Německý teolog, reformátor a zakladatel protestantismu Martin Luther (1483–1546), jehož nejvýznamnějším dílem se považuje překlad Bible do němčiny, přeložil verše Ambrosiova hymnu a Johan Sebastin Bach (1685–1750) melodií písně využil ve stejnojmenné kantátě (Nun komm, der Heiden Heiland), jež byla poprvé veřejně uvedena 3. prosince 1724.
V 5. století římský starokřesťanský básník Aurelius Prudentius (348–413) napsal hymnus Corde natus ex parentis, který v 19. století přeložil do angličtiny John Mason Neale (poprvé publikovaný v roce 1851) a dodnes se v Anglii zpívá jako tradiční vánoční koleda (Of the Father's Heart Begotten).
V 11. a 12. století vánoční písně byly již zcela běžné téměř v celé Evropě a zvlášť ve Francii. Středověký teolog a filozof Bernard z Clairvaux (hrad Fontaines u Dijonu, 1090/1091–klášter Clairvaux, 1153) začal psát rýmované verše, což velice působilo na jejich popularitu. Skladatel gregoriánských chorálů, Adam de St. Victor (Francie, 1112–1146) začal zhudebňovat latinské verše. Používal přitom melodie tehdejších lidových písní, a tak vznikaly nápěvy podobné dnešním tradičním vánočním koledám.
Ve 13. století, ve Francii, Německu a obzvlášť v Itálii pod vlivem Františka z Assisi (1182–1226) vznikla tradice zpívání vánočních písní v lokálních nářečích. František z Assisi se považuje za autora první vánoční koledy v lidovém jazyce, jež byla napsána v umberském dialektu.
Charakteristika vánočních písní je jednoduchá a zpěvná melodie, obsahově (tematicky) se mohou rozdělit do dvou základních skupin. První skupinu představují pastorely, jež hovoří o Ježíšově zrození v chlívku v Betlému. V druhé skupině jsou koledy, jejichž původ sahá do starořímských dob, a které v podstatě představují zpívanou formou blahopřání všeho zdaru v novém výročním cyklu, jež následuje. V lidové tradici Vánoce byly i novým rokem, jak je to zjevné například v chorvatské koledě Na to mlado leto zdravi, veseli, kde „mlado leto“ znamená nový rok.
Vánoční koledy zpíval lid po staletí, v 19. st. se začaly sbírat, zapisovat a systematizovat. Srovnávacími metodami se zjistilo, že píseň, která se například v Česku považovala za tradiční a původní, má obdobu i v některé jiné zemi. Například známá česká koleda Nesem vám noviny má svou obdobu i v Německu, kde byla poprvé publikována v roce 1870 pod názvem Die Engel und die Hirten ve sborníku Altböhmische Gesänge für gemischten Chor. Tato česká koleda je známá dokonce i ve Velké Británii pod názvem Come, All Ye Shepherds, díky Mari Ruef Hofer, která ji v roce 1912 přeložila do angličtiny. Tyto údaje hovoří o oblíbenosti vánočních popěvků, které se staletími přenášely z generace na generaci, aniž by je omezovaly jakékoli teritoriální hranice.
Anglické národní koledy jsou například doloženy od 15. století. Byly to oblíbené světské písně upravené pro vánoční potřeby nebo písně cílově komponované v lidovém duchu. S anglickými Vánocemi je nerozlučně spjatá relativně mladá koleda Good King Wenceslas opěvující dobrého českého knížete Václava (kolem 907 – Stará Boleslav, 935), světce a patrona českého království a dnes symbol české státnosti. Svatováclavská koleda se v Anglii zpívá o svátku sv. Štěpána, kdy prý král navštěvoval příbytky chudáků. Legendu o životě sv. Václava zveršoval anglický duchovní John Mason Neale. Zhudebnil ji spolu s Thomasem Helmorem na nápěv staré jarní latinské písně Tempus adest floridum. Svatováclavská koleda byla poprvé otištěna v Nealově sbírce vánočních koled (Carols for Christmas Side) v roce 1853. Mimochodem, o dobrotivém králi sv. Václavovi Britové věděli již ve středověku díky princezně Anně (1366–1394), dceři Karla IV., která byla provdána za anglického krále Richarda II. (1367–1400).
Starodávný obyčej zpívání koled a koledování znali v Čechách ještě v předhusitských dobách. Mnich Jan z Holešova (Holešov, 1366 – Rajhrad, 1436) údajně (autorství není doložené) napsal na přelomu 14. a 15. století v Břevnovském klášteře spis O sedmi štědrovečerních zvycích. Podrobně v něm popsal sedm tehdejších nejběžnějších lidových tradic spojených se Štědrým večerem – půst, pohoštění a almužna, vzájemné obdarování, bílé pečivo v podobě pletence (vánočka), krájení ovoce, chození na koledu a kladení slámy na podlahu.
Neopomněl popsat ani vánoční píseň, která se tehdy zpívala: Vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora. O mnoho mladší není ani koleda Narodil se Kristus Pán, která vznikla z latinské duchovní písně Ave hierarchie coelestis (Buď pozdraveno, kněžstvo nebeské). Kromě již zmíněných koled, k nejznámějším a nejoblíbenějším českým koledám patří také Vzhůru bratři milí, K Ježíškovi do Betléma, Půjdem spolu do Betléma, Štědrý večer nastal.
