Osijek často během léta patří mezi nejteplejší místa v celém Chorvatsku, a přesně tak tomu bylo i v den naší návštěvy. Přesto byla Nadia ochotná provést nás městem, i když je už v pokročilém stádiu těhotenství a s objemným bříškem pro ni procházka určitě nebyla jednoduchá. Chtěla se totiž pochlubit městem, ve kterém žije a které má velmi ráda. Říká o něm, že je to město na její míru. S radostí nás provedla jeho ulicemi a uličkami, ukázala budovy, tvrz a nemocnici, kde pracuje. Příbuzné v Osijeku nemá, ale našla zde hodně nových přátel.
„Moji rodiče už nežijí, a my děti jsme se rozešly doslova po celém světě: sestra Emina je v Káhiře, sestra Samira v Kataru, bratr žije v Chorvatsku někde u moře a já jsem v Osijeku. Osijek je celkem malé, pěkné a čisté město, které člověku nabízí velké možnosti.“ Jediné, co jí tady chybí, je Česká beseda. Ráda by se i s manželem zapojila do činnosti některého krajanského spolku, ale nejbližší působí ve Slavonském Brodu, a to je doopravdy daleko. Jejím přáním je, aby se její malý syn Dinko naučil mluvit česky. Právě proto odebírá Jednotu a vbrzku se předplatí i na Dětský koutek, aby ho mohla naučit česky číst. „Na Jednotu sotva čekám. Když přijde, uvařím si kafe a pak si v klidu čtu. Už si nemám s kým česky popovídat, a proto je Jednota můj jediný kontakt s češtinou. Vždyť moje maminka Zdenka byla českou učitelkou, její poslední pracovní místo bylo ve škole v Ivanově Sele. Zajímá mne všechno, o čem se v Jednotě píše. Je až neuvěřitelné, kolik akcí pořádají krajanské spolky a kolik je do nich zapojeno lidí.“

Nadia chodila do České základní školy Jana Amose Komenského v Daruvaru. Nikoho z bližšího příbuzenstva v Daruvaru už nemá, zůstal jí jen dům po rodičích, takže tam občas zavítá. Letošní dovolenou spolu s manželem Goranem a synem Dinkem strávili právě v Daruvaru - městě jejího dětství.
Nadia vlastně Daruvar opustila velmi brzy, protože studovala na střední zdravotnické škole v Pakraci a potom na vyšší zdravotnické škole v Záhřebu. Hned po ukončení studia se do Osijeku přestěhovala: „Představte si, že v nemocnici brali tři ošetřovatelky, a na konkurs jsem se přihlásila jenom já. Byla jsem přijata a od té doby pracuju v nemocnici na oddělení kardiochirurgie jako hlavní sestra. Moc se mi tady líbí,“ sdělila nám. Brzy po získání zaměstnání se Nadia seznámila s nynějším manželem. „Jednou za mnou přijeli na návštěvu rodiče a sestra. Vzala jsem je na procházku městem a potom jsme se jeli podívat do Vukovaru. Navštívili jsme válečné muzeum ve vukovarské nemocnici, kde jsem si všimla Gorana, krásného mladého muže. Sestra mi po odjezdu řekla, že se na mne dlouho díval a tvrdila, že v tom pohledu určitě něco bylo. Nedalo mi to pokoje, a tak jsem se tam za několik dnů odjela znovu podívat. Goran se stal mým manželem – snad to byl osud. Také proto jsem tady zůstala. Máme spolu syna Dinka a druhý syn je na cestě,“ vyprávěla se smíchem. Nadia je plná pozitivní životní energie a dobré nálady, velice vstřícná a dobrosrdečná. Má ráda dobrodružství a proto hodně cestuje. Procestovala velký kus světa – za sestrami byla v Egyptě a Kataru, několik měsíců pobývala v Americe, přesněji v New Yorku. S manželem Goranem jeli na dalekou cestu společně se synáčkem, když mu bylo sotva deset měsíců. Plánují, že až to ještě nenarozené dítě trochu povyroste, budou cestovat jako velká rodina. A. M. Štrumlová Tučková/amšt

OSIJEK
Osijek je největší město ve Slavonii a čtvrté největší v zemi. Má kolem sto tisíc obyvatel a je střediskem Osijecko-baranjského županství.
Město založili Římané jako Mursu v druhém století, v šestém století ho zničili Avaři, později ho obnovili Chorvaté. V letech 1526-1687 ho obsadili Turkové, po kterých se celé území dostalo do správy Habsburků. Od roku 1809 je svobodným královským městem.
V celém 19. století město prosperovalo, bylo jedním z největších v Chorvatsku, navíc velmi ovlivněné rakousko-uherskými velkoměsty. Za Jugoslávie, po druhé světové válce, se Osijek rychle rozrůstal, vznikaly nové čtvrti jako například Sjenjak, Vijenac, Jug, Jug II.
Dnes je zde potravinářský a obuvnický průmysl a vrcholí snahy o obnovu a uvedení do předválečného stavu - Osijek byl za domovinné války těžce poničen. V současnosti je zde nejnavštěvovanější barokní pevnost Tvrđa, pocházející z roku 1753.