Přátelé mě pozvali, abych s nimi na pár dní navštívil tento krásný kraj, který výborně znají a v němž mají i příbuzné. Předtím jsem jižněji od přístavu Ploče nikdy nebyl. Připravili poznávací zájezd do různých koutů poloostrova, který se svou nedotčenou přírodou a čistým mořem tváří jako mořský ráj. Počasí nám přálo, a tak těch pár dní výborně posloužilo k nabití baterií životní energií a k odreagování se od všedních starostí.
Trpanj je přístavní městečko na severní straně poloostrova, u tzv. „malého moře“ čili kanálu otočeného k pevnině. Před dokončením mostu na Pelješac byl významným přístavem, kam neustále připlouvaly přeplněné trajekty z přístavu Ploče na pevnině. Plavba, jako i dnes, trvala asi hodinu. Řady aut čekajících na trajekt zaplňovaly městské ulice, a tak byl poměrně nedávno vystavěn nový přístav pro větší trajekty s městským obchvatem. Dnes, začátkem června, kdy sezona ještě nezačala, byly ulice i parkoviště v přístavu skoro prázdné. Téměř veškerou dopravu přebral nový most. Místní obyvatelé se obávají, že by jim málo vytíženou trajektovou linku do Ploče mohli snad i zrušit.
Trpanj jsme poprvé navštívili o svátku Božího těla. Nejdříve jsme se vykoupali na krásné oblázkové pláži Luka u kempu. Slunce, čisté moře, stín mohutných palem, nepříliš mnoho lidí na pláži – co víc by si člověk mohl přát? Podívali jsme se také na jedinečné ubytování v olivovníkovém háji u rodiny Salacanovy; majitel nás provedl idylickými domečky, dílem svých rukou (podrobnosti se prý můžeme dozvědět na webu trpanj.co). Osvěženi a spokojeni jsme se vydali do městečka. U mola „na Žalu“ byla uvázaná Kololoď, která se právě chystala vyplout. A skutečně, na silnicích a polních cestách jsme potkali desítky cyklistů, kteří mezi sebou mluvili česky. Oblíbená expedice českých cyklistů se tedy i letos uskutečnila a Trpanj byl jednou ze zastávek. Zajímavá je i rybí restaurace u břehu, která je celá vyzdobena starožitnostmi a předměty souvisejícími s rybolovem. V kostele svatých Petra a Pavla se sloužila mše a následné procesí prošlo ulicemi staré městské části, které místní říkají Selo. Děvčátka v průvodu sypala po cestě okvětní plátky, bylo to však přece jen trochu jiné než v našem kraji.
Při další, dopolední procházce Trpnjem jsme vyšli od místní „cesty mezi cypříši (put čempresa)“ vedoucí k hřbitovu po procházce podél pobřeží. Cestou se nám nabízel výhled k zátoce Blace s léčivým bahnem, k plážím Dračevac a Žaborač. A protože se k mořské promenádě a plážím snadno přistupuje ze všech částí městečka, zašli jsme do Sela a prošli jsme se tamními úzkými uličkami. Nahlédli jsme do bývalé družstevní lisovny na olivy s mlýnem a lisem, které se bohužel už nepoužívají, ale určitě je v nich velký památkový potenciál. Uličky, domy i kostelíček Panny Marie Karmelské vypadají malebně, ale v předsezoně ještě životem neoplývají.
Ústředním bodem centra Trp-
nje zvaného Žalo je trajektový přístav. Z něj je krásný pohled na ulici Put vila, jakož i na přístavní hráz s majákem a sochou Panny Marie zvanou Zvijezda mora – Mořská hvězda. Zde je také celá řada obchodů, restaurací, cukráren a vináren.
V turistické nabídce jsou také tr-
panjské stezky olivového oleje procházející mezi většinou upravenými a udržovanými olivovníkovými háji, jakož i celá řada turistických a vyznačených cyklistických stezek v okolí. Nádherné jsou také několik kilometrů vzdálené oblázkové pláže v zátokách Divna a Duba. Vykoupali jsme se na první z nich.
Těch pár krásných dnů jsme mohli vychutnávat nádhernou přírodu, nádherně čisté moře, vzduch plný vůní šalvěje, kvetoucí myrty, vítečníku (brnistra) a granátovníku (nar). Měli jsme možnost vyzkoušet si zaštipování planých výhonků (plitva zaperaka) ve vinici odrůdy Plavac mali, ale také ochutnat zdejší výborná vína Plavac a Rukatac, jakož i výtečné slávky (dagnje) v červené omáčce.
Vše, co je krásné, brzy skončí, a tak jsme se po několika nádherných dnech u moře vraceli domů, do vnitrozemí. Ovšem, přes impozantní nový most, u kterého se snad všichni turisté musí vyfotografovat. Je to skutečně obdivuhodný objekt, který velmi usnadnil přístup na Pelješac a na jih k Dubrovníku bez projíždění státních hranic.
Cestou naše auto několikrát omyl vydatný liják. Ten ale nemohl smýt výborné dojmy a krásné vzpomínky na příjemné chvíle na břehu Jadranu. Text a foto Ž. Podsedník