Také ve vážné hudbě četní skladatelé nacházeli ve Vánocích inspiraci pro svá díla. V české vánoční hudbě neopominutelné místo zaujímá skladatel Jakub Jan Ryba (Přeštice, 1756 – Voltuš u Rožmitálu pod Třemšínem, 1815), povoláním učitel. Jeho nejslavnější a dodnes nejhranější a nejpopulárnější skladba pro vánoční období je Česká mše vánoční, pro kterou napsal i text. Je to pastorální hra aplikovaná na liturgii tradiční mše. Příběh vypráví o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám. Děj je zasazen do českého prostředí, a to byl také důvod, proč se mše od svého vzniku v roce 1796 až dodnes těší velké oblibě. V roce 1992 vznikla televizní adaptace divadelní hry o životě Jakuba Jana Ryby a vzniku České mše vánoční s názvem Noc pastýřů. Roli Jakuba Jana Ryby ztvárnil Josef Abrhám a jeho manželku Annu zahrála Dagmar Havlová.
Nejstarší chorvatský vánoční popěvek je Bog se rodi u Vitliomi (Bůh se zrodil ve Vitliomě–Betlémě), pochází z roku 1320 a dodnes se zpívá v istrijské vesničce Paz. Píseň byla poprvé publikována v Pařížském kodexu v roce 1380 a v roce 1644 vyšla i s notovým záznamem ve zpěvníku Pavlinska pjesmarica, nejstarší sbírce starochorvatských církevních nápěvů. Druhým nejstarším chorvatským zpěvníkem, ve kterém nacházíme i staré vánoční nápěvy, je sborník Cithara octocorda, poprvé publikovaný v roce 1701 ve Vídni, a v roce 1757 v Záhřebu. Název sbírky je symbolický – jméno dostal podle druhu hudebního nástroje s osmi strunami. Popěvky jsou uspořádané do osmi tematických celků v pořadí podle liturgického kalendáře.
V Hudebním oddělení Městského muzea v Bjelovaru je sbírka vánočních písní s názvem Sretan Božić! (Šťastné Vánoce), kterou sestavil hudebník Emil Černý, jedna z nejvýznamnějších osobností hudebního života v Bjelovaru v první polovině 20. století. Emil Černý se narodil v Čechách, ukončil konzervatoř v Praze a do Bjelovaru přichází 1. prosince 1904, aby převzal místo sbormistra a dirigenta v kulturně-uměleckém spolku Dvojnice. Emil Černý se plně zapojil do hudebního a společenského života města, a kromě práce ve spolku učil na gymnáziu hudební výchovu, hrál na varhany v kostele sv. Terezie. Knížku vydalo bjelovarské nakladatelství a tiskařství F. Lipšiće. Je to nejstarší a dosud jediná sbírka vánočních písní na širším bjelovarském území. Obsahuje dvanáct písní rozepsané ve dvojhlasí, a její hodnota spočívá v tom, že se z ní dozvídáme, které se písně zpívaly v Bjelovaru před více než sto lety ve vánočním období. Ve sbírce jsou mimo jiné uvedené nejznámější chorvatské koledy – Svim na zemlji, Djetešce nam se rodilo, Kyrie eleison, Radujte se narodi, Narodi nam se a O, sveta tri kralja.
V 18. a 19. století dochází k cílené tvorbě vánočních písní. Původně byli jejich autory faráři a kantoři (tj. učitelé a jejich úkolem tehdy bylo také hrát na varhany v kostele). Písně se hrály během adventních a vánočních mší. Tak například v rakouském Obernsdorfu, nedaleko Salzburgu, vznikla píseň Stille Nacht, heilige Nacht, (Tichá noc, svatá noc). Text již v roce 1816 napsal místní kaplan a básník Joseph Mohr (1792–1848), hudbu složil o dva roky později, 1818, učitel a varhaník Franz Xaver Gruber (1787–1863). Působivé verše o zrození Ježíše, doprovázené krásnou, jednoduchou melodii, oslovily doslova celý svět. Text písně je přeložený do více než tři sta jazyků a dialektů včetně češtiny a chorvatštiny.
Ve stejné době, spolu s duchovními, se začínají psát i vánoční světské písně. Již koncem 18. století vznikla v britském Walesu píseň Deck the Halls, poprvé publikovaná v roce 1881, a americká píseň Jingle Bells byla již v roce 1857 chráněna autorskými právy. Vznikla v Bostonu a napsal ji skladatel a varhaník James Pierpont (1822–1893).
Během 20. století vznikl velký počet zábavních a komerčních vánočních písni, ale současně se také projevuje zájem o klasickou vánoční hudbu a staré tradiční zpěvy, které se v moderních úpravách objevují na vánočních albech hudebníků různých žánrů. Mnozí dnešní interpreti vydávají speciální vánoční alba s již známými skladbami a nové písně romantického ladění, ve kterých se zpívá o bílých Vánocích, zasněžených městských ulicích či lesních stezkách, zimních večerech u krbu a ozdobeného stromku s blikajícími světýlky.
Vánoční hudba představuje důležitou složku vánočního zvykosloví. Kdysi se v ní aktivně podílela celá rodina (zpívání koled v domácím prostředí), kdežto je dnes díky různým mediím pro reprodukci hudby její role zredukována často pouze na pasivní poslech. Ale i přesto se stává důležitým a nezbytným prvkem při vytváření sváteční nálady. Její rozšíření v různých hudebních žánrech (evergreeny, zábavná hudba, klasika, jazz) napovídá, že si každý z nás může prožít a vychutnat hudební Vánoce podle vlastního vkusu a přání.
Připravila Sylvie Sittová, foto z archivu Městského muzea Bjelovar
Literatura:
Frolec, Vaclav a kolektiv: Vánoce v české kultuře, Vyšehrad, Praha 1989
Rihtman – Auguštin, Dunja: Knjiga o Božiću, Golden marketing, Zagreb, 1995.
Sitta, Silvija: Od adventa do Sveta tri kralja, Gradski muzej Bjelovar, 2012.
Vavřínová, Valpurga: Abeceda Vánoc, Krásná paní, Praha 2010