Zdenka Bartová nás přivítala s hromádkou fotek. Velmi ráda zavzpomínala na babičku a dědečka – „byli to moudří lidé“. Od babičky převzala její životní moto „na sobě nesmíš šetřit“ a s nostalgií zavzpomínala, jakou měla babička radost ze života a jak spolu sedávaly u kávy se sušenkami. Na dědečka také ráda vzpomíná, a vždy když mají na svém velkém hospodářství nějaký problém, pomyslí si: „Co by v této situaci udělal děda?“
Zdenka Bartová vyrostla v Tréglavě v rodině Havelkových. Její maminka Alenka a tatínek Zdenko pro ni byli velkou podporou od dětství až do konce studia. „Moji rodiče pracovali v zemědělství, zabývali se výkrmem býků, jsem jim velice vděčná, že mi umožnili studium,“ uvedla o svých rodičích. Dále při prohlížení fotografií pokračovala o bratrovi: „Zvlášť blízcí jsme si s mým mladším bratrem Alenem. Je o tři roky mladší, ale vždy jsem se ho zastávala. Byl takové to živé a hodně aktivní dítě a já jsem byla ta hodná. Když něco provedl, tak jsem to zkoušela ututlat, aby se to rodiče nedozvěděli.“ Když potom Zdenka odešla na fakultu, Alen ji doma vítal slovy: „Podívej se, jak vypadáš, jak jsi vyhublá, jdeme něco sníst!“ Dnes Alen pokračuje s hospodářstvím rodičů v Tréglavě, má býky, berany a další zvířata. „To, co mezi námi je, se nedá popsat. Nevidíme se ani neslyšíme každý den, ale když je nějaký problém, tak jsme hned tu. Takovou lásku k sobě můžou cítit jen bratr se sestrou,“ láskyplně vyprávěla o vztahu s bratrem.
O svém povolání Zdenka Bartová říká, že odmalička věděla, že chce být učitelkou. Je to její vysněná práce. Když si v dětství hrály s kamarádkami, Zdenička byla vždy učitelkou. „Já jsem se s tím už asi narodila, nikdy jsem ničím jiným být nechtěla,“ dodává. Její odhodlání stát se učitelkou ještě více upevnila paní učitelka Božena Pinterová, která ji učila v nižších třídách v Ivanově Sele. Po základní škole v Ivanově Sele a Hrubečném Poli se Zdenka Bartová zapsala na gymnázium. Po zakončení učitelské fakulty v Osijeku se z ní stala učitelka třídní výuky se zaměřením na informatiku, a jak sama řekla, přesně to si přála. Hned po fakultě získala první práci v Hrubečném Poli, kde zastupovala učitelku, která se právě vdávala. Bylo to jen na pět dní, ale měla radost, že dostala alespoň to. Potom pokračovala v Končenicích, Virovitici a Velikém Grđevci a v současnosti pracuje v Daruvaru. S vděčností vzpomíná na všechny, s nimiž pracovala, protože každý ji něco naučil.
Zajímalo nás, jak se děti za posledních 14 let změnily. Paní učitelka se nad otázkou zamyslela a odpověděla, že to sice není nijak dlouhá doba, ale děti jsou rozhodně jiné: „Dnešní děti jsou náročnější a je potřeba se jim více věnovat, potřebují neustálé pobízení. Všimla jsem si i poklesu fantazie, kreativity a také trpělivosti. Je to snad tím, že ve volném čase nejsou moc aktivní, často se dívají do mobilu a obrazovek a při tom nemusí o ničem přemýšlet.“ Jako učitelka však s dětmi nemá problém, protože učí informatiku, která má tu výhodu, že děti jako odměnu za vykonaný úkol dostanou čas na hraní her. Prozradila také, že někdy musí hrát divadýlko a vyvádět s dětmi hlouposti, aby učivo lépe po chopily. Někdy to opravdu funguje: „Co je internet? To je tamto, paní učitelko, jak jsme natahovali síť s nití!“ dodala vzpomínku na to, jak si děti vzpomněly na jednu situaci ze třídy.
Ve volném čase Zdenka ráda tančí. Vzpomněla si na výlet do Prahy, kam jela se svou třídou: „Najednou jsme tančili a ty děti tančili také! To je moc krásná vzpomínka.“ V České besedě Tréglava tančila od jejího založení, přičemž nejlépe se jí tančilo s bratrem. Dnes už tam netančí, ale ráda se podívá na jakýkoli program: „Je to kousek mě a mám z toho velkou radost, že jsem se alespoň části mohla účastnit.“ O tom, proč není členkou taneční skupiny, uvedla: „Přišla taková doba, že to už jednoduše ani nestačím. Mám děti, rodinu a velké hospodářství, o které je zapotřebí se postarat.“ Dcera Sara chodí do 7. třídy, má školu ráda a dobře se učí. Syn Sven chodí do 2. třídy, miluje práci na vesnici a traktory a rád pomáhá tátovi Ivicovi s prací v hospodářství, když mu to školní povinnosti dovolí.
V minulosti měla rodina Bartova kolem 30 krav, ale těsně před covidem je prodali. „Každý, kdo má kravičky, ví, že když jsou v chlévě, je to obrovská povinnost,“ říká Zdenka. Teď mají prasata, slepice a tři psi, přičemž jeden z nich je obrovský kangal: „To je náš hlídač. Jsme tady sami, sousedi nejsou blízko, chodí sem všelijaká zvěř a pes to trochu rozežene.“ Bartovi obdělávají kolem 50 hektarů půdy. Pěstují převážně pšenici, kukuřici, sóju, brukev řepku olejku a oves.
Rozloučili jsme se v krásné, nově upravené místnosti pro oslavy a návštěvy, kam si Zdenka s Ivicou často zvou hosty, aby se pobavili a uvolnili od vyčerpávající a náročné práce v hospodářství. Text S. Klimšová, foto sk a osobní archiv

ZDENKA BARTO – UČITELJICA RAZREDNE NASTAVE I INFORMATIKE – Predstavljamo učiteljicu Zdenku Barto iz Velike Jasenovače na njezinom imanju gdje nas je ugostila. Prema njezinim riječima oduvijek je željela biti učiteljica, a ta želja joj se i ostvarila. Razgovarali smo o djetinjstvu, školovanju, ali i o razlikama djece u vremenima kad je počela raditi u prosvjeti i današnjom djecom. Dotakli smo se i folklora, Zdenka je bila članica Češke besede Treglava i sudjelovala u plesnom programu. Kako kaže danas više za to uz djecu, obitelj i poljoprivredno gospodarstvo od 50 hektara jednostavno nema vremena. Ali uvijek kad ima priliku, rado posjeti češke manifestacije.