Kromě divadelníků na festival jelo několik zájemců o divadlo a krásy chorvatského Jadranu.
Dolanskou a daruvarskou skupinu ČB2 na celostátní festival chorvatských divadelních amatérů doporučil jeden ze selektorů Chorvatského sněmu kultury Robert Raponja. Je obrovskou ctí a uznáním pro krajanské divadlo, že se letos (již podruhé) na festival dvacítky nejlepších představení z celého Chorvatska dostala dvě představení v češtině. Předloni hrály České besedy Dolany a Lipovec. Na státním festivalu dodnes vystoupily ještě divadelní skupiny Českých besed z Daruvaru, Končenic, Velkých a Malých Zdenců a Ivanova Sela. Počtem vystoupení na prestižním festivalu a počtem získaných cen je mezi krajanskými spolky bezesporu nejúspěšnější dolanský kolektiv.
Výprava, vlastně dvě výpravy, vyjely k jihu ve čtvrtek večer. Cestovaly chladnou nocí, ráno se nalodily na první trajekt do Stari Gradu. Během hodiny před vyplutím ze Splitu provedla Vlatka Daňková zájemce starobylým městem římského císaře Diokleciána. Staré město dýchlo na poutníky svým kouzlem, a sáhnutí na palec sochy Grgura Ninského jim podle pověry má zaručit, že se k němu zase vrátí. To už se začalo ukazovat sluníčko, které pak krajany provázelo během všech tří festivalových dnů.

DIVADELNÍ PÁTEK
Dolanští odnesli hned po příjezdu do divadla kulisy, hráli tam totiž už odpoledne. Před cestou jim přibylo práce: Autobus, který je vezl, neměl dost velké zavazadlové pro story, aby se kulisy převezly v celku, proto je museli doma rozdělat a na místě zase sestavit. „Ještě, že je ti naši muži udělali tak, že to bylo možné,“ řekla režisérka Světluška Prokopićová.
Daruvarská skupina, vedená režisérkou a průvodkyní Vlatkou Daňkovou, se po příjezdu prošla městem, které před mnoha stoletími založili staří Řekové jako Faros. Navštívila Tvrdalj, sídlo spisovatele Petra Hektoroviće, v němž je kromě krásné zahrady bazén s mořskými rybami, dominikánský klášter s obrazem Tintoretta a farní kostel sv. Štěpána. Přes náměstíčko Škor, které během festivalu slouží jako scéna na otevřeném, se uličkami vrátila do divadla na krátkou zkoušku. Pak se jelo ubytovat a odpočinout si v hotelu Arkada.
Divadelní dopoledne Dolanští zvládli jako praví zkušení účastníci festivalu. V cuku-letu postavili kulisy a zavedli diváky do pohádkového děje představení Slezeš, Káčo, s té hrušky Vlastimila Pešky. Jejich hra i herecké výkony se líbily a byly odměněné zaslouženým potleskem.
Daruvarská skupina ČB2 hrála toho dne až pozdě večer. V slušně zaplněném hledišti je sledovali také kolegové z Dolan. Hra probíhala plynule a publikum na ni reagovalo velice dobře. Jako každého večera proběhl v čítárně Chorvatského domu kulatý stůl, kde se rozebírala představení uvedená toho dne. Po přivítání Mirkem Kovačevićem se slova ujala porota složená z tří letošních selektorů, dr. Sanji Nikčevićové, dr. Dubravky Crnojevićové-Carićové a doc. Roberta Raponji.
O dolanském kolektivu bylo řečeno, že se na něj dívají jinýma očima už proto, že loni uvedl nejlepší představení festivalu. Ženská část poroty konstatovala, že letošní hra neposkytla tolik příležitostí k hravosti a domýšlení situací jako představení předešlá, ale od Dolanských v budoucnosti očekávají zase fantastické představení. Pochválily scénu a rekvizity, některé postavy a situace.
V případě daruvarské skupiny byl dvěma teatroložkám sympatický námět ochotnické skupiny, která chce připravit divadelní hru, z níž na jevišti vyrůstá opereta. Větší důraz by daly na režisérské intervence na zkouškách, i když je opereta sama o sobě sympatická a milá, a zpěvy, hudba a tance hezké. Selektoru R. Raponjovi se moc líbila dramaturgie a zkušenost skupiny žen, ke které se postupně přidávají další, až vzniká sympatická divadelní hra. Pochválena byla postava režisérky v podání Vlatky Daňkové, humor a osobnost zámeckého pána, ztvárněného Daliborem Klubíčkem a počínání tanečního mistra, kterého hrál Vilim Grgić. Herci nepřehrávali, jednali přiměřeně a vhodně, toto představení bylo osvěžením. D. Crnojevićová-Carićová navrhla, aby se zrychlilo tempo hry a upřesnil konec, jinak uznala, že Opereta U svatého Antoníčka Daruvar střední má hodnotu ve vzájemnosti účinkujících.
R. Raponja mluvil o divadelní činnosti Českých besed, do které je zapojeno hodně ochotníků a ročně se uvede hodně představení. Připomněl velmi dobrý divadelní výraz spolků a krajanskou přehlídku divadel. Krajanské divadelní ochotnictví přirovnal k hnutí.
Už bylo dlouho po půlnoci, když se herci loďkou vrátili k hotelu. Dolanští jako zkušení účastníci festivalu si v parku u moře vystrojili pravou hostinu z dobrot, které si přivezli z domova a ještě se chvíli bavili.

