Pro zajímavost – ve 12. století ho dokončil český vladař Přemysl Otokar II., který zde nějakou dobu vládl (tomuto období se tady říká mezivládí čili interregnum). Habsburkové na stejném místě postavili Hofburg, svou císařskou rezidenci. Stavěli ji, dostavovali a přestavovali od 13. století až do první poloviny století dvacátého. Až do konce první světové války. A snad každý z vladařů ji něčím obohatil, až se z ní stal jeden z největších palácových komplexů na světě.
Za sedm století své vlády ostatně Habsburkové vtiskli svou pečeť také Vídni. Starali se nejen o zvelebování svého sídla, ale ovlivnili celkový rozvoj města, vystavěli řadu veřejných budov včetně muzeí, divadel a škol…
Jen obejít celý komplex Hofburgu kolem dokola je docela slušná procházka. Vzali jsme to od metra starou Augustinerstrasse, kde po jedné straně ulice jsou budovy zámeckého komplexu a po straně druhé honosné paláce vídeňské šlechty. Šli jsme kolem umělecké galerie Albertiny, nahlédli do kostela sv. Augusta, vyfotografovali si jezdeckou sochu císaře Josefa II. na náměstí Josefplatz a obdivovali stáje slavné jezdecké školy, umístěné v někdejší císařské rezidenci, postavené v renesančním slohu. Na Michaelerplatzu se před námi otevřel pohled na velkolepou bránu sv. Michala, vchod do zámeckého komplexu Alte Burgu čili Starého zámku, který dal koncem 19. století postavit císař František Josef I. (většina budov uvnitř paláce je mnohem starší). Brána je vyzdobená zajímavými nástěnnými kašnami a nádhernými kupolemi.
Prošli jsme tento impozantní soubor budov, paláců, kaplí a nádvoří, které představují stejně tak impozantní přehlídku slohů – od gotiky a renesance přes baroko až k moderně. Dnes zde sídlí několik muzeí a kongresové centrum, své sídlo zde má i úřad spolkového rakouského prezidenta. Na druhé straně paláce se jako otevřená náruč prostírá snad ještě nádhernější oblouková budova Neue Burgu čili Nového zámku. Také tu stavěl František Josef I., a to kupodivu v době, kdy už Rakousko-Uherská říše skomírala, protože jednotlivé národy v tomto mnohonárodním státě začaly volat po samostatnosti, a udržovala se snad jedině díky osobnosti samotného císaře. Stavba započala v roce 1881 a měla původně obsahovat ještě jednu obloukovou budovu naproti s velkým císařským fórem uprostřed. Obrovská budova v novobarokním slohu a s nádhernou secesní výzdobou uvnitř byla dokončena v roce 1913 těsně před první světovou válkou. Pouhých pět let potom se habsburská monarchie rozpadla. V budově je dnes umístěna Rakouská národní knihovna a další muzea. Na místě plánovaného druhého křídla je rozlehlé náměstí Heldenplazt, velká zelená plocha se sochou Evžena Savojského.
Heldenplatz a dva velké přilehlé parky, městský park Burggarten za Novým zámkem a lidový park Volksgarten jsou příjemnou oázou k procházkám a odpočinku uprostřed městské vřavy. Obě zahrady byly založeny poté, když Napoleon v roce 1809 nechal strhnout městské hradby, aby tím vyjádřil opovržení nad obyvateli Vídně. Zatímco zahrada Burggarten sloužila výhradně obyvatelům zámku, Volksgarten s růžovým sadem a několika zajímavými stavbami a památníky byla od počátku přístupná Vídeňanům. Na Heldenplatzu se občas konají velká veřejná shromáždění. Jako jedno z největších průvodce připomíná shromáždění v roce 1938, kdy z balkonu Neue Burgu Hitler vyhlásil „anšlus“, připojení Rakouska k nacistickému Německu. Text a foto Libuše Stráníková