„Byla jsem skutečně nadšena přehlídkou, představeními i organizací! Bylo mi ctí a potěšením sledovat dvanáct představení, která zachovávají podstatu divadelnictví a ve kterých se může, i kdyby nebyly předvedeny dokonale, vychutnávat příběh, herecké výkony, zábavu, poslání...
Organizace výborná, jako vždy doposud. Tato pochvala se nevztahuje jen na uspořádání samé přehlídky, chci pochválit také to, že skupiny uvedou aspoň jedno představení před přehlídkou. Tím na přehlídku, která je přece jen frustrující selekcí, přicházejí silnější. Hra před vlastním publikem je každopádně posílí; je to dobrá praxe, ve které se má pokračovat.
Především se velmi omlouvám kvůli prodlevě před zasláním zprávy. Je to následek mého trápení s výběrem představení, které půjde dál.
Ze všech představení, která jsem během dvou dnů viděla, bylo pro mne každopádně nejucelenější představení Lipoveckých Mátový nebo citron (dobře zvolený text o trampotách s inscenací představení, které jsou známé i samé skupině, povedené rozdělení úloh podle herců v ansámblu, z nichž jsou všichni dobří, ale dva i výborní, Kristijan Rajfek a Lana Malinová, jemná režie, která vaudeville vede plynule a rychle...). A protože se jim nepodařilo získat autorská práva (kvůli rozvodu autorské dvojice, jež napsala text), představení je mimo konkurenci a nemohu ji vyslat na Festival chorvatských divadelních amatérů. Výborná byla také daruvarská Habaďůra, anglický vaudeville Michaela Cooneya, v němž byli hlavní herci velmi dobří (Zdenko Janota a Željko Podsedník), také celý ansámbl výborně fungoval ve velmi dobré režii.
Z představení mimo konkurenci bych pochválila také Dobu kamennou Sněžany Husákové z Rijeky, která napsala výborný příběh o dvou rodinách, které na tutéž životní situaci reagují opačně. Toto je v současném mainstreamu velmi vzácné, a je dobře zamyšlené i napsané. Navrhuji, aby tento text přeložila a poslala mi jej, a já se ho pokusím uveřejnit v některém z časopisů.
Z představení přihlášených do konkurence jsem si vybrala dvě, o kterých jsem váhala, protože v obou případech jde o ochotnictví v nejlepším vydání, navíc jsou obě divadelně zajímavá. Obě mají také určité nedostatky, a tak jsem k rozhodnutí nedospěla snadno.
ROZHODNUTÍ
Na Festival chorvatských divadelních ochotníků vybírám Červený koberec České besedy Tréglava s připomínkou, že do něj musí zapojit dramaturgický rámec vesnické turistiky a vynechat módní přehlídku na konci. Prosím vedoucí skupiny paní Alenku Havelkovou, aby mi hlásila, zda byly tyto změny provedeny. Pokud Červený koberec změny nezavede, na festival půjdou Staré pověsti české Českých besed Dolany a Šibovec.
Doposud byly na Festivalu lidového dramatu uváděna jen představení v chorvatském jazyce, ale já navrhnu organizátorům, aby byli zapojeni i Češi. Připravil žp