TURISTICKÁ SOBOTA

Po snídani se obě skupiny vypravily starou klikatou cestou mezi terasami s políčky levandule na protější stranu ostrova do města Hvaru. Zkušená a sečtělá průvodkyně Vlatka přiblížila dějiny tohoto města, které mělo mnoho spojení se středověkými Benátkami, představila zdejší katedrálu a nejstarší komunální-obecní divadlo a další pamětihodnosti. Zájemci se pak vedle muzea Hanibala Luciće po stovkách schodů vypravili na tvrz nad městem, odkud se skýtá nádherný pohled na Paklenské ostrovy a širé moře. Kouzlo procházce dodal pohled na kaktusy a řadu dalších rostlin, které pod tvrzí rostou. Ve Hvaru bylo mnohem víc turistů než ve Stari Gradu, ale všechno bylo také značně dražší. Po návratu si odpoledne zájemci užili zábavné hry, které pro ně připravila animátorka Nataša Veltruská.
Večer patřil zase divadlu. Sledovala se představení v divadle i na náměstí Škor. Na festivalu hrály skupiny z Hvaru, Koprivnice, Sisku, Karlovce, Bjelovaru, Murteru, Dolan, Osijeku, Drenovců, Krasice, Daruvaru, Dubrovníku, Ivanovce, Tuhelje, Zeliny, Sinje, Slavonského Brodu, dvě skupiny ze Záhřebu a skupina z kanadského Toronta. Také po sobotních představeních se Dolanští pobavili, tentokrát i s přáteli z bosenského Bugojna a mládeží z Daruvaru.

NEDĚLE – DEN NÁVRATU
V neděli se krajanské skupiny rozešly. Zatímco Dolanští odpluli loďkou podpořit hostující divadlo z Bosny, Daruvarští jeli domů. Už na trajektu ke Splitu bylo veselo. Antonio a Dominik Mildovi hráli na přání, takže se k nim kromě našich přidali i někteří z cestujících. Daruvarská režisérka připravila při zastávce pro výpravu „piknik“, občerstvení věnované Českou besedou. Spokojení a šťastní se večer vrátili domů. Krajané z Dolan zůstali ve Stari Gradu na vyhlášení výsledků. Při návratu se také zpívalo a hrálo na trajektu i v autobuse. Návrat do Dolan byl už téměř v pondělí nad ránem.
Pocity z účasti krajanských souborů na tomto prestižním festivalu jsou velmi dobré. Nádherná byla i turistická část zájezdu. Dobré dojmy měly také obě režisérky. Světluška Prokopićová ale konstatovala, že letos byli poprvé v porotě selektoři, a každý asi chtěl prosadit skupiny, které sám vybral. „S dolanským vystoupením jsem úplně spokojená. Co se týče organizace, problémem byl krátký čas na změnu scény mezi divadly a nedostatek prostoru na převlékání. Stalo se nám, že jsme čtrnáct dní před festivalem obnovovali loňskou hru Cesta do Ameriky, která se ve Stari Gradu měla natáčet. Z toho ale sešlo, protože se v archivu nakonec našla kvalitní loňská nahrávka. Letos jsem se rozhodla sledovat víc divadel, takže jsem si v moři nenamočila ani nohu. Z her mě zaujalo například představení záhřebského Teatru Gaudeamus. Byli jsme rádi, že jsme se setkali s přáteli z Bugojna. Naše skupina poprvé zůstala na vyhlášení výsledků, které bylo velmi slavnostní. Měla jsem z něho krásný pocit sounáležitosti.“

Vlatka Daňková je účastí na festivalu také velice spokojená, tím víc, že skupina měla dvě nominace. „Pro naši velmi různorodou skupinu (herci ve věku od deseti do více než šedesáti let) je to koruna úspěchu. Daruvarští herci hráli na festivalu už několikrát, tato skupina poprvé. Myslím si, že porota byla přísná, ale celkem spravedlivá. Skupina si zaslouží samé pochvaly. Nejen že hra byla tentokrát sehraná nejlépe, všichni byli ukáznění. Hodně jsme toho viděli, dobře se bavili a všichni spolu výborně vycházeli. Vyhovovalo nám jeviště pravého divadla, osvětlení bylo výborné, z hry zůstal zvlášť pěkný pocit. Pro další práci byla tato zkušenost velmi motivující. Jsem spokojena i s počtem diváků, ale lituji, že Daruvarští nemohli Dolanským oplatit návštěvou jejich představení. Vytkla bych organizátorům jen to, že před každým představením neplula loďka od hotelu k divadlu jako kdysi, že byla představení jedno po druhém bez přestávky a nedalo se zkusit si hru na prázdném jevišti.“

Na letošním festivalu sice ani jedna z Besed cenu nedostala. Tentokrát ji získal Daruvařan Vladan Ivković se skupinou Bjelokaz 1 Bjelovarského divadla – za nejlepší režii. Celkem vzato, všem zůstává dobrý pocit, že je české ochotnické divadlo rovnoprávné s nejlepším chorvatským amatérským představením. Ž. Podsedník/žp

FINANČNĚ PODPOŘILI
Obě skupiny si velmi váží snahy Svazu Čechů umožnit účast na festivalu, i když jde o ohromnou finanční zátěž v těžké době. Účast Českým besedám Daruvar a Dolany svým finančním příspěvkem umožnila městská správa Daruvaru, Bjelovarsko-bilogorské županství, Nadace Rafael Pávíček, Rady české menšiny Bjelovarsko-bilogorského županství, Daruvaru, Hrubečného Pole a obce Sirač. Bez nich by cestu nebylo možné zaplatit.