Byl jedním z mnoha krajanů, kteří okusili, jaké to je studovat v jiné zemi a zároveň si vyzkoušeli, jestli se svými znalostmi češtiny vystačí. Poznal jiný přístup k výuce, získal nové kamarády a své znalosti později uplatnil ve své zemi.
Zdenko se narodil v Sisku. S rodiči Jarmilou a Jaroslavem a sestrou Vlastou strávil prvních pět let v Jazveniku, pak se přestěhovali do Sisku. Do Jazveniku se však rád vrací i nyní. Po základní a střední ekonomické škole v Sisku se rozhodl pro studia agronomie a managementu na brněnské univerzitě. V letech 1987-1992 zde strávil nezapomenutelné chvíle svého života. Na období, prožité na Kohoutových kolejích, nemůže zapomenout. „Nejtěžší byl pro mne první rok, kdy jsem studoval v Jihlavě. Pak jsem čtyři roky pokračoval v Brně. Mladí lidé z Jugoslávie nejdřív mohli v tehdejším Československu studovat v rámci výměny studentů, později v rámci pomoci příslušníkům české menšiny prostřednictvím Svazu Čechů. Každoročně šlo o pět studentů. Do Brna jel zároveň se mnou studovat Vládo Tesař a dvě děvčata z Ivanova Sela, která, myslím, dnes pracují v Bjelovaru. Ke generaci před námi patřil jistý Tuček, který studoval veterinu,“ zavzpomínal pětačtyřicetiletý krajan Dalík.
„Znalost češtiny byla samozřejmě podmínkou,“ pokračoval. „Někteří mí spolužáci z Latinské Ameriky a Evropy museli před studiem absolvovat i kurs češtiny v Dobrušce. Já jsem se jí naučil od rodičů a prarodičů. V Jazveniku se i teď mluví dost česky. Žije zde dvacet rodin s českým příjmením, dřív jich bylo ještě víc. U nás v rodině mluvím česky nejen s manželkou, ale i třemi dcerami. Česky se pokoušíme naučit i tři děti mé sestry. Největší problémy na studiích jsem měl s chemií. U nás se totiž používá jiné názvosloví než v České republice. Protože jsem se ve škole nikdy češtině neučil, musel jsem si na vysokoškolských studiích zopakovat učivo ze střední školy. A to proto, abych zjistil jak se co v chemii nazývá, jaké má co termíny, abych pochopil, o co jde. V ročníku nás bylo sto padesát, z Chorvatska jen já. Diplomovou práci jsem obhajoval na téma ochrana ječmene fungicidy.“
Po studiích začal Zdenko pracovat v Sisku v továrně pesticidů Herbos v marketingu, prodeji a poradenství, pak ve velkoobchodu s pesticidy, v továrně krmných směsí. Již čtrnáct let je ve firmě „Progresivno farmarstvo“, kde dnes koná funkci ředitele a před několika lety se stal i jejím majitelem. „Zhotovujeme projekty kompletního vybavení pro zemědělské farmy - od ventilátorů až k ohradám, roštům z PVC, transportním systémům, žlabům pro prasata, silům, včetně mechanizace na výrobu krmiv, prodeje a výroby veterinářského a jiného zboží pro farmy. Výrobky nabízíme i dalším průmyslovým odvětvím, nejen zemědělství – provádíme ventilaci hal, dílen a výroben. Bez ohledu na pokles investic a na to, že někteří své farmy zavírají, si nemůžeme na nedostatek práce stěžovat,“ uvedl Dalík a vysvětlil: „Možná je to tím, že spolupracujeme nejen s chorvatskými, ale i s podniky z České republiky (Třebíčskem, Ostravskem), Holandska, Německa, Belgie, Itálie... Naši firmu nejdřív vlastnili majitelé z Holandska a Slovenska a v posledních letech jsem se po její reorganizaci stal majitelem já. Máme tři zaměstnance, kromě mě zde pracuje i má sestra, při montážích se počet zaměstnaných zvýší na deset. Zúčastňujeme se zemědělských trhů, tento víkend jsme byli opět v Gudovci.“
Ve styku se zahraničními partnery je nutná znalost jazyka. „Nejčastěji se domluvíme v angličtině, ale i čeština mi při komunikaci s představiteli českých podniků přišla vhod,“ pochvaloval si Zdenko. Ovládat světový jazyk, počítač a řízení osobního vozu je nyní samozřejmostí snad všude. „Do České republiky jezdím pracovně asi jednou, dvakrát ročně převážně na školení, navážu zde nové kontakty a při té příležitosti navštívím i své kamarády.“ Má tam ostatně i příbuzné - na Zlínsku (z matčiny strany), na Pelhřimovsku (z otcovy strany) a na Znojemsku (z dědovy strany). S Českou republikou je spojen silnými pouty.
Když byl Zdenko mladší, hrál košíkovou a kopanou, teď mu na jeho zájmy, sport a pěstování květin zbývá málo času. Na jazvenickém gruntě je stále co dělat na polích, lukách, v sadě i vinohradě. Jeho záliba, opravování mechanizace, se mu tam náramně hodí – jeho rodiče nemusí volat mistry, zavolají si syna a ten vyřeší každý problém. A. Raisová/ar a rodinný archiv

ČLEN MENŠINOVÉ RADY A DVOU BESED
Zdenko Dalík je nejen členem Českých besed Jazvenik a Sisak, ale už šest let také české menšinové rady Sisacko-moslavinského županství. „Besedám našeho županství v Sisku, Jazveniku, Lipovlanech a Mezurači se snažíme pomoci, jak jen můžeme. Úkolem Rady je zlepšit životní podmínky krajanům, proto pomáháme i při řešení místních záležitostí i při hledání prostoru pro činnost.
Například s Mezuračskými jsme společně se starostou jednali o problematice vodovodu a dokončení besedního Domu, s Jazvenickými o stavbách dětského hřiště a autobusové zastávky, s Lipovlanskými o organizaci Lipovlanských setkání, adaptaci Domu; této Besedě jsme pomohli i při pořízení hudebních nástrojů, organizování zájezdů a vystoupení v České republice; se všemi Besedami pak o setkání na županské úrovni,“ řekl Dalík.

ČTYŘI ŽENY V CHALUPĚ
S manželkou Mirjanou, která pracuje v pekařství, má Zdenko tři děti – šest a půlletá dvojčata Nikolinu a Lucii a osm a půlletou Martinu. Martina je aktivní v sisacké Besedě, brzo se k ní jistě přidají i dvojčata. Všechny tři Dalíkovy dcery jsou zapojeny do sisacké besední taneční skupiny. Jeho sestra Vlasta kdysi tančila a zpívala v jazvenické Besedě. Všechny tři děti velmi rády jezdí na jazvenický statek Zdenkových prarodičů: „Mají tam volnost, jsou tam zvířata, příroda... A to v Sisku nemají, protože žijeme v bytě.“