Zajímalo nás, jestli Jednota svou koncepcí láká také mladší čtenáře, a když ne, tak co by změnili, a zda by eventuálně chtěli sami do Jednoty psát. Získané informace nejsou jednoznačné, ale umožňují nám nahlédnout do světa našich čtenářů a zamyslet se nad tím, pro koho vlastně píšeme.
Novinářská a vydavatelská činnost je velice zajímavý fenomén. Jestli píšete a vydáváte, tak musíte najít také lidi, kteří si váš příspěvek chtějí přečíst, nebo naopak, jestli už čtenáře máte, píšete o tom, o čem číst chtějí. Velké komerční noviny z toho udělaly dobrý business, protože informace je už dlouho jen komodita, kterou je třeba prodat, a proto píšou správnou zprávu pro správného čtenáře. Nebo ještě hůř, vychovávají si toho správného čtenáře pro tu správnou zprávu. Klíčové slovo v mediální a ekonomické analýze novin je tedy cílová skupina čtenářů.
Znamená to, že ve sportovním časopise se nezveřejní článek o tom, jaká je úroda okurek v Istrii, stejně jako v auto-magazínu se nezveřejní článek o postmoderním malířství v Brazílii. Jak je na tom Jednota? Samozřejmě, už fakt, že jde o noviny psané českým jazykem, stanoví hranice srozumitelnosti a vymezuje také hranice zeměpisné, protože je česká krajanská komunita v Chorvatsku většinou soustředěná v několika centrech. Píše se převážně o menšinové kulturní činnosti a o místních tématech krajů, v kterých je koncentrace čtenářů největší.
Je zajímavé, co nám hrubé statistické údaje mohou prozradit nejen o zeměpisné distribuci tištěné české řeči v Chorvatsku, ale také, co nám mohou prozradit o samé struktuře krajanské komunity. Například, v Daruvaru se průměrně odebírá jedna Jednota na tři členy Besedy, v Záhřebu je to jedna Jednota na čtyři (4,18), v Končenicích jedna na šest (6,09), v Prekopakře jedna na osmnáct (18,1) a,v Kaptole jedna Jednota na třicet dva (32) členy Besedy.
Samozřejmě, že je třeba vzít v úvahu fakt, že počet členů Besed a počet Jednot, které se odebírají, nejsou jediným projevem českého krajanského života v Chorvatsku. Hodně lidí, kteří mají nějaký vztah k češství, se do Besed nezapojují, a hodně lidí znalých češtiny Jednotu neodebírá. Stejně tak je třeba vzít v úvahu, že se lidi často zapojují do Besed v místě svého původu, přestože bydlí ve větších městech. Přece jen jsou údaje o členství a odběru Jednot nejkonkrétnější markér české identity v Chorvatsku. Nepoměr těchto číslic by si zasloužil podrobnější rozbor.

Ze zkušenosti víme, že si každý nejraději přečte článek o sobě, tedy když se píše o souboru, v kterém pracuje, jeho městě nebo vesnici, kde se konal nějaký program, anebo rozhovor s ním samotným či jeho známým. Gymnazisté nám prozradili totéž, jediným problémem je, že se jich na žádné krajanské činnosti hodně nepodílí, a lokální zprávy nebo zprávy všeobecně dnes mládež buďto nezajímají nebo k informacím přicházejí jiným způsobem. Tiskoviny je všeobecně moc nezajímají a internetové portály nejsou pro ně také běžným zdrojem informací. Průtok informací je v dnešní informatizované době úplně jinačí než před jen několika desítkami let, když měl Guntenbergův vynález ještě pořád primát. Nyní je důležitá nová podoba získávání informací, a tou je klábosení na facebooku.
Samozřejmě to platí jen v případě, že gymnazisty chápeme jako průměr zvolené populace pro naši malou ústní anketu, výjimky ale existují. Nerad bych však mladé generaci školáků křivdil, takže musím zdůraznit, že v tom nezájmu není nic podivného nebo zlého. Je to jednoduše duch doby a generační rozdíl, kterému se nelze vyhnout. Svědčí o tom také informace, že velká většina jich Jednotu vůbec nedostává domů, a jestli ano, tak ji nejčastěji odebírají babičky a dědečkové. Jejich nejbližší kontakt s Jednotou se uskutečňuje na hodinách výuky češtiny, v rámci které každý žák dostane jednu zadarmo. Když jsme se zeptali, co by v Jednotě změnili, jak by obohatili její obsah a čím, nedostali jsme konkrétní odpověď. Sugesce byly různé a nejednoznačné: „Pište víc o módě a zdraví, pište víc o sportu, pište víc o událostech v České republice a pište víc o lokálních událostech, které zajímají mladé.“ Přitom není jisté, zda by větší důraz na tato témata skutečně přilákal víc mladých čtenářů, když si o nich mohou číst v jiných tiskovinách.
Je to tedy problém ryze generační? Ztrácí Jednota čtenáře? Znamená to, že když mladí nečtou Jednotu v středoškolských letech, nebudou ji číst ani v budoucnu? Je to otázka, na kterou může odpovědět jen čas. Osud Jednoty jako nositelky českého jazyka v Chorvatsku je silně spjatý s osudem české krajanské komunity jako kulturního celku. Právě proto se vrátím na problém cílové skupiny čtenářů. Mohu konstatovat, že Jednota je časopis, který píšou kulturně činní členové komunity, a které titíž členové komunity čtou. Jde o mnohem širší problém zapojení mladých do menšinového kulturního života vůbec. Dokud tedy budou mít kulturní spolky a komunita vůbec zdravou věkovou strukturu, nebude klesat ani počet čtenářů Jednoty.
KDE SE ČTE JEDNOTA

Naše údaje prozrazují, že z dvanácti set dvaceti osmi Jednot, které redakce každý týden rozesílá svým předplatitelům, jich nejvíce bývá posláno na adresy daruvarské (222 kusy), záhřebské (96 kusů), končenické (82 kusy) a brestovské (45 kusů). Několik exemplářů se ocitne také na poněkud exotických lokacích, jako jsou Metković, Nerezine, Strizivojna, Veli Lošinj, Svirče na Hvaru a několik se jich zasílá také na adresy ve Spojeném království, Kanadě a Austrálii.
Marko Pejić i lustrace Dinko Jun