Do Dánska jsme jeli přes Německo, kde se neplatí dálniční poplatky, do přístavního města Rostock a odtud trajektem do dánského Gedseru. Pak už to bylo jen okolo 150 km do Kodaně. Ani v Dánsku se neplatí dálniční poplatky.
V Kodani jsme pobyli necelé tři dny, tři noci a z toho dva plné dny jsme se věnovali jejím krásám a zajímavostem. Ubytovali jsme se v pěkném hostelu, kde byla v ceně i jednoduchá snídaně. K tomu jsme doplatili parkoviště na tři dny. Předem jsme si koupili Copenhagen Card, což je karta, která nám umožnila bezplatné vstupy do památek, galerií, do zábavního parku Tivoli, městské hromadné dopravy, plavbu lodí po kanálech Kodaně a slevu na zapůjčení kola či auta atd. Stačilo při příchodu do zámku či na jinou atrakci ukázat aplikaci v chytrém telefonu a šli jsme.
Z městské hromadné dopravy jsme využívali metro, které je přehledné a jsou v něm často přítomni zaměstnanci, kteří rádi poradí. Většinou všichni umí anglicky, a pokud zrovna nejste úplně skvělí angličtináři, nevadí. Dánové se snaží porozumět a poradit. Metro je velmi dobře zabezpečené proti pádu do kolejiště skleněnou stěnou. A pozor, všude jsou cyklisti, neskutečně mnoho cyklistů a zaparkovaných jízdních kol. Cyklisti zde mají jízdní pruhy, semafory a parkoviště. Kodaň je na rovině, tak se zde cyklistům jezdí naprosto skvěle.
Naší okružní cestu Kodaní jsme začali v jejím středu prohlídkou starého přístavu a vodního kanálu Nyhavn, který je lemován řadou pestrobarevných domů. Pak jsme se přesunuli k jinému kanálu odkud jsme pluli lodí po kanálech Kodaně, což bylo velmi fajn, neboť jsme se plavili kolem řady památek, z nich jsme si mohli vybrat, které navštívíme. Měli jsme předem koupeného knižního průvodce Kodaní a mapu města a také jsme si řekli, co asi navštívíme, ale projížďka lodí nám, to dost zpřesnila. Viděli jsem také symbol tohoto města, sochu Malé mořské víly od Edvarda Eriksena na nábřeží Langelinie.
Odpoledne jsme se podívali do Christianborgu, bývalého královského paláce, kde jsme si prohlédli několik muzeí, královské reprezentační komnaty, základy (ruiny) bývalého hradu, palácovou kuchyň, královské stáje a věž (tam je vstup zdarma). Dánská královna má ve stájích bílé kladrubské koně, plemeno pocházející z Česka. Reprezentační prostory Christianborgu bývají také využívány ke královským reprezentačním akcím. Sídlí zde mimo jiné dánský parlament. Vedle paláce se nachází v architektonicky zajímavé budově Thorvaldsenovo museum, věnováno životu a dílu slavného dánského sochaře Bertela Thorvaldsena (1770–1844). V muzeu nás velmi zaujaly často bohatě zdobené stěny, které vytvářely zajímavý kontrast k nádherným bílým mramorovým a sádrovým sochám. Večer jsme se byli podívat v zábavním parku Tivoli, který je otevřen již od roku 1843 a nejsou zde jen pouťové atrakce, ale i divadelní představení, koncerty a mnoho restaurací a kavárniček. Posedět na kávě v Tivoli je prostě zážitek.
Druhý den jsme začali prohlídkou muzea Glyptotéka, což je také architektonicky nádherná stavba, kde se nachází jedna z nejvýznamnějších světových sochařských sbírek egyptského, řeckého, římského a etruského umění. V hlavní hale je subtropická zahrada, kde si je možné sednout a odpočinout a nabrat síly k dalšímu prohlídkovému okruhu v Glyptotéce. Toho jsme bohatě využili, neboť nás ještě čekala sbírka francouzského a dánského umění především z 19. století.
Odpoledne jsme navštívili zámek Rosenborg, který byl dříve královskou rezidencí a nyní je muzeem a královskou klenotnicí s dánskými korunovačními klenoty. V klenotnici jsme především obdivovali nejstarší existující Řády slona, což je nejvyšší dánské vyznamenání a bohatě zdobené královské koruny. V zámku jsou stylově zařízené pokoje a je zde také jedna z největších sbírek stříbrného nábytku na světě. Kolem zámku je nádherný park, kam chodí odpočívat nejen místní. Přes ulici od zámku jsme se šli projít do Botanické zahrady. Skleníky měly již bohužel zavřeno, jako všechny památky, ty se zavírají v 17 hodin. V Botanické zahradě je největší sbírka rostlin v Dánsku. V zahradě jsme se poprvé setkali s nerovnostmi v krajině, s kopečky, což v Kodani není vůbec obvyklé.
V Dánsku se platí dánskou korunou. Všude jsme platili kartou, což byla nesporná výhoda. Jen jednou potřebovali drobné, a to, když jsme si dávali batoh do skřínky v Glyptotéce.
Centrum Kodaně není velké a je v celku přehledné, takže se lze téměř všude dostat pěšky, čehož jsme hojně využívali. Není od věci využít metro, které nás dovezlo vždy tam, kam jsme se potřebovali dostat, třeba i s přestupem. Ubytování, trajekt i Copenhagen Card jsme si zajistili předem, abychom si pobyt, co nejlépe užili, což se opravdu povedlo. V Kodani je samozřejmě daleko větší množství památek a zajímavostí, ale nelze stihnout vše, a tak se můžeme těšit na třeba někdy příště. Text a foto Zuzana Hubinková