Konec konců, je významné i pro celou menšinovou komunitu, protože jde o prvního krajana, který se stal členem lékařské akademie.
„První a nejpodstatnější je, že se členem Chorvatské akademie lékařských věd může stát jenom lékař výrazné důstojnosti, převážně jsou to zároveň profesoři – docenti, mimořádní nebo řádní profesoři, za kterými stojí práce a vědecké background. Jde naprosto o špičku lékařského povolání,“ definoval náš spolubesedník status akademika.
Akademie má kolem sto padesáti členů, kteří se scházejí občas, hlavně na přednáškách a afirmují svůj obor. V rámci akademie působí různé sekce, dr. Hašpl je členem sekce chirurgické. Podobně jako ve státní Akademii věd a umění je členství doživotní, což znamená, že asi potrvá delší dobu. Doktorovi Miroslavu Hašplovi bude letos šedesát, a je nejmladším akademikem, z jeho generace jsou členy akademie jen tři. Obvykle se tento titul uděluje lékařům v důchodu a vůbec v pokročilejším věku.
Lékařské povolání je jedno z mála, v kterém nelze odpočívat na vavřínech dosaženého úspěchu, zvlášť pokud se lékař rozhodne dělat vědeckou nebo učitelskou kariéru. „Existuje odborná lékařská činnost, činnost vědecká a učitelská. V každé se lékař musí neustále potvrzovat a dokazovat, každých pět let prochází opakovaným výběrovým řízením, musí uveřejňovat odborné práce, učit, nejen aby v kariéře postupoval, ale také aby zadržel dosavadní stupeň. Postupování je těsně spjato s mezinárodní afirmací, což znamená, že články musí být uveřejněné v angličtině, v recenzovaných odborných časopisech, kde každou práci hodnotí nezávislí a suverénní odborníci, jejichž hodnocení má zvláštní váhu.“
Důležitým článkem odborného vzdělávání jsou různá sympozia a kongresy, na kterých jsou oficiálními jazyky anglický a německý a jazyk hostitele. Vzhledem k tomu, že je Česká republika v oboru ortopedie důležitou destinací, kongresy se konají také v Praze, a tam Miroslav Hašpl zabodoval díky své češtině! „Poté, co v devadesátých letech spadla železná opona, bylo v Bratislavě v roce 2000 založeno Středoevropské sdružení ortopedů a traumatologů. Jeho cílem je umožnit vědcům z území, které se – náhodou nebo ne – ztotožňuje s hranicemi bývalé Rakousko-uherské říše, vzájemnou komunikaci a vzdělávaní, vzhledem k tomu, že si nemohou dovolit cestovat na kongresy v západních zemích. V roce 2004 byl hostitelem kongresu Dubrovník. Tam jsme navázali výborné vztahy s českými kolegy. Jinak, styky chorvatské a české ortopedie jsou velmi staré a pevné. Po první světové válce byla založena Československo-jugoslávská ortopedická společnost, naši kolegové hromadně studovali v Praze, kde se ortopedie rychleji a silněji vyvíjela. Časem styky zeslábly, aby se obnovily v rámci tohoto sdružení, takže jsme my z Chorvatska byli zvlášť vítáni na kongresu, který se konal v Praze. Potom mne pozvali do Prahy i na národní kongres ortopedů, a tam jsem měl přednášku v češtině, což udělalo silný dojem.“
Ortopedie má v Čechách hluboké a silné kořeny, spousta českých lékařů má světové jméno. Metody Frejky, Zahradníčka nebo třeba Pavlíka se používají i dnes po celém světě. Na křídlech úspěchů této dobré staré školy se česká ortopedie vyvíjela a vyvíjí dodnes a považuje se za velice kvalitní. Všeobecně je lékařský obor a školství v Čechách na velmi vysoké úrovni. „Nechtěl bych ani naši podceňovat, ale jsme dost daleko,“ přiznává dr. Hašpl.
