FOTO na portálu jednota.com.hr

Jitka Janotová Doležalová stála v čele programového podvýboru, který měl na starosti průvod, páteční i sobotní program a ona měla všechno sjednotit a koordinovat. Režírovala i páteční program u zámku.
„Po hudební pozvánce dechové hudby z Lipovce následovalo na pódiu u zámku pásmo Žně – ukázka žní, jaké byly kdysi. Bylo to hudebně-scénické pásmo obsahující slovo mluvené, recitované i zpívané a tance. Vycházelo ze scénáře Leonory Janotové a bylo přizpůsobené letošní skupině. Účinkovali malí i velcí tanečníci Holubičky, divadelníci a další ochotníci z řad Besedy. Potom se představil Národopisný soubor Kohoutek z Chrudimi, který jsme poznali při našem hostování na Chrudimských obžínkách. Jde o kvalitní, veselý český soubor. Myslím si, že pozvat ho byla trefa, protože se všem velice líbil.
Jsem velmi spokojená tím, jak to v pátek v zámeckém parku dopadlo. Počasí trochu zlobilo, ale snad nás tím deštíčkem požehnalo, aby další den byl krásný a úspěšný. Jsem moc spokojená návštěvou, dojmy návštěvníků, diváků a hostů, kterým se program velice líbil. O sobotě mohu říci jen samé superlativy, od staročeského jarmarku, přes průvod, výroční fotografování až po večerní program. Myslím si, že už ta hojná návštěva svědčí o tom, že se nám to vydařilo. Jsme sice unavení, ale jsme nadmíru spokojení.“
Mladí krajané Klára Janotová, Luka Syrůček, Dominik Milde a Michaela Bubeníčková měli na starosti režii sobotního slavnostního programu. Klára nám o tom pověděla více:
„Daruvarské Dožínky jsou vždy velkolepé a jejich organizace je složitá. Kromě toho, že tančíme a hrajeme, každý z nás čtyř měl i další povinnosti. Dominik se staral o hudbu a kapely a jejich střídání, Michaela se společně s Ivanem Vrbickým a Jasminkou Brkićovou Strejčkovou starala o průvodní slovo, Luka a já jsme měli na starosti režii programu, Luka především Horácká kola a společnou část, já jsem připravila pořadí jednotlivých vystoupení a komunikovala se soubory. I na poslední chvíli se věci a počty měnily, a bylo to třeba koordinovat.
Dožínky jsou vždy krásné, ale daruvarské jsou zvláštní, nádherné. Poprvé jsem se jich zúčastnila v roli režisérky, navíc šlo o sté výročí. Velmi si vážím toho, že jsem měla takovouto příležitost. Jsem hrdá na nás všechny, protože jsme jako mladí tanečníci za pomoci zkušených lidí v souboru a Besedě získali velkou zkušenost.“
Jitka ještě dodala: „U nás v Besedě je zvykem, že starší a zkušenější beseďáci spolupracují s mladšími. Vážíme si těch, kteří tu práci dělali před námi, dáme si poradit, spolupracujeme a předáváme vědomosti a zkušenosti mladším. A tak by to v menšině mělo být všude – vážit si předchůdců a zkušenosti předávat dále.“
Mira Vlahovićová spolu s Ivanou Kocijanovou, Májou Kopovou, Vlatkou Chalupovou a Jasminkou Čakanićovou měla na starosti plynulý průběh dožínkového průvodu. Bylo třeba seřadit dožínkové symboly, alegorické vozy a skupiny, aby vše probíhalo hladce. To se také povedlo:
„Jsem spokojená. Vše šlo podle plánu, také díky pomoci radioamatérů z klubu Jan Hus, vedených Zvonkem Kárníkem. I přes menší potíže vše proběhlo v pořádku, tak, jak jsme chtěli.“
Blahuška Vrabcová se spolu s Elenkou Podsedníkovou, Renatou Hašplovou a mladými pomocníky Elenou a Igorem starala o stánky na staročeském jarmarku:
„Měli jsme 26 stánků pro 24 spolky. Ve čtvrtek nám z města přivezli stánky, a podle plánu, který jsme vypracovali, je rozmístili v parku. V sobotu jsme od rána stánky umývali a chystali, přidávali k nim židle a připevňovali nápisy. Když začaly besedy přicházet, vedli jsme je na místo. Po vyložení věcí se auta usměrňovala na parkoviště ve dvoře zámku. Komunikace byla dobrá a žádné přímluvy na naši práci zatím nepřišly. Byli jsme tu až do jedenácté hodiny večer a vyprovázeli poslední lidi ze stánků. Ještě večer jsme sesbírali část odpadků v parku, pokračovali jsme v neděli, kdy jsme všechno vyčistili a přidali se k úklidu na Sokolu.
