Chorvatskou delegaci tvořili ještě také Ratko Gajica jménem srbské menšiny, Nazif Memedi jménem romské a dvanácti dalších menšin a Senad Nanić za bosňáckou menšinu. J. Vozáb mluvil o začátku domovinské války a útoku srbských agresorů na policejní stanici v Pakraci 1. března 1991. Připomněl dr. Ivana Šretera, Marijana Petrovečkého a Nevia Zandonu, o jejichž osudu se dodnes nic neví. Připomněl také řadu dalších nezvěstných spoluobčanů.

Iniciativa usiluje o zpřístupnění bývalých srbských táborů v Srbsku – v Niši, v Novém Sadě a v řadě dalších míst, kde byli vězněni lidé z Chorvatska, o respektování ženevské konvence o vězních a konvence o lidských právech, které podepsaly všechny státy. Jednalo se také o Srebrenici, Kosovu, Srbsku, o propagandě a vystěhování nesrbského obyvatelstva, ale také o neuznávání menšin, které místy dodnes přetrvává.
Závěrem bylo usnesení, že se přistoupí k shromažďování miliónu podpisů z území bývalé Jugoslávie, které by představitele moci v zemích od Makedonie k Slovinsku přiměly zjistit osud všech obětí a nezvěstných z válečných konfliktů. Za mezinárodní finanční podpory a podpory vlády RCH tuto iniciativu zorganizovalo nevládní sdružení Documenta – středisko pro vyrovnání se s minulostí. J. Vozáb