Jako novinář J. Janev již navštívil všechny země v této oblasti kromě Albánie. Sleduje ekonomický, politický, sociální a také kulturní vývoj regionu a tvrdí, že Srbsko má dnes nejproevropštější vládu. V Chorvatsku byl naposledy v době návštěvy premiéra Mirka Topolánka, a velmi oceňuje prohlášení chorvatského premiéra Ivo Sanadera, že Chorvatsko nebude Srbsku bránit při vstupu do evroatlantických struktur. „To bylo velmi rytířské,“ tvrdí.

Český rozhlas, říká J. Janev, vnímá Chorvatsko jako evropskou zemi, sleduje hlavní politické dění, jeho přibližování k Evropské unii a nemůže zanedbat osm set tisíc až milión Čechů, kteří zde tráví dovolenou, proto každoročně v létě vysílá ze Splitu v češtině. Svou cestu do Černé Hory, kde právě probíhaly parlamentární volby, a do Bosny a Hercegoviny, kde ho zajímá politický vývoj v Mostaru, Sarajevu a Banja Luce, využil k zastavení se na Daruvarsku.
„Pro nás je velkým zadostiučiněním vidět českou menšinu v Daruvaru, jak si vede. Jsme hrdí na to, co tady Češi dokázali. Z močálů a nehostinné půdy udělali doslova zahrádku. Je obdivuhodné, jakým způsobem tady udržují českou kulturu a jazyk. Kamkoliv jsem v Daruvaru přišel, slyším hezkou češtinu, která se ani moc neliší od té, kterou se mluví u nás. Vztah ke staré vlasti je zde velmi silný, a my si toho vážíme,“ řekl nám po rozmluvě s předsedkyní Svazu Čechů Lenkou Janotovou a s režisérkou vítězné hry krajanské divadelní přehlídky Světluškou Prokopićovou. Na přehlídku chtěl přijet, avšak povinnosti mu to znemožnily.
„Krajané v Srbsku, se kterými jsem se setkal již několikrát, jsou také obdivuhodní tím, jak si udržují českou kulturu a jazyk. Mají ale mnohem těžší podmínky, protože nejsou uznaní za oficiální menšinu (podmínkou je tři tisíce osob). Nezískali obnovenou frekvenci pro rozhlas, nemají ani stálého českého učitele. Ale to se, doufám, také díky Českému rozhlasu brzy změní. Také oni se rádi scházejí. Protože žijí v pravoslavném moři, jsou daleko více spjati s katolictvím a s kostelem. Například v Českém Sele si Češi vybudovali kostelíček a udržují si ho, každý měsíc se o něj stará jedna rodina. Tam se sejdou, veselí se, popovídají si... Každá vesnička nebo čtvrť tam má svého patrona. Je to velmi silné pouto, ale týká se víc starších lidí, kdežto tady je kontinuita mladých a starých,“ srovnává český dopisovatel. Jako velmi pozitivní hodnotí redaktor J. Janev nejen péči menšiny o vzdělávání v českém jazyce a moderní technologii jako jsou webové stránky, ale především také péči chorvatského státu o menšiny. „Je to obdivuhodné,“ říká. „Byl jsem překvapený, neměl jsem tušení, že kulturní hnutí je zde tak silné a velké.“ Škoda, že jeho reportáž o návštěvě Daruvaru málokdo z krajanů uslyší. L. Stráníková