Byla to vlastně vůbec první návštěva z České republiky, která zavítala ke zdeneckým evangelíkům, takže na závěr řádné biblické hodiny zazněla i česká motlitba a česká píseň. Ze starého kancionálu píseň vybral a jako první zanotoval Vláďa Hanuška, a kazatel P. Brodský poznamenal, že ji ještě nikdy neslyšel.
Předsedkyně České besedy Jaruška Krčmová nejdřív představila zdenecký krajanský spolek. O malém, ale v současné době čilém evangelickém sboru ve Zdencích, který má kolem čtyřiceti členů, většinou Čechů, hovořil pastor P. Gazibara. Sulíkovi, Krčmovi, Hanuškovi, Smolovi... To jsou krajanské rodiny, které se zde tradičně hlásily k evangelickému vyznání i v dobách, kdy to vůbec nebylo jednoduché – nejbližší duchovní sídlil až v Antunovci. K velké obnově došlo v době domovinské války a za velké pomoci finských misionářů vedených Seijí Uimonenovou. Od roku 1994 stojí ve Velkých Zdencích malý útulný evangelický kostelíček, kde se konají řádné nedělní bohoslužby, ve středu biblické hodiny a jindy se pracuje s dětmi a mládeží.
Setkání pokračovalo neoficiálním posezením při domácích rohlíkách, které napekly krajanky. Vzpomínalo se i na Velikonoce kdysi, na jídelníček a jidášky zadělávané vodou a pomazané medem, které se pekly na Velký pátek. Na velikonoční stůl patřila sváteční bábovka s rozinkami, zdobená tvarovaným nudlovým těstem, pomazaným vajíčkem.
Nejhezčí vzpomínky se váží k „pomlázkování“ o velikonočním pondělí. Celou vesnicí procházeli v průvodu chlapci doprovázení hudbou, v každém dvoře se zastavili, vyhledali děvčata a „pomlázkovali“. Nic nepomohlo, ani úkryt na seníku a vytažený žebřík. Chlapci si od sousedů přinesli jiný a děvčata „dostala přes sukni“. Chlapci tenkrát nosili sebou veliký hrnec, aby všechna ta vajíčka, která ve vesnici sebrali, unesli...
„Kdysi to bylo veselejší, víc jsme se scházeli. Dnes je každý doma,“ říkají pamětníci. „To už se nevrátí,“ říkají a vzpomínají, jak kdysi v jednom domě žili „staří a dvě nevěsty pohromadě“. Celé setkání proběhlo v pravém předvelikončním ekumenickém duchu a kazatel P. Brodský byl pozván, aby mezi zdenecké krajany zavítal i příště. V. Daňková/vd
TROCHU HISTORIE
Nejdůležitější událostí pro luterány v Chorvatsku po druhé světové válce bylo v roce 1951 ustavení Evangelické církve v Republice Chorvatsku a Bosně a Hercegovině. Na konstitutivní synodě v Záhřebu byli přítomni představitelé církevních obcí ze Záhřebu, Kutiny, Antunovce, Slavonského Brodu, Podravské Slatiny, Vinkovců, Osijeku, Opatije, Rijeky, Legradu, Banja Luky, Sarajeva, Bjelovaru a dvě české reformované farnosti, Pleternica a Uljanik. Jsou to farní sbory, do kterých patří i osady Bjeliševec a Velké Zdence, kde i dnes najdete české evangelické krajany. V Chorvatsku se dnes k evangelické církvi hlásí asi tři a půl tisíce občanů.
Českobratrská církev evangelická byla ustavena v roce 1918, kdy se zcela v duchu doby pod jednou ochrannou střechou (a novým názvem) sjednotily české evangelické církve augsburského a helvetského vyznání. Tak je tomu i dnes. V rámci této církve rovnoprávně působí jak sbory luteránského vyznání, tak sbory reformované. Podle údajů z roku 2007 měla tato církev přes sto dva tisíce organizovaných členů ve dvou stech šedesáti farních sborech a čtrnácti seniorátech.
(Podle knih Prepričano stvaranje zajedništva L. a B. Gunjevićových a Malý obrazový průvodce dějinami Českobratrské církve evangelické E. Fialové)
