V PODBORSKÉM SPOLKU UŽ ŠESTNÁCTÝ ROK
„Já pocházím z Dežanovce, kde jsem chodila do základní školy. Tančila jsem osm let v besední skupině u manželů Lídy a Jendy Bláhových. Potom jsem se do besední činnosti zapojila až jako dospělá, když jsme se přestěhovali na Podbory,“ řekla nám Marinela, členka mladší divadelní skupiny v podborské Besedě. „Pro herce jsem šila kostýmy, pomáhám na Dnech bramboráků a na jiných oslavách, zkrátka dělám, co je potřeba. V Besedě máme dvě divadelní skupiny – starší a mladší. Starší se zaměřila na vystoupení v Babských bálech, mladší hraje kromě něj i v dětských přestaveních,“ vysvětlila nám Marinela a dodala, že se celá skupina zapojila i do akcí v rámci Dne dětí a rodiny, připravují hry pro děti – hledání pokladu a další akce.
Marko si s námi povídal chorvatsky. Vysvětlil, že česky mluvit neumí, ale že dost rozumí. „Jsem rodákem z Daruvaru, jsem synem manželů Katici a Zdenka Veltruských, táta je známý daruvarský krejčí. Mám ještě bratra Stanislava,“ řekl nám Marko. „V podborské České besedě jsem v logistice, dělám, co je potřeba – sekám trávu, štípám dříví. Kromě mě jsou v této skupině další tři muži. Do Besedy chodím rád, protože je tam dobrá parta. Do činnosti jsme se zapojili v roce 2005. Na Podborech jsme nejdříve žili v podnájmu, pak jsme dům, v němž jsme žili, i koupili. Na Podborech nás hezky přijali, i když nás neznali. Byl to hlavní důvod, proč jsme se později připojili k činnosti v hornodaruvarské Besedě.“
OSUDNÉ NĚMECKO
Marinela a Marko vyprávěli svůj životní příběh: „Syn Fran měl, když byl malý, zdravotní problémy. Ty jsme museli řešit až v Německu a bylo na to potřeba hodně peněz. Česká beseda Horní Daruvar pohotově reagovala, byla ochotna pomoci. Předseda České besedy Damir Malina nás se svou manželkou vozil na kliniku do Mnichova, za což jsme jim moc vděčni. Operace našeho dnes 12,5letého syna Frana byla úspěšná a my jsme šťastní, že je zdravý. Teď chodí do šesté třídy České základní školy v Daruvaru, předtím chodil do hornodaruvarské malotřídky. Máme i dceru Annu, které je 17, je v druhém ročníku střední Ekonomicko-turistické školy v Daruvaru, učí se za číšnici.“
Marinela nám pak vyprávěla i o tom, jak je pro ni Německo osudné. „Jako dítě jsem tam v době domovinské války byla u sestry Michaely Šikićové a jejího manžela ve městě Loningen. Moje druhá sestra je Snježana Blažičková, pracuje jako vedoucí kuchyně v Daruvarských lázních.“
ČESKÝ A MAĎARSKÝ PŮVOD
Markův děda a Marineliny babičky mají český původ a Marinelin děda a Markova babička maďarský. Marinelini rodiče Fráňo a Đurdica Totovi pocházejí z Liky. Zabývají se zemědělstvím, kdysi měli koně a krávy. „Kromě české mám i maďarskou krev. Můj děda Stanislav z otcovy strany byl Maďar, moje babička z otcovy strany je Češka – Olga Jeníčková, děda byl Karel Tot z Polan u Hrubečného Pole,“ uvedla Marinela. Marko nám řekl: „Můj praděda Stanislav Veltruský měl osm bratrů a jednu sestru, do Daruvaru se praděda dostal v roce 1905 z Česka, nevím přesně z které části. Veltruští žijí i v Garešnici a Rijece.“
V PRÁDELNĚ SEHRANÝ KOLEKTIV
Když se zastavíte v prádelně Daruvarských lázní, kde Marko pracuje už 13, Marinela 6 let, určitě si všimnete sehraného kolektivu. Tvoří ho kromě Marinely další Češky – Lída Mehanovićová (Hnojčíková), původem z Brestova, Blanka Adlafová (Vargová), původem z Odkop a Ksenie Skalníková (Králová) původem z Podbor. Marko je mezi nimi jediný muž a jako jediný z nich se vyučil krejčím na textilní průmyslové škole v Pakraci, před pěti lety v prádelně získal i místo vedoucího.
Marinela se vyučila za řidičku motorových vozidel a má řidičskou zkoušku i pro nákladní vozy, ale v oboru nenašla místo. Marinela a Marko mají společnou lásku k cestování. Oba jsou zanícení cestovatelé a každoročně najedou alespoň 35 tisíc kilometrů. „Kromě k moři, kde jsme bez ohledu na covid-19 byli vloni třikrát, jezdíme i do ciziny, hlavně do Německa,“ řekli oba svorně. Text A. Raisová, foto ar a archiv