Díky doktorovi Hašplovi má nyní i Chorvatsko svého „světového českého ortopeda“, respektive krajanského. V klinice doktora Hašpla se léčila mnohá známá jména chorvatské veřejnosti, dokonce i estrády, takže se o něm často dočtete i v novinových rubrikách ze světa spektáklu. „V ortopedickém oboru jsem přes třicet let a mýma rukama prošla řada pacientů. Nacestovali jsme se světem, kde šíříme dobré jméno naší ortopedie. Jsem členem mnoha mezinárodních ortopedických sdružení, jako nacionální delegát nebo tajemník chorvatského sdružení, takže se o nás slyšelo, jednak o naší klinice na Šalatě, jednak o mně osobně. Mezi mými pacienty byl i chorvatský prezident Ivo Josipović, nebo třeba herec a televizní moderátor Tarik Filipović, proslulá lyžařka Janica Kostelićová a snad polovina národního lyžařského týmu. Jsem totiž zároveň i oficiálním ortopedem Chorvatské lyžařské reprezentace.“
Protože léta marně čekali na dostavbu a rozšíření záhřebské kliniky pro ortopedii, která trpěla chronickým nedostatkem prostoru pro pacienty, rozhodla se před pěti lety skupina patnácti lékařů, sester a anesteziologů odejít a začít vlastní praxi. Tak vznikla klinika Akromion v Krapinských Toplicích, která je dnes jedním z nejznámějších příkladů úspěšného soukromého podnikání v oboru zdravotnictví. „Jde o špičkovou ortopedickou instituci, kde máme vynikající podmínky práce. Dělám tam dvojnásobné množství operací ve srovnání se Záhřebem, a to byl důvod, proč jsme odtamtud odešli.“ Čtyři ortopedové, kteří nemocnici založili, jsou spolumajitelé a v klinice už pracuje úhrnem šedesát zaměstnanců.
Samozřejmě, že jsme se ho - známe jeho původ - zeptali, proč nevystavěli nemocnici v Daruvaru, ale nešlo by to kvůli příliš velké vzdálenosti od Záhřebu.
V hlavním městě mají ambulanci, a právě chystají i otevření polikliniky s třemi ambulancemi a ambulantní fyzikální léčbou. „Jinak, když jde o fyzikální rehabilitaci, musím se zmínit o Daruvarských lázních, kde dr. Božidar Egić udělal obrovský kus práce, takže řada pacientů z naší kliniky, zvlášť sportovci, jdou po operaci na rehabilitaci do Daruvaru,“ říká dr. Hašpl.
Zatím jsou všechny cíle projektu krapinské kliniky dosažené, ale plánů je ještě řada. „Děláme průkopnickou práci v soukromém podnikatelství. Prozatím kolem poloviny intervencí provádíme na poukázky na základě smlouvy s Chorvatským ústavem nemocenského pojištění, zatímco ostatní se platí. Chtěli bychom vybídnout pojišťovací ústavy, aby nabídly balíky služeb doplňkové zdravotní ochrany. Pro pacienta to znamená kvalitní ubytování, výběr lékaře, přímé přijetí, špičkovou technologii a všeobecně vyšší úroveň zdravotní péče,“ uvažuje dr. Hašpl.
Na odpočinek a dobíjení baterek mají Hašplovi dvě lásky, dva stejně důležité koníčky – v zimě lyžování, v létě moře a užívání si na vlastní lodi. Jak však je na tom v této povídce čeština? Zjistili jsme, jak prosperuje v profesionální činnosti, ale zbylo v tomto nabitém životním rozvrhu místo na přenášení povědomí národnostní příslušnosti na dvě dcery – Helenu a Annu? Zachovala se čeština v rodině?
„Ve smíšeném manželství v Da-ruvaru je oficiálním jazykem rodiny čeština, zatímco v Záhřebu je to chorvatština. Tak se holky nenaučily mluvit, ale pasivně česky umí, a na této úrovní jsou znalosti češtiny i manželky Željky,“ vysvětluje dr. Hašpl a dodává: „Mám ale s Daruvarem živé a pravidelné styky. Žije tam má sestra Libuše Buhová se svojí rodinou, a je tam i jednadevadesátiletý tatínek, který se stará, aby Jednota každý týden dorazila do Záhřebu.“
VZLETNÁ KARIÉRA
Po ukončení základní školy a gymnázia se Miroslav Hašpl začátkem sedmdesátých let stal jedním z mnoha daruvarských studentů medicíny, potom ale po žebříčku profesionálního úspěchu postupoval nejrychleji a dorazil nejdále ze všech.
V roce 1984 složil specialistickou zkoušku z ortopedie, potom každých pár roků udělal další krok – obhájil magisterskou disertaci, stal se vědeckým asistentem Lékařské fakulty Záhřebské univerzity, obhájil doktorskou disertaci, získal titul primáře, stal se docentem, potom mimořádným profesorem, udělal subspecializaci z oboru dětské ortopedie, pak získal status vědeckého rádce a nakonec řádného profesora Lékařské fakulty. Pracovní zkušenosti nabýval ve varaždinském lékařském středisku, v ortopedické klinice Klinického nemocničního střediska Záhřeb a na záhřebské Lékařské fakultě. Je členem Chorvatského lékařského sboru a řady jiných tuzemských a mezinárodních odborných sdružení, podílel se na řadě vědeckých projektů, zúčastnil se organizace mnoha odborných a vědeckých shromáždění, kursů a kongresů. V neposlední řadě je členem redakce jednoho chorvatského a jednoho českého odborného časopisu.
M. Pejić/rodinné album