Celkový dojem z jubilejních Dožínek, co jsme stihli zahlédnout z průvodu a programu na Sokolu je, že to všechno bylo krásné. Co se práce týče, pracovali jsme ze všech sil, jak nejvíc a nejlíp jsme mohli.“
V čele dekoračního výboru byla Romana Rašetićová:
„Ozdobili jsme celý sál a okolí Českého národního domu a celý stadion Sokol, na kterém bylo nutné zakrýt modrý povrch. Vyrobili jsme všechny dekorace, jaké kdo potřeboval, i Holubičce jsme upletli kytice z krepových květin a obilí, a také věnce. Pracovalo se dlouho a do příprav bylo zapojeno hodně žen. Dělali jsme květiny z krepového papíru v divadelní místnosti a pak „v tunelu“ ke škole ozdoby z obilí. Obilí nám ochotně poskytly besedy z Dolních Střežan, Brestova, Horního Daruvaru, Tréglavy, Dolan, Lipovce a Dežanovce.
Kytičky se dělaly od ledna; s vytvářením máků pomohla i skupina žen Matice důchodců Daruvar; bylo toho zapotřebí opravdu hodně. S paní Věrou Slivarovou jsme přišly na nápad vytvořit ze slámy číslici 100 na hlavní jeviště na stadionu. Všechny nápady jsme projednávali ve Svazu Čechů. Jednota připravila velké postavy, které byly v souladu s celkovým dožínkovým promo vizuálem. Lidija Dujmenovićová se svou skupinou vytvořila obří máky, a my jsme jedno i druhé zakomponovali do celkové výzdoby dožínkového prostoru. Chtěli jsme mít několik foto koutků. Beseda Dežanovec k tomu účelu upravila krásnou panenku z obilí a šustí, za kterou moc děkujeme. Bylo to originální a zajímavé. Domečky a kostelíčky na jevišti u zámku vyrobila Vlatka Bahníková s pomocníky ve školce. Stadion Sokol jsme pak zdobili všichni spolu.
Z letošních Dožínek mám velice dobrý dojem. Zdá se mi, že všechno klapalo, že všechny skupiny dobře spolupracovaly. Myslím si, že můžeme být všichni spokojeni a hrdí na sebe, jak jsme to zvládli.“
Lidie Horvatová byla jako besední hospodyně vedoucí stravovacího podvýboru. Nicméně byla neustále v pozoru a k dispozici pro vše, co bylo zapotřebí a spolu s Davorem Weiserem a Željkou Zadrovou průběžně řešili vše potřebné, včetně případných problémů a nedostatků.
„Měli jsme zajistit stravování pro účastníky pátečního programu, v Českém domě byli ubytováni členové hostujícího souboru Kohoutek a spolku sekáčů České republiky. Na sobotu bylo zapotřebí připravit snídani pro hostující soubory, obědy a pak večeři pro všechny účinkující a hosty Dožínek. Účinkující byli ubytováni ve škole, kde se převlékali a občerstvili. I během příprav na slavnosti bylo ve škole neustále živo, i v kuchyni. Ubytovací podvýbor vedla Marie Válková za pomoci Zdenky Bartové, k dispozici během slavností byli ve škole Dalibor Šimala, Danica Koláčková, Andělka Duzbabová a Zdenka Fialová. Účinkující v programu se stravovali na školním hřišti (jídlo chystala kavárna Queen), hosté měli večeři v Českém národním domě (vařily Daruvarské lázně). Je těžké říci, o kolik porcí jídla úhrnem šlo, protože se počty neustále měnily a navyšovaly, ale mohlo to být skoro dva tisíce porcí. Snídaně a obědy se navíc vařily v besední kuchyni. V obou dožínkových večerech byl zorganizován catering. Vrchní Restaurace Terasa Adriano Papoušek byl velice vstřícný a pomáhal nám se vším ohledně vítání hostů a podobně. Ekonomická a turistická škola na slavnostní vítání hostů ochotně připravila obložené chlebíčky.
Ráda bych poděkovala městu a komunálním pořadatelům, kteří regulovali dopravní uzávěrky a ochotně uvolnili trasu, kterou měl projít dožínkový průvod. Nechyběli ani při nošení židlí, různých přípravách, s čímkoli jsme se na ně obrátili, se vším nám vycházeli vstříc. Pochvaly si zasloužily také ženy, které pracovaly v kuchyni – Anamarija Tothová, Libuše Šmidtová, Lidie Šourková, Davorka Žitková; Vilko Fiala a Drago Ambrož byli ve výčepu a o vodu pro účastníky průvodu a programu na stadionu se starali Sanja Šmidtová Pelikánová, Zdenka Pelikánová a Dražen Kadeřábek. Velmi nápomocné byly také kuchařky a uklízečky ze základní a mateřské školy a domovnice Helena Ćosićová.
