Palmenhaus
Velký skleník Palmenhaus je nepřehlédnutelný. Z dálky trochu připomíná vesmírnou observatoř, zblízka si vzpomeneme na skleník v Lednici. Schönbrunnský je ale větší, zato ten v Lednici je o dobrých 50 let starší. Budova byla z kovu a skla postavená v letech 1881–1882 podle projektu Franze Xavera Segenschmida. Je vysoká 28 a dlouhá 113 metrů, obklopená upravenou zahradou s pravidelně do geometrických tvarů střiženými keři. Uvnitř je horko, jak už v tropické zahradě být musí, palmy sahají až ke stropu a z barevných květů nám přechází zrak. „Pečuje se zde o mnoho druhů vzácných a exotických rostlin ze všech kontinentů a simulují se zde tři klimatické zóny, takže je zde zimní zahrada, středomořská a tropická zahrada,“ čteme v průvodci. Procházíme se pískem vysypanými stezkami, posedíme na lavičkách: k úplnému dojmu přispívá i cvrlikání všelijakého ptactva…
Pohádkově krásné kočáry
V dřívější Dvorní jezdecké škole je dnes umístěna kočárovna (Wagenburg), vlastně muzeum císařských kočárů, saní, nosítek, a dokonce i dětských kočárů. Zachovalo se jich kolem stovky, včetně bohatě zdobených postrojů pro koně, řemenů, čabrak a dalších ozdob. Připadali jsme si zde jako v pohádce. Nádherné vyřezávané, všelijak vyzdobené a pozlacené kočáry, jaké kolem Vánoc vídáme v českých filmových pohádkách, skutečně jezdily ulicemi Vídně! Z dnešního hlediska v nich jízda asi moc pohodlná nebyla, ale vyvážil to přepych, se kterým byly vyzdobeny jak kočáry, tak koně, kteří je táhli. K vidění je zde například kočár, ve kterém se vezla Marie Terezie při své korunovaci v roce 1740, korunovační vůz císaře Karla VI., i černý pohřební vůz, který mimo jiné v roce 1898 vezl císařovnu Alžbětu na její poslední cestě Vídní. Automobil z první poloviny 20. století svědčí o tom, že i císařská rodina šla s dobou. Text a foto Libuše Stráníková
Nádherná Vídeň potřetí
MALÉ NAHLÉDNUTÍ DO KRÁS A ZAJÍMAVOSTÍ NAŠÍ NĚKDEJŠÍ METROPOLE III.
Zdržíme se ještě chvíli v Schönbrunnu, který je tak plný zajímavostí a skrytých krás, že by tam návštěvník mohl strávit i týden, aby je všechny poznal a vychutnal. My jsme se podívali na dvě atraktivní místa – do botanické zahrady a do muzea císařských kočárů. Zatímco první dává možnost cestovat přírodou celého světa, druhé svědčí o tom, jak panovnická rodina, případně další členové vídeňské honorace, skutečně cestovali.
Palmenhaus
Velký skleník Palmenhaus je nepřehlédnutelný. Z dálky trochu připomíná vesmírnou observatoř, zblízka si vzpomeneme na skleník v Lednici. Schönbrunnský je ale větší, zato ten v Lednici je o dobrých 50 let starší. Budova byla z kovu a skla postavená v letech 1881–1882 podle projektu Franze Xavera Segenschmida. Je vysoká 28 a dlouhá 113 metrů, obklopená upravenou zahradou s pravidelně do geometrických tvarů střiženými keři. Uvnitř je horko, jak už v tropické zahradě být musí, palmy sahají až ke stropu a z barevných květů nám přechází zrak. „Pečuje se zde o mnoho druhů vzácných a exotických rostlin ze všech kontinentů a simulují se zde tři klimatické zóny, takže je zde zimní zahrada, středomořská a tropická zahrada,“ čteme v průvodci. Procházíme se pískem vysypanými stezkami, posedíme na lavičkách: k úplnému dojmu přispívá i cvrlikání všelijakého ptactva…
Pohádkově krásné kočáry
V dřívější Dvorní jezdecké škole je dnes umístěna kočárovna (Wagenburg), vlastně muzeum císařských kočárů, saní, nosítek, a dokonce i dětských kočárů. Zachovalo se jich kolem stovky, včetně bohatě zdobených postrojů pro koně, řemenů, čabrak a dalších ozdob. Připadali jsme si zde jako v pohádce. Nádherné vyřezávané, všelijak vyzdobené a pozlacené kočáry, jaké kolem Vánoc vídáme v českých filmových pohádkách, skutečně jezdily ulicemi Vídně! Z dnešního hlediska v nich jízda asi moc pohodlná nebyla, ale vyvážil to přepych, se kterým byly vyzdobeny jak kočáry, tak koně, kteří je táhli. K vidění je zde například kočár, ve kterém se vezla Marie Terezie při své korunovaci v roce 1740, korunovační vůz císaře Karla VI., i černý pohřební vůz, který mimo jiné v roce 1898 vezl císařovnu Alžbětu na její poslední cestě Vídní. Automobil z první poloviny 20. století svědčí o tom, že i císařská rodina šla s dobou. Text a foto Libuše Stráníková