Přivítala nás paní Zdena, při zmínce o manželovi se jí oči zalily slzami. Před časem jsme si totiž domlouvali rozhovor s jejím manželem Antonínem, který byl posledním předsedou České besedy v Krivaji. K rozhovoru nakonec nedošlo, Antonín před necelým půlrokem zemřel, a paní Zdena jeho ztrátu těžce nese: „Nemůžu si zvyknout na to, že už tady není. Vloni jsme oslavili diamantovou svatbu, a letos jsme si krátce před jeho smrtí připomněli jednašedesát let společného života,“ řekla nám a zavzpomínala na doby svého mládí, na tvrdý život v zemědělství, i na to, jak se v Krivaji žilo.
„Čechů bylo v Krivaji málo, převažovali Chorvaté, ale dobře jsme si rozuměli, vzájemně se ženili a spokojeně žili,“ vyprávěla Zdena, která se v této vsi před osmdesáti lety narodila jako Počtová. Její děda Prokop Počta přijel do Krivaje z Čech, Zdena si však nevzpomíná kdy a z které části.
„Manželův děda Josef Makal přijel s manželkou Františkou na psím spřežení až z Kutné Hory původně do Lipovce. Měli spolu šest dětí – Antonína, Annu, Františku, Marjánku, Jozefku a Josefa, manželova otce,“ snažila se Zdena vylíčit hlavní fakta z rodinného rodokmenu a syn Karel ji doplňoval: „Můj děda Josef Makal mladší si vzal Annu Růžičkovou z Holubňáku, a ta se po jeho smrti v roce 1947 se synem Antonínem, mým otcem, přestěhovala do Krivaje.“ Jako důkaz předložil několik dokumentů – úmrtních a křestních listů a vysvědčení a přitom si povzdychl: „Jó, nebejt mí babičky Anny, asi bych česky neuměl. Sousedi na ni mluvili chorvatsky, ale ona jim odpovídala česky. Chorvatsky neuměla. Když jsme jí říkali, že jí sousedé nerozumí, odpovídala: Co mám dělat, když jinak neumím!“

„O krivajské Besedě vám toho moc neřeknu, protože jsme s manželem měli moc práce na hospodářství – plný chlív dobytka, prasat, koní a krav. Teď se krmí jen šrotem a nedá to tolik práce,“ přerušila Karla matka. „Naše rodina se vždycky zabývala zemědělstvím. I teď obděláváme šest hektarů pozemků. Nejvíc máme kukuřice, ale chováme i prasata, ovce, drůbež a králíky. Děláme to jen proto, abychom zachovali tradici a měli co jíst. Perspektivu v zemědělství ale nevidím,“ prohlásil Karel.
„Manžel Antonín byl v krivajské Besedě několik let předsedou,“ pokračovala Zdena ve vzpomínání na doby, kdy spolu před půl stoletím hráli divadla: „Byly to české a chorvatské veselohry, které jsme hráli i v okolních vsích, dokonce i v Ludině. Názvy už si nepamatuju, jen na poslední, to se jmenovalo Pan Čáp. Českých her bylo asi pět. Nevzpomínám si ale, kolik bylo chorvatských. Bylo to dávno. Hry jsme nacvičovali s Františkem Knížkem, otcem nynějšího předsedy lipovlanské Besedy Mirka Knížka. Naše děti Karel a Jarmilka, která dnes žije v Záhřebu, byly tenkrát malé a hlídala je manželova maminka. Manžel také určitou dobu s mým bratrem Pepíkem hrával na flighornu (křídlovku) v dechovce, která vznikla z hudebního kroužku, založeného roku 1936. V Besedě byl ostatně od samého založení aktivní i tatínek Slávek Počta, byl pokladníkem.
V Krivaji se slaví posvícení s českou muzikou, ještě nyní se oslavuje svátek sv. Rocha (Roka), dříve k oslavám patřily i maškarní zábavy... Kdysi se česky zpívalo, ale teď už nikdo neumí česky ani zpívat, ani brečet,“ povzdechla si Zdenka. „Přitom se dá říct, že je tu dost Čechů, ale česky se mluví jen asi ve dvou třech rodinách – u Knížků, u nás a u Hraských.“
Zdena je vyučenou švadlenou. Šila nejen pro svou rodinu, ale i pro výdělek. Když se provdala, na Makalově hospodářství už nebyl čas na šití, pletení a vyšívání. Po manželově smrti žije u syna Karla a nevěsty Dubravky, která česky rozumí a ráda si poslechne také českou písničku. „Sourozenci mi už zemřeli. Zůstala jsem sama,“ poznamenala smutně. Svěřila se nám i se svou zálibou v pečení buchet, rohlíčků, smažínek: „Dřív jsem pekla i chleba ve vlastní chlebovce, ale už ji máme jen na okrasu, i když se v ní dá píct i teď.“ Její velkou láskou je šest pravnoučat, která ji stále zaměstnávají. Jsou pro ni vším. Nejčastěji ji však najdete v zahrádce, kde pěstuje všechno možné, je v ní moc ráda.
Karel je členem správního a dozorčího výboru Besedy v Lipovlanech: „Jsme jedním z mála spolků, který se může pochlubit tolika vystoupeními doma a zvlášť v zahraničí – byli jsme v Srbsku, v Čechách, Maďarsku, Rumunsku a v Bosně, kam se letos opět chystáme. A to jedině díky předsedovi Mirkovi Knížkovi, který vše drží pohromadě a opravdu se angažuje. Snaží se, abychom prosperovali. Jestli on toho nechá, Beseda jistě zanikne.“ Postěžoval si na nedostatek času. Na svém majetku má práce hodně, stejně jako v zaměstnání ve firmě Chorvatské vody, kde, ačkoliv je strojař, dělá hlídače. Přesto si najde čas na hasičství, lovectví a fotbal. Je činný ve všech krivajských spolcích, kde vystřídal několik funkcí.

V Makalově rodině mluví česky jen paní Zdena a její syn Karel. „Je nás málo,“ posteskli si. Potom, co se Karel a jeho syn Jaroslav oženili, česky se u nich mluví míň a míň. „Situaci možná zachrání vnučka Kjara, která od nového školního roku začne chodit do českého oddělení školky v Mezurači, pak ji bude následovat i její sestra Leja,“ přeje si Karel a Zdena souhlasně přikyvuje. A. Raisová/ar a archiv rodiny