Ředitelka školy Marie Válková přivítala přítomné, patnáctku žáků a učitele, představila přednášející a vyjádřila naději, že třeba budou moci v budoucnosti přispívat jako odborníci na překládání textů a učebnic.
Vlatka Daňková v úvodním slovu vyzvala děti k hrdosti na to, že zde mluvíme česky. Mato Pejić popsal, jak se tento workshop i díky Táni Novotné Golubićové dostal na program Měsíce mateřského jazyka a spustil připravenou zajímavou prezentaci.
Překládání má za cíl převést text z jednoho do druhého jazyka, nejčastěji z cizího do mateřského, za dodržování pravidel obou jazyků. Uvedl druhy překladů – odborné, tj. vědecké či technické, publicistické a umělecké překlady poezie, prózy či dramatu. Zmínil nejznámější světové překladatele, kterými byli svatý Jeroným a Jorge Luis Borges. Uváděl příklady v našem prostředí vžitých překladů a představil vlastní překladatelský opus textů, básní, divadel i písní.
Vlatka Daňková přečetla na ukázku básně v původním znění i překladu. Děti uvedly, že lépe zní v češtině, třebaže šlo o verše Wolkera a Pupačiće v překladu Dušana Karpatského. „Než začnete překládat, zjistěte si, jestli to už nebylo přeložené,“ nabádala a konstatovala, že nejkrásnější je, že umíme oba jazyky. Přednášející uvedli, že překládat se má smysl, ne slovo po slovu a ukázali nedostatky strojního překladu.
Následovaly zajímavé příklady – Píseň Ja sem Varaždinec a Já jsem z Kutné Hory, podle které podle všeho vznikla. Žáci pak měli sami přeložit text lidové písně Na tý louce zelený a písně Mám boky jako skříň Ewy Farne. Děti si překlad zapsaly a měly v rodině zjistit, která verze se víc líbí. Jako poslední příklad byl promítnut klip Luky Prgiće i s překladem Googlu a rodačky, která vystudovala v Praze.
Přednáška a dílna překládání byly 6. února uspořádány také pro studenty Gymnázia Daruvar, kteří se učí česky. Malá škola překládání dodala účastníkům sebevědomí a pomohla jim uvědomit si, jaké je to bohatství, že rozumíme oběma jazykům, jak si ho máme vážit a snažit se ho zachovat. Text a foto Ž. Podsedník

FOTO na facebooku

ČEŠTINA NEZNÁ HRANICE – Společná láska k češtině
Čeština nezná hranice je další akce, která se konala v rámci právě probíhajícího Měsíce mateřského jazyka v Bjelovarsko-bilogorském županství. V České základní škole J. A. Komenského v Daruvaru se 4. února prostřednictvím internetového spojení setkali žáci daruvarské české školy Komenského v Chorvatsku s žáky v českých školách v Kalifornii a Chicagu ve Spojených státech amerických.
Více o akci nám řekla vedoucí projektu, učitelka češtiny Jitka Staňová Brdarová: „České menšinové školství v Chorvatsku je, říká se, nejlépe organizované školství české diaspory a má také nejsilnější podporu státu. Táňu Novotnou Golubićovou, iniciátorku Měsíce mateřského jazyka napadlo, že by bylo zajímavé ukázat našim dětem, že Češi žijí na všech kontinentech, že se česky mluví i v Americe a že jsme také součástí české diaspory. Datum jsme si vybrali právě 4. února, kdy je den české diaspory.“ Projekt podpořila ředitelka školy Komenského Marie Válková a s prezentací a technikou pomáhala učitelka angličtiny Táňa Kočí Valdgoniová. Přítomno bylo i několik učitelů, které také zajímalo, jak to vypadá v amerických školách.
Setkání proběhlo ve dvou termínech nejdříve s žáky České školy Tomáše Garrigue Masaryka v Chicagu a učitelkou Michaelou Kalafutovou a o hodinu později v 19 hodin s žáky Czech School of California s učitelkou Janou Wichovou. Žáci ze školy Komenského si připravili prezentaci, ve které dětem v Americe ukázali, kde vůbec Chorvatsko v Evropě leží, jaké má přírodní a kulturní památky, také kde leží Daruvar a podle čeho je známý. Seznámili své nové kamarády s přistěhováním Čechů na území Chorvatska a s organizací české menšiny v Chorvatsku. Všichni si připravili otázky, které si navzájem vyměnili. Také žáci školy Komenského se dozvěděli mnoho o tom, jak se žije v Americe, velice zajímavá byly i prezentace, které si připravili žáci z Kalifornie. Daruvarští žáci se dozvěděli třeba, že tam výuka češtiny probíhá v sobotu, a školy nemají své budovy, žáci se scházejí v pronajatém prostoru. Zajímalo je, z čeho se v Americe učí, čím se žáci zabývají mimo školu, nebo jaké mají předměty v americké škole. Podobné otázky měly i děti z Ameriky, ale chtěly také slyšet chorvatštinu, a nakonec si spolu popovídaly i anglicky.
Podobně jako i u našich žáků, byl znát velký rozdíl ve znalostech češtiny, který je ovlivněn i tím, jak časté mají kontakty s mateřskou zemí a také, kdy se oni nebo jejich předkové do Ameriky přistěhovali. Žáci se dozvěděli, že škola T. G. Masaryka v Chicagu před několika lety oslavila sto let působení, že někteří žáci o letních prázdninách jezdí na dva týdny do Česka, kde se zapojují do výuky v mateřských nebo základních školách. České škole v Kalifornii je jen deset let a chodí do ní žáci, kteří češtinu dobře ovládají a mohou sledovat české osnovy, takže se po návratu do Česka mohou zapojit do výuky. Žáci mají společné i to, že jsou zapojeni do překladatelské soutěže a olympiády z češtiny, kterou pořádá Škola bez hranic. V závěru obou setkání se žáci domluvili, že si určitě napíšou a setkají se online zase před letními prázdninami. Byla to velice zajímavá a pro všechny žáky určitě velice přínosná akce. Objevili další přednost poznávání českého jazyka. Text a foto J. Staňová