V Městském muzeu v Bjelovaru bude otevřena výstava obrazů a rodinných fotografií Nasty Rojcové, jež se narodila v roce 1863. Tímto se chce připomenout její sté šedesáté výročí narození. Nasta Rojcová pochází z Bjelovaru, je jednou z prvních akademicky vzdělaných malířek v Chorvatsku a výstavní síň bjelovarského muzea nese její jméno.
Ve Vukovaru se rozhodli připravit výstavu o Ivo Robićovi, jehož jméno je spjato se začátky populární hudby v Chorvatsku. Tento garešnický rodák se narodil 29. ledna 1923 a oslavy k jeho stému výročí narození byly zahájené již loni, když si na bjelovarské slavnosti Tereziana návštěvníci mohli prohlédnout rozsáhlou výstavu o jeho hudebním působení. Autorka Vesna Leinerová, kurátorka z Muzea města Záhřebu, se už po léta věnuje tomuto průkopníkovi chorvatské zábavní hudby, jehož život a dílo poprvé představila veřejnosti již v roce 2007, sedm let po zpěvákově úmrtí, rozsáhlou dokumentárně-biografickou výstavou. Po patnácti letech výstava pod názvem Ivo Robić – Mister Morgen navždy, doplněná novými poznatky a předělána do nové technicko-výtvarné podoby, byla loni po Bjelovaru představená v Muzeu turismu v Opatiji a nyní se vukovarské muzeum rozhodlo s ní zahájit letošní výstavní činnost.
Ivo Robić se narodil jako nejstarší ze tří synů garešnickému úředníkovi Stjepanovi a Marii (roz. Leginové), jež se starala o děti a domácnost. Otec ve volných chvílích hrál na tamburu, takže hudba v rodině byla běžnou záležitostí a doprovázela Iva od dětství. Přesto ale nikdo nemohl tušit, že se z něj stane doslova světoznámý zpěvák. I nejmladší syn Miroslav – Nino (1931 Garešnica – 2014 Lublaň), se stal zpěvákem zábavné hudby a byl populární zejména ve Slovinsku, kdežto prostřední bratr Rajko (1927), se stal dětským lékařem a žil v Záhřebu.
Několik let po narození nejmladšího syna se rodina přestěhovala do Bjelovaru, kde otec pracoval jako hlídač v městském vězení. Ivo zde navštěvoval hudební školu, hrál na housle, byl výtvarně nadaný, zajímal se o literaturu a zabýval se také sportem. Po ukončení gymnázia, pravděpodobně začátkem roku 1943 odešel do Záhřebu, kde se živil zpíváním v nočních klubech a barech.
Začátky mezinárodní kariéry Iva Robiće sahají do období po jeho vítězství na Záhřebském festivalu zábavné hudby v roce 1953. Méně známý je údaj, že dříve než se stal světoznámým Mister Morgenem, začal Ivo Robić svou úspěšnou mezinárodní kariéru v tehdejším Československu.
V roce 1956 přicestovala do Bělehradu delegace z Československa, aby vybrala zpěváka, který by pro Supraphon nahrál tehdy populární zahraniční písně nazpívané v původních jazycích. Vybrali Robiće a první skladbu nahrál pro Supraphon již 23. června téhož roku. Byla to píseň Váš dům šel spát, pro kterou hudbu složil skladatel Alfons Jindra a text napsal moderátor a textař Vladimír Dvořák. Robić ji nazpíval v angličtině, kdežto v české verzi byla proslulá v podání českého zpěváka Rudofa Cortése.
Spolupráce Robiće se Supraphonem trvala v období let 1956 až 1959 a poté v letech 1963 až 1965. Během té doby nahrál celkem 55 tehdy populárních skladeb (v angličtině, italštině, španělštině, němčině) za doprovodu známých českých orchestru. Písně, které nahrával pro československý trh, byly z repertoáru George Gershwina, Elvise Presleyho, Cole Portera, Domenica Modugna atd. Nejevíce úspěchu dosáhl se skladbami My funny Valentine Richarda Rogerse (1957) a Diana Paula Anky (1958).
Gramodeska s písni Diana v Robićově interpretaci byla ihned rozebrána, jakmile se objevila v prodejnách a mohla se později získat pouze na černém trhu. Robićova popularita v Československu se přenesla i mimo hranic, takže v roce 1958 dostal pozvání z německé diskografické společnosti Polydor z Hamburgu. Pro Polydor 4. února 1959 nahrál píseň Morgen (Zítra), s kterou dobyl tehdejší svět populární hudby.
