Samozřejmě. Svaz Čechů, a také Češky a Češi, kteří žijí v Chorvatsku, velmi přispěli k jeho kulturnímu a hospodářskému rozvoji. Prohlubují přátelství České a Chorvatské republiky. Skutečně by bylo velmi těžké a nespravedlivé nepostřehnout velký přínos všech českých spolků, které působí v této oblasti. To je, myslím si, největší hodnota Chorvatska – právě ten dobrý, pozitivní vztah k národnostním menšinám. My skutečně vidíme v menšinách bohatství a hodnotu, samozřejmě i v jejich kulturách. My jsme – Česká republika a Republika Chorvatsko – kdysi byli v jednom státě, a vidíte, brzy v něm budeme zase. A domnívám se, že to bude impuls k další spolupráci.
Kulturní spolupráce mezi Českou republikou a Republikou Chorvatskem je nesporná. Vzájemná pomoc při vyskytnutí se problémů taktéž – Česká republika nám pomáhala ve válce, Chorvatsko České republice při přírodních katastrofách. Ale nyní je období pro hospodářskou spolupráci. Co by bylo nutné udělat, aby se zlepšila?
Evropská unie se zakládá na hospodářské spolupráci a jednotném volném trhu. To pochopitelně otevírá dveře českým investorům v Chorvatsku. Domnívám se, že existují dobré příklady spolupráce, ale myslím si, že obě země mohou učinit mnohé, aby byla ještě lepší. Chorvatsko musí otevřít trh, odstranit byrokratické bariéry (zjednodušit legislativu) pro investory a vymýtit korupci.
Turismus je trumfem, s nímž počítají oba státy. Naším je moře, českým historické a kulturní památky a pivo. Výsledky cestovního ruchu jsou v obou případech dobré, vyskytují se však problémy, zvlášť s ohledem na postavení českého turisty.
Vždy, když se stane nějaký exces, bodá do očí. Domnívám se, že každému, kdo má poznatky o historii a budoucnosti našeho turismu, je úplně jasné, že Češi stáli u jeho kolébky. První turistické zájezdy byly právě z českých zemí, Češi jsou stále více zastoupeni mezi naší klientelou. Jsem přesvědčen, že otázka turistické výměny je něčím, co má perspektivu. Sám jsem se jako turista byl do Čech podívat, nejčastěji do Prahy. Doufám, že mnozí naši občané, stejně jako Češi přijíždějící do Chorvatska, Českou republiku navštíví. Jistě jste si všimli, že podél našeho pobřeží je stále více nápisů v češtině. Při jedné české volební kampani byly na našem pobřeží dokonce k vidění české předvolební plakáty, takže si myslím, že problémy vznikají z nedorozumění, určitého primitivismu skupinek osob, které turismu nerozumí, ani neznají základy mezilidské slušnosti.
Minulé parlamentní volby, již sedmé v samostatném Chorvatsku, byly pro příslušníky menšin ještě stále bez „pozitivní diskriminace,“ kterou si vybojovali v Parlamentu. Ústavní soud ji zrušil. Jakou má budoucnost doplňkový hlas pro menšiny ?
V chorvatském volebním systému existuje ohromná pozitivní diskriminace a nemohu si, musím upřímně přiznat, vzpomenout na stát, v kterém by příslušníci národnostních menšin byli tímto způsobem zastoupeni v národním parlamentu. Menšiny mají zvláštní volební jednotku, kde se společně s třemi, čtyřmi sty hlasy stávají součástí Sněmu. Takže se zajisté jedná o důležitou pozitivní diskriminaci příslušníků menšin. Přáli jsme si, já sám jsem to obhajoval, jít o krok dále a příslušníkům menšin umožnit tzv. doplňkové právo hlasu. Aby měli ve skutečnosti dva hlasy, aby z jedné strany působili jako politický subjekt, hlasující za obecnou kandidátku, a pak i zvlášť, za své představitele, kteří by se starali o jejich národnostní, menšinové zájmy. Bohužel, upozorňoval jsem na to, když se akty připravovaly, že provedení není dobré. Řešení, které Ústavní soud zrušil, mělo vážné nedostatky. Jsem si jist, že rozhodnutí Ústavního soudu má dostatečný počet směrnic, takže by rozšíření práv menšin nenarušovalo ústavní řád. Jsem ale optimistou a domnívám se, že se najdou lepší řešení, než máme nyní, protože, ještě jednou zdůrazňuji, chorvatský volební systém ve velké míře příslušníky národnostních menšin respektuje. Umožňuje jim, aby měli zástupce v Parlamentu bez ohledu na počet hlasů.