Jsem strašně ráda, že se tyto Dožínky uskutečnily, protože poslední daruvarské Dožínky v roce 2021 proběhly v proticovidovém opatření a navíc pršelo, kvůli čemu se musel zrušit jarmark. I tentokrát jsme všichni sledovali předpověď počasí. Jsem ráda, že nám počasí přálo, a že se ani v pátek večer nemusel zrušit program a že se nám Dožínky vydařily. Jsem velice spokojená a myslím si, že všechno fungovalo dobře.“
Davor Weiser měl na starosti vedle logistiky i sobotní majáles: „Spolu s Lidií Horvatovou jsme se starali o vše, co bylo zapotřebí. Co se týče regulace dopravy: Když jsme z trasy v Radićově ulici poprvé v poledne odstranili auta, někteří lidé se zase snažili zaparkovat v uzavřené ulici. Musím zde pochválit komunální pořadatele, kteří majitele auta pomohli vyhledat a domluvili mu, aby přeparkoval jinam. Hleděli jsme ve spolupráci s nimi rušit uzavírky, jakmile to bylo možné: když účastníci průvodu odešli do Preradovićovy ulice, pustili jsme Jelačićovu, a postupně se vše otvíralo. Dopravní podvýbor vedl Davorin Šourek za pomocí řady lidí, mezi nimi byli Dražen Ježek, Radko Kuchýnek, Ivan Bogdan, Vitomír Bílek, Oto Zadro, Antonio Veltruský a další. Hodně nám pomáhali hasiči, dali nám i cisternu s vodou a také desítku lidí na trasu průvodu v centru. Parkování pro autobusy bylo zorganizováno u městské sportovní haly.
Na majáles přišlo tolik lidí, že jsme pro všechny měli málo místa. Rozložili jsme přes 300 židlí a vše se zaplnilo. Bylo ale veselo. S osvětlením prostoru pomohli Josef Valenta, Drago Šimala a Zdeno Janota. Asi ve 4.20 začalo pršet, hudebníci uklidili nástroje, a nejvytrvalejší návštěvníky jsem vyprovodil až někdy o páté ráno, kdy jsem musel nádvoří zamknout. Na nádvoří jsme postavili výčep, ale pro příště víme, že by bylo třeba ještě jeden výčep dolů do parku, protože lidem bylo daleko chodit k šenku nahoru do zámku nebo na školní hřiště.
Vyskytla se i řada nečekaných situací třeba při řazení průvodu, všechno jsme ale zdárně vyřešili a nikdo nic nepoznal. Všichni nám Dožínky chválí a jsou nadšení. Já nemůžu být objektivní, zdá se mi ale, že na Dožínkách bylo hodně lidí, zejména na programu, což mě moc těší. Myslím si, že celkově bylo vše v pořádku.“
Ljerka Voborská a Marijana Weiserová byly v informačním úřadě. Dělily skupinám lístky na večeři, dávaly skupinám pokyny, kam mají jít, jak se účastníci Dožínek mají chovat a různé další informace. Všichni přihlášení účastníci z besed dostali v úřadě dožínková trička na památku. V úřadě si skupiny vyzvedávaly emblémy a tam je také vracely. Všechno klapalo dobře a žádné problémy se nevyskytly.
Stavební podvýbor vedl Tomislav Doležal: „Začal bych s myšlenkou, že nic nespojí menšinu či nás všechny tak, jako Dožínky. Jako účastník v tanci i v práci jsem si všímal, že kamkoli se obrátíš, na kohokoli se obrátíš, že je třeba pro Dožínky něco udělat, ať jde o Miro Janotu a jeho dovednosti, nebo Davora Alexandra Župana z městské správy s týmem, nebo celou Holubičku či členy Besedy a dekorační výbor, tak každý ochotně pomáhal. Mluvíme o stovkách lidí, kteří se do příprav zapojili. Když dekorační skupiny potřebovaly pomoci, byli jsme tam, když byl úklid, uklízeli jsme. Holubička byla při stavbě k dispozici, kdo jen jak a kdy mohl, se svými dovednostmi i s vlastním nářadím, a hlavně s dobrou vůlí. Největší výzvou bylo sladit požadavky ozvučovací a osvětlovací techniky s dekoračními idejemi a přizpůsobit se velikosti jeviště. Ale kdybychom měli zavěsit věnec na Měsíc, dosáhli bychom snad aspoň do stratosféry.
Pokaždé o Dožínkách cítím, že se celá menšina i širší prostředí s nimi sžije, a ta energie a ten přístup se mi strašně líbí. Docílili jsme to, co jsme chtěli, a všichni mohli vidět, co dokážeme. Jsem velmi spokojený, ale rozhodující jsou komentáře a spokojenost návštěvníků Dožínek.“ Text Željko Podsedník, foto Jednota a Beseda