Dělají to svérázným a sobě vlastním způsobem: kulturním programem, který věnují památce na chvíle, kdy jim znovu svitla naděje, a kdy si postavili hlavu, že jejich český Domeček bude zase stát.
Také tentokrát se pod jeho střechou sešli členové pěvecké i folklorní sekce Besedy; přivítali mezi sebe i hosty – městský pěvecký sbor Lipiku, ve kterém mnozí z nich také zpívají a milé přátele z Rijeky, konkrétně besední smíšený pěvecký sbor.
Této příležitosti odpovídala i výzdoba sálu se třemi vlajkami, českou, státní a městskou, i návštěva představitele městské rady Nikoly Šimiće. S uznáním pronesl, že šťastné může být každé prostředí, ve kterém působí spolek jako je Česká beseda Prekopakra. Svým bezprostředním způsobem program uváděl předseda prekopakerského spolku Jaroslav Vozáb.

Sál potom vyplnily tóny písní v podání domácího, lipického a rijeckého sboru. Střídaly se písně české s chorvatskými, zpívané jednohlasně s trojhlasými. Sál až po strop zaplnila známá, Masarykova oblíbená Ach synku, synku. Zazněl i český sokolík, který se rázem změnil do chorvatského vlastenecky laděného sokola... Byla to ostatně dobrá příležitost připomenout si, jak hodně společného mají Češi a Chorvati – také v písních, a zvlášť tady, v Prekopakře.

Sympatičtí chlapci a děvčata se za doprovodu besední kapely zatočili v několika tancích, a pravým překvapením byla pro přespolní návštěvníky taneční skupina manželských párů. Sedm párů střídavě tancovalo a zpívalo, a na jejich potěšení z tance a ladný projev byla radost pohledět. Závěr pak téměř tradičně patřil znovu mladým členům spolku, tentokrát děvčatům a jejich rytmické kreaci na téma moderní české zábavné hudby.

V pěkné atmosféře, při večeři, kterou připravili, jak řekl předseda spolku ti samí, co si na chvíli odskočili na jeviště zazpívat, a při hudbě prekopakerských muzikantů, pak pokračoval příjemný přátelský večer. L. Stráníková/ls