Jak hodnotíte výsledky nedávných voleb? Myslíte si, že se konaly v pravém období, byly „osudové“ nebo „historické“? Protože se nacházíme na prahu dalšího roku, který bude v mnoha ohledech nový a jinačí i z politického aspektu, přejete si něco zvláštního vzkázat chorvatským občanům a samozřejmě příslušníkům menšin?
Je těžké říci, které volby jsou osudové. Všechny jsou důležité. Nejen Chorvatsko se dnes musí vypořádat s krizí, a to vždy vytváří i společenské a politické problémy. Doposud se s ní vyrovnáváme, je ale nutné z krize vyjít. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rozvoji ekonomie. Zaměstnanost a růst hospodářství, to jsou největší problémy, s kterými se chorvatský stát dnes potýká. Volby posilují legitimitu vlády, zvlášť v období krize, a umožňují přijetí rozhodných opatření. Od nové vlády očekávám hodně, stejně jako občané. Pokud jde o postavení menšin, v roce 2012 očekávám ještě kvalitnější aplikaci Ústavního zákona a posílení spolupráce s mateřskými zeměmi našich menšin. Příslušníci menšin by měli být hrdí na svou kulturu a tradice a nekompromisně využívat všechny možnosti afirmace svých tradic, které jim umožňuje naše legislativa.
Očekáváme přijetí do Evropské unie. Jakým způsobem mohou dobré vztahy s Českou republikou a její zkušenosti Chorvatsku pomoci v konečné fázi příprav?
Zkušenosti států, které absolvovaly podobný přechod jako my, nám rozhodně mohou pomoci. Mezi ně patří i Česká republika. Stejně tak jsem přesvědčen, že v rámci Evropské unie budeme velmi často mít společné zájmy právě kvůli podobnostem, které mají obě naše země jako státy střední Evropy. svou příslušností do klubu středoevropských zemí, které nejsou největší a nejmocnější v EU,. Chorvatsko patří mezi země Mediteránu a jihovýchodní Evropy a stejně jako Česká republika má několikanásobnou příslušnost, jestliže hovoříme o E-regiích.
Sám jste členem České besedy Záhřebského županství a několikrát jste byl přítomen na menšinových programech. Znamená to, že znáte i českou kulturu?
Člověk nikdy dostatečně nezná své sousedy a přátele. Samozřejmě, že bych si přál naučit se ještě více o České republice, o českém národu a české menšině. Mám přátele, kteří jsou Češi, někteří mí učitelé byli Čechy. Během svého studia, a zvlášť v hudebním vzdělání, jsem se setkával s českou vědou a kulturou a seznamoval jsem se s díly velikánů jako například Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany, Aloise Háby a dalších. Mnozí chorvatští umělci, nejen hudebníci, ale i filmaři a spisovatelé, se vzdělávali v Praze. I jeden z nejlepších fotbalových klubů, Hajduk, byl před sto lety založen v Praze. Z toho je jasné, že i moje členství v České besedě Záhřebského županství je výsledkem právě těchto faktorů – přátelství s Čechy, povědomí vyvinuté české kultury, která dala přínos nejen Chorvatsku, ale, řekl bych, i světu.
Umíte říct něco česky?
Nechtěl bych se pokoušet improvizovat celé věty, ale chtěl bych zdůraznit: na oslavě se dnes mluvilo česky, a skoro všechno bylo srozumitelné, nebylo třeba nic překládat. Některým větám jsem sice nerozuměl úplně, ale jejich smyslu ano. Existuje velký počet slov, které jsme převzali z češtiny.
Český a chorvatský národ patří mezi slovanské národy, mají společné kořeny. Přispívají k tomu i dějiny, které jsme kdysi prožívali ve společném státě. Domnívám se, že důležitá jsou dvě slova: má vlast. Myslím si, že zdejší Češi nejlepším způsobem dokládají to, že mají starou vlast Českou republiku a novou - Chorvatsko, a že v nové vlasti mohou být spojnicí dvou zemí a tím velkým přínosem své nové vlasti.
Pane prezidente, děkujeme vám, že jste našel čas na rozhovor a doufáme, že se opět brzy shledáme.
Připravili M. Pejić a L. Stráníková/žp