajímavé čtení. Novináři se více než jindy snažili vyhledat témata k psaní, připravovali online rozhovory. Naštěstí máme řadu příznivců a schopných dopisovatelů, kteří v této době dostali prostor pro své texty. Měli jsme tak možnost uveřejnit několik aktuálních nahlédnutí do situace během pandemie, řadu zajímavých textů z minulosti česko-chorvatských vztahů, své místo dostaly úchvatné cestopisy a poutavá nahlédnutí do naší minulosti. Za to bych chtěla všem poděkovat a doufám, že se jednou, až tato situace skončí, ve zdraví sejdeme a s úlevou už jen zavzpomínáme na toto nelehké období. Jana Staňová
Úvodník na konci roku
Prosinec 2020
Není tomu tak dávno, kdy jsem se s dětmi učila názvy měsíců. Jeden z úkolů při opakování byl určit, podle čeho měsíce dostaly název. Prosinec nebo chorvatsky prosinac – děti vysvětlily, že je v prosinci zima a mrzne a ptáčci proto prosí o zrní. Víme, že neprosí nebo nežebrají jen zvířata, která v zimě nemají kde sehnat potravu, ale i lidi. Na konci tohoto roku všichni prosíme, aby byl příští rok lepší.
Letošní rok proběhl ve znamení strachu před nemocí covid-19. Po téměř celém roce je naše mysl upjatá k vyřešení pandemie způsobené tímto koronavirem. Jsme v neustálém střehu, abychom tento nepředvídatelný virus nedostali nebo abychom ho nepřenesli na někoho z našich nejmilejších nebo na někoho z rizikových skupin. Jsme v očekávání, jestli už konečně nemoc zmizí, s napětím sledujeme, jestli už konečně některá z očkovacích látek bude dostatečně dobrá, abychom se mohli nechat očkovat a pokusit se dál žít v klidu. S podobnými starostmi a myšlenkami se v tomto roce potýkají asi všichni, v celém světě. Mezitím míjí dny, týdny, měsíce...
Vzhledem k různým epidemiologickým opatřením, která nás už skoro rok provázejí, kdy se lidé nemohou stýkat, nesmějí probíhat zkoušky a z toho důvodu byly snad všechny krajanské akce odvolány, je naprosto neuvěřitelné, že naše Jednota pravidelně vycházela. Na začátku pandemie jsme uvažovali o tom, jak zaplníme všechny stránky našeho týdeníku, když byl zpravidla téměř z poloviny věnován krajanským akcím. Ale podařilo se! Pravidelně jsme vás informovali o novinkách nejen v krajanském životě, podařilo se nám i pobavit a nabídnout zajímavé čtení. Novináři se více než jindy snažili vyhledat témata k psaní, připravovali online rozhovory. Naštěstí máme řadu příznivců a schopných dopisovatelů, kteří v této době dostali prostor pro své texty. Měli jsme tak možnost uveřejnit několik aktuálních nahlédnutí do situace během pandemie, řadu zajímavých textů z minulosti česko-chorvatských vztahů, své místo dostaly úchvatné cestopisy a poutavá nahlédnutí do naší minulosti. Za to bych chtěla všem poděkovat a doufám, že se jednou, až tato situace skončí, ve zdraví sejdeme a s úlevou už jen zavzpomínáme na toto nelehké období. Jana Staňová