SCHÖNBRUNNSKÉ ZAHRADY, PLNÉ VÝHLEDŮ, FONTÁN A SOCH
Když jsme se po dobrých třech hodinách prohlídky schönbrunnského zámku dostali ven, měli jsme oči plné slunečního jasu a zeleně nádherných zahrad, které se za ním rozkládají. Za samotným zámkem je nejprve dlouhá a široká francouzská zahrada, kde kvetoucí rostliny vytvářejí barevné obrazce a tráva hustý zelený koberec, protínaný širokými pěšinami. A před námi se otevřel pohled na svah, který končí nádhernou stavbou, Glorietem. Po stranách se přísně, téměř geometricky střižené aleje střídají s volně rostoucími stromy, a když se pustíme mezi ně, v kdejakém zákoutí nás překvapí socha nebo fontána. Z každého místa zahrady se některým směrem otevírá výhled na zámek nebo nějakou zajímavost, která nás láká jít dál a dál.
Ke Glorietu jsme se dostali oklikou přes umělý vodopád. Tato nádherná stavba v ranně klasicistním slohu byla postavena v roce 1775, za vlády císaře Josefa II. a císařovny Marie Terezie, na počest vítězství v bitvě u Kolína, kde Rakousko porazilo pruského krále. Podobné stavby se kdysi v parcích často stavěly. I tato je zděná, s kolonádou, otevřená na všechny strany, aby pohled z ní byl dokonalý. Je dvacet metrů vysoká, a z terasy se skýtá velkolepý pohled na zámek a zahrady s vídeňskými střechami v pozadí jako kulisou. Dnes je zde kavárna, kde je možné si dát věhlasnou vídeňskou kávu, chutnou vídeňskou gulášovou polévku anebo Kaiserschmarrn, údajně jedno z oblíbených jídel Josefa II.
Pohled dolů od Glorietu na zámek je závratný: po obou stranách rozlehlé svažité louky se klikatí pěšiny, neustále plné procházejících se Vídeňanů nebo turistů (zněla zde převážně němčina). Pohled na zahradní průčelí zámku nám připomnělo proslulé vídeňské letní koncerty (občas se na ně díváme v televizi), kdy schönbrunnská zahrada slouží jako obrovské hlediště, kde diváci a posluchači posedávají na celém prostranství až ke Glorietu. Představujeme si, jaký to musí být nádherný zážitek, když se zvuky velkého symfonického orchestru rozléhají do vídeňské noci… Při cestě dolů pobaveně sledujeme malé elektrické sekačky, které neustále „spásají“ trávu a ani jednomu stéblu nedovolí, aby přečnívalo. Pod kopcem šumí velkolepá Neptunova kašna, snad nejkrásnější fontána ve Vídni, s úchvatným sousoším, které v roce 1780 vytvořil Franz Anton Zauner. Kašna byla založena nad hlubokou studní, jejíž výkop na konci 18. století trval čtyři roky. Úctyhodná práce.
A PAK UŽ BAREVNÉ KVĚTINOVÉ ZÁHONY AŽ K SAMOTNÉMU ZÁMKU…
Jako podle pravítka střižené stromořadí, které působí dojmem vysoké zelené zdi, skrývá ještě další atrakce: v zeleném labyrintu, kterým se kdysi procházela pouze císařská rodina, se dnes baví staří i mladí návštěvníci. Někteří bloudí zeleným labyrintem, jiní z terasy v koruně stromu sledují ty dole, pokřikují, smějí se. Je to asi nejživější koutek této skvostné zahrady. Labyrint byl založen mezi lety 1698 a 1740, koncem 19. století však byl vymýcen a před třiceti lety, přesněji v roce 1998, byl podle původní historické předlohy obnoven.
O kus dál pak nacházíme ještě několik zajímavých lákadel: v parku zoologickou (podle průvodce je to nejstarší zoologická zahrada na světě), botanickou a japonskou zahradu, dům pouští a oranžerii, a v zámeckých budovách ještě také dětské muzeum a muzeum císařských kočárů Wagenburg…
Vracíme se širokou stezkou, po které se kdysi projížděla habsburská honorace se svými hosty na pohádkových kočárech. V jedné z vedlejších cest jsme narazili na odstavený obrovský dřevěný most na kolech, tak trochu připomínající středověké obléhací stroje. Ještě dnes se zde pomocí něho ořezávají aleje, aby působily jako zelená zeď!
Ano, Schönbrunn, zámek i jeho zahrada opravdu stojí za vidění. Text a foto Libuše Stráníková

Hudební tradice
Vídeň je důležitým hudebním střediskem, kde kdysi působili skladatelé jako Mozart, Haydn, Beethoven (od jehož narození právě uplynulo 250 let, narodil se v roce 1770), Schubert, Liszt, Brahms, Suppé, Lehár, Kálmán, Mahler, Schönberg… V 19. století se stal populárním vídeňský valčík, který proslavili především skladatelé Johann Strauss starší a Johann Strauss mladší.

Kaiserschmarrn
3 lžíce mouky, 120 ml mléka, 1 polévková lžíce cukru, 1 lžička vanilkového cukru, špetka soli, 2 vejce, na pečení 1–2 lžíce tuku, moučkový cukr na posypání Ušlehejte těsto jako na palačinky, vylijte na rozpálený tuk v pánvi a pomalu pečte. Do zlatova upečené těsto roztrhejte vidličkou, posypte vanilkovým cukrem a nechte zkaramelizovat.
Podává se s jablečným, brusinkovým nebo švestkovým džemem, čokoládovou polevou, vanilkovou zmrzlinou… Před pečením můžete do těsta přidat hrozinky nebo zakapat trochou rumu.