Tominovac měl v roce 1931 úhrnem 399 obyvatel a větší počet příslušníků české menšiny. Žádost o otevření československé školy v Tominovci zaslali vesničané přes Československý svaz v Bělehradě, ale i Svaz musel respektovat posloupnost, začínaje od nižších úřadů k vyšším. Nejdříve tajemník Svazu zaslal z Bělehradu dopis okresní správě, k rukám okrskového školního inspektora v Slavonské Požeze, v němž uvádí:
Čest mi je podat Vám žádost, kterou Československý svaz zasílá panu ministru osvěty kolem otevírání Československého oddělení ve státní základní školy v Tominovci. Prosím Vás, abyste tu žádost doporučili a s potřebnými návrhy zaslali panu ministrovi. Považuji, že se ta záležitost, jako i na jiných místech, bude analogně vyřešovat rozkazy pána ministra osvěty z února roku 1931.
V Bělehradě 30. března 1932         Generální tajemník: V. Režný
Ze Slavonské Požegy dopis Československého svazu ihned přeposlali na adresu ministra osvěty do Bělehradu. Je v něm uvedeno:
… Československému svazu je čest podat Vám projev rodičů 45 dětí československé národnosti, které navštěvují státní školu v Tominovci v kutjevské obci, okrese slavonsko-požežském, Banovině savské, a svým prohlášením oni potvrzují své přání, aby se jim děti školily v mateřském jazyce i svěřují tomuto Svazu, aby zaslal tuto žádost.
Pro osady Tominovac a Bjeliševac v uvedené správní obci existuje základní škola v Tominovci s jednou učebnou, ve které pracuje jeden učitel s 82 žáky. Takový počet žáků neumožňuje bez rozdělení školy konat úspěšnou práci a také to není v souladu s předpisem paragrafu 51 Zákona o národních školách. Kvůli tomu a na základě paragrafu 45 Zákona o národních školách, Československému svazu je čest Vás, pane ministře, zdvořile prosit, abyste uvedené škole ihned otevřeli jedno oddělení s československým lidovým vyučovacím jazykem a to by oddělení nejdříve pracovalo polodenně, střídala by se dopolední a odpolední výuka.
S ohledem na počet školních děti, které má stále tendenci růstu, bude v každém případě nutno vyřešit otázku druhé učebny v té škole, co by se mohlo vyřešit dostavbou nynější školní budovy, která by, dle našeho mínění, stálo kolem 15 tisíc dináru. Československý svaz je, v případě, že by se žádost schválila i umožnilo, aby se v Tominovci otevřelo jedno paralelní československé oddělení, ochoten jednat se školním výborem v Tominovci ohledně vypomoci, kterou by poskytnul, ovšem dle svých skromných sil pro řešení této otázky vesničanů kolem druhého oddělení uvedené školy.
Bělehrad, 30. března 1932
Předseda: J. Hrnčíř
Informaci o zaslaném dopisu ministru ohledně školy v Tominovci jednatel Svazu Režný zaslal i Matičnímu výboru do Záhřebu s připomínkou, aby působil rovněž k rychlému vyřízení u Královské bánské správy, aby o tom vedl evidenci a potom výsledky jednání sdělil a zaslal do Bělehradu.  
O korespondenci s jugoslávskými školními úřady Československý svaz informoval také Osvětový odbor v Daruvaru. Uvedl, že se některé věci v dopise ministru promlčely, zvlášť ty, které mohli znemožnit otevření české školy v Tominovci, a proto radili, aby se více kontaktovalo se školními úřady na lokálních úrovních. Je to vidět z obsahu zaslaného dopisu:
... Bude-li vám možno, prosím abyste působili k příznivému a rychlému vyřízeni jak u školního inspektora, tak i místního školního výboru (v Kutjevu). Pomoc, o níž je řeč v žádost, je mínění, že by ji dali naši krajané účastí ve stavebních pracích, případně že by na ni byla stanovené garance získaná i nějakou částkou peněz. Jinak jsme toho mínění, že je zapotřebí předem dosáhnout paralelního oddělení při polodenním vyučování. Nejtěžší bude však otázka učitelského bytu, neboť se podle zákona nesmí otvírat nové oddělení ve vsích, není-li zajištěn novému učiteli naturální byt. O této věci se žádost vůbec nezmiňuje, ale je to největší nebezpečí, že bude zamítnuta právě s odůvodněním, že není bytu. V tom směru je proto nejvíce působit na školské úřady aby ony věc obešly ve svých návrzích zvláštním podotknutím, že je v Tominovci možno byt si najmouti…
Celkem se mnohé obavy neuskutečnily a Tominovac dostal v roce 1933 českou paralelku. Zásluhu o to kromě vesničanů měly i české zdejší školní úřady, které společně s Československým svazem plně „táhly za společný provaz“.  Text Václav Herout, foto archiv