Pro děti i dospělé v doprovodu byl zájezd skvělým zážitkem, mohli poznávat krásné Zálesí na pomezí Valašska, Hané a Slovácka a zdejší skvělé lidi.
Autobus po celonoční cestě dorazil v pátek ráno do Pozlovic, kde se všichni ubytovali v krásném hotelu Ogar. Výpravu jménem pořadatelů festivalu přivítal pan Přemysl Janík, který se pak chorvatské výpravě většinu času věnoval. Prvním cílem mezuračských folkloristů byla Základní škola Luhačovice, kam napochodovali za doprovodu dechovky a kde se pak krajané v rozlehlé školní hale představili třem skupinám žáků. Dětská skupina předvedla obyčeje honění Jidáše, velikonočního pomlázkování a zazpívala česky i chorvatsky, např. píseň Kad si sretan a Když máš radost a víš o tom. Předseda České besedy Mezurač Velibor Potužák mluvil o přistěhování i současném životě krajanů v Chorvatsku. Žáci pak vyplňovali test o tom, co se právě dozvěděli, vyptávali se také na různé věci, které je zajímaly. Heslem letošního ročníku festivalu bylo Kde domov můj. Po obědě si zájemci prohlédli centrum a lázeňský komplex v Luhačovicích s krásně zařízeným parkem, promenádou, kolonádou, prameny a lázeňskými budovami.
První „velké“ vystoupení měli mezuračtí Motýlci při zahajovacím programu festivalu nazvaném Všude dobře, doma nejlíp na náměstí v Pozlovicích, kde účastníky a návštěvníky pozdravil starosta Pozlovic Pavel Coufalík. Představily se také místní folklorní soubory Leluja a Malé Zálesí tanci v krásných krojích, jakož i skupina žáčků pásmem o trpasličí svatbě. Zbytek večera patřil besedě u cimbálu – který však důstojně nahradila harmonika, housle, dechové a další nástroje.
Krajané brali tento zájezd s hostováním vážně, a proto v sobotu ráno nejdřív uspořádali pěveckou, taneční a hudební zkoušku. Bylo dost času i na procházku k Luhačovické přehradě, která kromě krásné přírody nabízí možnosti rekreace. Odpoledne se na hlavním jevišti u Společenského domu na Lázeňském náměstí v Luhačovicích konal program Světem křížem krážem, ale pořád doma. Vedle dětí, mládeže a hudebníků z Mezurače v něm vystoupily soubor řecké menšiny z Krnova, jihočeský soubor Jitřenka z Českého Krumlova a domácí soubory z luhačovického Zálesí. Součástí festivalu bylo také vyhlášení výsledků celostátní soutěže Vesnice roku 2023. O titul se ucházelo 13 obcí z různých krajů, které se představovaly na stáncích v lázeňském parku. Návštěvníků akce byla spousta a všichni sledovali i vystoupení dětských souborů a tleskali jim. Mezuračskou dechovku vedenou Josipem Kraljem početné obecenstvo také odměnilo velkým potleskem. Podium po nich ovládli kandidáti na Vesnici roku, mezi nimiž zvítězila Ostrožská Lhota ve Zlínském kraj. Pro hosty z Chorvatska uspořádali hostitelé po večeři ještě koupání na městské plovárně.
Poslední den zájezdu, neděle, začala pro krajany z Chorvatska slavnostně. Oblečení do krojů odjeli do Luhačovic ke kostelu Svaté Rodiny, kde se spolu s dalšími krojovanými zúčastnili slavnostní mše svaté s děkováním za prožité chvíle a úrodu. Každá skupina při mši zazpívala, Mezuračtí v chorvatštině. Odpoledne prošel hlavní ulicí a lázeňskou promenádou průvod všech účastníků. Dětem a mládeži z Mezurače do kroku vyhrávala dechová hudba, tanečníci při ní zatančili i pár koleček.
Závěrečný galakoncert měl název Kde domov můj a zúčastnily se ho domácí soubory Malé Zálesí a Leluja, jakož i hostující valašský soubor z Ratiboře, židovský soubor z Třebíče, Jitřenka z Českého Krumlova a Česká beseda z Mezurače. Soubory nabídly pestrý, kvalitní a působivý program. Na závěr se všichni účastníci shromáždili na jevišti. Na základě potlesku publika dostali malí Motýlci, jejichž domovem je Chorvatsko a v srdcích mají Česko, klíč, kterým byl letošní ročník festivalu uzavřen. Všichni účastníci spolu vytvořili kolečko a pak velkého hada, kterým při hudbě kapely a zpěvu odtančili z jeviště až do hlediště. Krajané z Mezurače se po večeři rozloučili se svými hostiteli, panem Janíkem a paní Táňou Heinzovou a vydali se na zpáteční cestu domů, kam přijeli nad pondělním ránem.
Je nutné podotknout, že i nejmenší tanečníci a zpěváci projevili velkou kázeň a výdrž, všechno poctivě odpracovali a nebyly s nimi žádné problémy. Je zřejmé, že vedoucí Adriana Potužáková Popovićová s nimi pěkně pracuje a že děti chodí do České besedy rády. Věříme, že brzy oplatí pohostinnost přátelům z Luhačovicka u sebe doma v Mezurači. Text a foto Željko Podsedník