Příležitostí k pořádání výstavy je 190. výročí Standlova narození a 125. výročí jeho úmrtí. Jde o první monografickou výstavu tohoto mistra fotografie, který za svou práci obdržel četné ceny a získal mezinárodní věhlas. Vedle Standlových fotografií jsou vystaveny i jejich negativy, i doklady, které nám přibližují život tohoto záhřebského Čecha.
Po boku Dána Franjo Pommera a Němce Julia Hühna byl Standl jedním z trojice průkopníků záhřebské fotografie v polovině 19. století a jeho fotografie jsou pro nás cenným svědectvím o starém Záhřebu. Standl přerůstá Pommera a Hühna rozmanitostí díla a šíří zájmů o různé fotografické druhy a žánry, protože vykonával i terénní snímání v Záhřebu a po Chorvatsku, přičemž dokumentoval kulturně-historické dědictví, pamětihodnosti a přírodní krásy, které obdivujeme dodnes.
Ivan Vojtjeh Standl, pravým jménem Jan Vojtěch, německy Johann Adalbert, se narodil 27. října 1832 v Praze, kde vychodil technickou školu a zahájil svou fotografickou dráhu. V Záhřebu se poprvé uvádí v novinovém inzerátu v roce 1864. Z inzerátu se dozvídáme, že Standl v pronajatém fotoateliéru na adrese Ilica 35 zhotovuje „nejtrvalejší fotografie“ ve všech velikostech za „citelně nižší ceny“. Několik měsíců později se uvádí jako jeden z oceněných vystavovatelů na První dalmatsko-slavonsko-chorvatské hospodářské výstavě. Získaná stříbrná medaile byla pro něj odrazovým můstkem pro začátek kariéry v Záhřebu, a tak ji podle tehdejších zvyků zmiňoval na rubu svých fotografií po celých sedm let. Později uváděl také jiné ceny.
Standl fotografoval mnohé přední osoby z veřejného života Záhřebu, v roce 1865 odjel na první ze svých mnoha terénních fotografických cest, do Jurandvoru na ostrově Krku fotografovat Bašskou desku podle pokynů předsedy Jihoslovanské akademie věd a umění Franjo Račkého, který měl za to, že mu věrná fotografie pomůže při rozluštění hlaholského textu na nedávno, v roce 1851, objevené desce. Fotografování proběhlo v kostele Svaté Lucie, kde byla deska v té době umístěna, ale fotografie se příliš nevydařila. Druhý pokus v roce 1869 byl úspěšnější, protože Standl tentokrát vyfotografoval desku vně kostela, při mnohem lepším osvětlení. Tato Standlova fotografie se dlouho využívala jako hlavní zdroj při zkoumání textu Bašské desky. Za tuto i další zásluhy obdržel Standl v roce 1874 titul oficiálního fotografa Akademie.
Standl začal v Záhřebu kromě občanů fotografovat také městské náměty, mezi nimiž i park Jurjevac (dnešní Maksimir), v roce 1870 vydal album 24 fotografií starých měst a přírodních krás ve fotografické monografii nazvané Fotografické záběry z Dalmacie, Chorvatska a Slavonie.
Standl stále častěji fotografoval záběry ze Záhřebu před zemětřesením v roce 1880. Začal pracovat také jako soudní fotograf a dokumentoval různé předměty a důkazy v trestním řízení. Při velkém záhřebském zemětřesení v roce 1880 byl poškozený také Standlův ateliér, a tak zůstal krátce bez příjmů, ale přesto svou kamerou dokumentoval následky zemětřesení. Matematicko-přírodovědní oddělení Akademie angažovalo oficiálního fotografa Standla k fotografování poškozených budov. Takto vzniklo album Obrazy záhřebského zemětřesení z 9. listopadu 1880 s dvacítkou fotografií, dokončené v roce 1881, které obsahuje hodnotné snímky poškozené záhřebské katedrály, kostela Svaté Kateřiny, jakož i kostelů v obcích Remete, Stenjevec, Kašina, Granešina, Kraljev Vrh, zámku v Kerestinci a několik kurií. Standl vyfotografoval také předměty z Klenotnice záhřebské katedrály, jakož i exponáty Archeologického muzea, obrazy ze Strossmayerovy galerie starých mistrů. V roce 1891 fotografoval jubilejní hospodářsko-lesnickou výstavu, z níž vyšlo fotoalbum s dvacítkou vybraných fotografií. Standl v první polovině let 1890 nafotografoval novou sérii fotografii Záhřebu, která je dodnes často reprodukována, mezi nimiž jsou i nově vystavěné budovy v Záhřebu jako je Hlavní nádraží, Starčevićův dům, Chorvatské národní divadlo, budova gymnázia, katedrála v průběhu restaurace a více nových snímků z parku Maksimir.
Ivan Standl zemřel v Záhřebu 30. srpna 1897. Záhřeb se mu dodnes neodvděčil pojmenováním ulice či jiné veřejné plochy. Navíc je s manželkou Klementinou od roku 1946 pochován ve společné hrobce na Mirogoji, na které není uvedené jeho jméno. Výstava v Muzeu města Záhřebu je pokus, aby se uctila památka tohoto významného záhřebského Čecha za jeho zásluhy nezapomenutelné v průběhu času, který svým fotoaparátem úspěšně zastavoval. Jak na vernisáži uvedla ředitelka Muzea města Záhřebu Aleksandra Berberihová Slanová, v roce 2024 je k 150. výročí založení České besedy Záhřeb v plánu velká výstava o Češích v Záhřebu. Text a foto Marijan Lipovac, přel. žp

FOTO na facebooku