Při tom všem mu nahrálo i trochu štěstí. Píseň Morgen byla totiž původně nabídnuta tehdy nejznámějšímu německému zpěvákovy Freddy Quinnovi. Ten ji však odmítl, snad se mu moc nelíbila, a tak ji nazpíval Robić a díky ní se dostal na samý pěvecký Olymp. Prorazil s ní i v Americe a byla to po druhé světové válce první píseň v němčině, která se dostala na nejprestižnější americký hudební žebříček Billboard Chart Top 40. Zdržela se na něm jedenáct týdnů a vyšplhala se až na třinácté místo. Popularita písně mu donesla pozvání do Ameriky, kde si jej Američané velice oblíbili a nazvali ho Mister Morgen, udivení, že tehdy nejpopulárnější německou píseň nezpívá Němec, nýbrž cizinec.
V Československu Robić tehdy spolupracoval zejména s Karlem Vlachem a jeho orchestrem, který v té době patřil mezi nejznámější zábavně-hudební tělesa v zemí. Spolupracoval také s orchestrem Dalibora Brázdy, Jaroslava Echtnera, Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, který v té době řídil Karel Krautgartner a Tanečním orchestrem bratislavského rozhlasu pod vedením Pavola Polanského.
Ivo Robić se také věnoval komponování a je autorem kolem sto dvaceti autorských písní, mezi které patří i jedna z jeho nejznámějších – Samo jednom se ljubi (1957), další například Rodni moj kraju (1947) a Hej, da smijem. Tato píseň v roce 1973 získala první cenu publika na Festivalu Slavonie v Požeze. Nazpívala ji zpěvačka Anna Štefoková za doprovodu pěvecké folklorní skupiny Ladarice. Verše napsal textař Mišo Doležal.
S touto písní je spjatá zajímavá historka. Píseň si oblíbil Jenda Sitta, který v této době pracoval jako hudební instruktor při Svazu Čechů v Daruvaru a rozhodl se ji umístit do repertoáru Přehlídky českých a slovenských písní, kterou připravoval v Hercegovci. A proto poprosil ve Svazu a Jednotě, jestli by někdo nemohl verše přeložit do češtiny. Překladu se nakonec ujala učitelka Slávka Žukovićová-Máchová a vznikla česká verze pod názvem Kdybych směla. Zazpívala ji v roce 1974 gymnazistka Zdenka Kapustová z Dežanovce na druhé hercegovecké Přehlídce písní. O dva roky později, 31. ledna 1976 se konal v Kaptole šestý festival zpěváků amatérů Slavonie pod názvem Zlatý hlas Zlatého údolí. Jako představitelé české menšiny pod patronátem Svazu Čechů na něm vystoupily Zdenka Kapustová s písní Kdybych směla a Jaruška Vintrová a Blanka Mlinarićová z Daruvarského Brestova, které zpívaly píseň Jetelíček u vody. Podle posudku odborné komise zvítězila Zdenka Kapustová a tím také získala třídenní pobyt ve Vídni. Blanka a Jaruška získaly uznání Večerního listu a dárkový balíček Zvečeva.
Od té doby uplynulo téměř půlstoletí. Ani jedna z dívek, tehdy mladých zpěvaček, nezůstala ve své osadě. Zdenka se provdala do Daruvaru a zpěvem se nezabývá, Blanka je provdaná do Záhřebu a jako členka sboru záhřebské Besedy se občas s Jaruškou shledávají na besedních Zpěvánkách či podobných krajanských akcích. Jaruška Vintrová je již pětačtyřicet let Jaruška Krčmová, provdaná do Velkých Zdenců. Je velice aktivní v místní Besedě, ve které zastávala spoustu funkcí. Dodnes ráda zpívá ve sboru Zdenačky, založeném v roce 2001, a plných dvacet let byla jeho vedoucí.
Hodně a dlouho by se také mohlo psát o Ivo Robićovi. Tyto dvě historky, jedna z chorvatsko-českých hudebních vztahů a druhá z našeho prostředí, jsou jen zlomkem toho, kam vše hudba legendárního zpěváka přímo či nepřímo zavedla. Jeho sugestivní a citová interpretace, jeho muzikálnost, elegance a styl působily na to, že se stal ztělesněním úspěchu a šarmu.
Přes všechen úspěch a slávu, ti, kteří ho znali, říkali, že byl člověk velice skromný a šťastný, že se může věnovat tomu, co měl nejraději – zpěvu, hraní (ovládal hru na klavír, klarinet, housle a cello) a komponování. Koncem sedmdesátých let, když se na hudební scénu začaly prodírat nové hudební žánry a lehká hudba šlágru couvala do ústraní, pozvolna začal opouštět velké hudební scény i Ivo Robić.
Prožíval potom klidná léta s manželkou Martou, jež byla jeho celoživotní láskou a oporou, v Ičićích u Opatije, kde si pořídili vilu. V létě zpíval na terase hotelu Kvarner, kam ho přicházeli poslouchat jeho příznivci, především němečtí turisté, které Mister Morgen svým zpěvem aspoň na okamžik vracel do mládí.
Byl charismatickou osobností, jež světem estrády suverénně vládla více než půl století a zanechala za sebou nezapomenutelné písně. Zkrátka – Mister Morgen navždy.
Připravila Sylvie Sittová