Na „své“ katedře, zařazené ke katedře pro západoslovanské jazyky a literaturu, přednáší studentům prvního semestru úvod do české kultury a studentům čtvrtého semestru českou literaturu XIX. a XX. století. Právě zkoušela tři studentky češtiny; z jejího kabinetu vyšly zjevně spokojené.
Na katedře jste roku 1987 začala pracovat jako asistentka pro český jazyk. Povězte nám o svých profesorských zkušenostech.
Studenti češtiny mají více práce oproti jiným našim oborům na fakultě. Upřímně řečeno, studovat český jazyk je těžké. Naši studenti jsou traumatizovaní, protože pozdě začínají mluvit česky. Česká gramatika je těžká, osvojování slovní zásoby si také vyžádá čas. Ne, studovat u nás není lehké, praxí si razí cestu, ale mnozí se na konci rozčarují. Přirovnala bych studium češtiny k Fakultě elektrotechniky a informatiky, naši studenti často nezvládají jazyková cvičení.
O studium češtiny je přesto řadu let obrovský zájem a katedra českého jazyka a literatury je v této části Evropy nejsilnější!?
V tomto okamžiku máme asi sto studentů češtiny, z toho dost na konci studia. Po velkém nátlaku při zápisu do plynoucího školního roku jsme přijali třicet studentů, do ukončení studia se ale jako vždycky jejich počet rapidně zmenší. Ve čtvrtém ročníku bohemistiky nyní máme šestnáct studentů. Někteří ukončí studium po třech letech (je tomu tak na většině evropských univerzit). Nejčastěji se k češtině přibírá další jazyk, protože jde o dvouoborové studium. Čeština se vždycky hodí k nějakému cizímu jazyku. Mně osobně je milé, když se studenti zamilují do české literatury. Studium u nás není úzkoprofilové, chce-li, získá mladý člověk široké kulturní horizonty. Jak jsem zjistila, později se nejvíce zaměstnávají v turistice, novinářství, v ministerstvech, zdá se mi, že v životě postupují.

ednou jste uvedla, že na přijímacích zkouškách studenti nevědí, jestli Švejk napsal Haška či Hašek Švejka!
Věřte, je to pravda. Ale po prvním ročníku, kdy jim přednáším o české kultuře a civilizaci, by to už jistě neřekli! Probíráme tam obecné české dějiny, což musí každý filolog zvládnout. Jde o symbolické body českých dějin, nejdůležitější události české kultury, Bílou horu, Jana Husa, Komenského, sv. Václava a tak dále. Naši studenti odjíždějí na měsíční a semestrální studijní pobyty do Brna. Chtěla bych uvést jméno Evy Rusínové z kabinetu češtiny pro cizince, s kterou řádně spolupracujeme a máme zajištěna jedno až dvě stipendia. Také přes chorvatské ministerstvo školství zajišťujeme stipendia do Brna a na letní jazykové školy v Čechách.
S kterými fakultami v Čechách spolupracujete?
V poslední době si pochvalujeme organizaci CEEPUS, tj. fond, zprostředkující výměnu studentů a profesorů střední Evropy. Jsme zaměřeni na Prahu, Olomouc a Brno, takže v této době pobývá několik studentů na českých univerzitách a také jejich studenti přijíždějí k nám.
Mezi svými studenty jsme měla i příslušníky české menšiny v Chorvatsku?
Ano, i teď je jich několik, ale musím vám říci, že to nijak zvlášť nesleduji. Všimnu si českých příjmení, ale jestli se u toho student sám nějak nezastaví, tak je mi to jedno. Ale v jednom okamžiku tu byla silná generace z Daruvaru.
Chorvatští diváci vám dluží za„kongeniální“ překlad českých filmů, uváděných na Týdnech českých filmů, které organizuje velvyslanectví České republiky v Chorvatsku. Tak to uvedl bývalý velvyslanec Jiří Kuděla. Bylo nesnadné překládat je?
To máte pravdu, nebylo to jednoduché, ale české filmy jsem překládala s velkou radostí. Šlo o deset týdnů a několik desítek filmů. Nové české filmy nabízejí současnou českou mluvu, generace Čechů mluví rozdílným jazykem, a to je také zapotřebí vystihnout při překladatelské práci. Někdy také narazím na jazykový problém. Rozhodla jsem se však, že už nebudu překládat, že to ustoupím mladým, aby se učili a zacvičovali. Týden českého oscarovského filmu, který nedávno v Záhřebu proběhl, mi nedal zabrat. Byly to hlavně moje překlady filmů již promítaných.
Mluvíte česky, jako by šlo o vaší mateřštinu!
Když jsem se na začátku devadesátých let vrátila z lektorského pobytu na Masarykově univerzitě v Brně, už jsme o tom pro Jednotu mluvili. Narodila jsem se v roce 1961 v Banja Luce. U moře jsem naslouchala turistům, kteří na Jadran přijížděli organizovaně. Líbila se mi čeština a tak, když jsem se vypravila do Záhřebu na fakultu, rozhodl vnitřní hlas nebo podvědomí, jak chcete. Ukončila jsem komparativní literaturu a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Záhřebské univerzity. Po vystudování jsem pracovala v knihovně Ústavu pro slovanskou filologii, jako překladatelka v podniku Hidroelektra, jako lektorka ve Večernjím listu a znovu jako knihovnice v Knihovnách města Záhřebu.
Nyní jste docentkou a mladou doktorku věd. Čeho ještě z pozice svého pracoviště a osobního angažování můžete dosáhnout?
V postupu mám právě záležitost na místo mimořádného profesora, zatímco ještě vyšší univerzitní zařazení v naší republice by byl řádný profesor. Ale nepatřím k mladým docentům. Mladší kolegové ještě rychleji postupují v kariéře. Ztratila jsem hodně času prací v České republice: v letech 1988/89 jsem trávila na studijním pobytu v Praze, lektorkou chorvatského jazyka na Masarykově univerzitě v Brně jsem byla dva školní roky, 1993/94 a 1994/95, v letním semestru roku 1996 jsem dělala lektorku chorvatského jazyka a literatury na Karlově univerzitě v Praze, pokračovala jsem v tom i následujícího roku. Dnes už sama mám dva asistenty, kteří mají své projekty.
Předpokládám, že jste napsala mnoho vědeckých prací.
Napsala a píšu. Soustavně se věnuji i české literatuře devatenáctého a dvacátého století a někteří autoři mě velmi zaujali. Moje doktorská práce se v roce 2001 zaobírala Karlem Teigem a českou literární avantgardou. Přispívám do odborných časopisů a překládám krásnou literaturu. Právě se zabývám chorvatským překladem Klapzubovy jedenáctky pro nakladatelství Novi liber.
Jste přísná profesorka?
Na to se raději zeptejte studentů. Ty tři studentky, co tu byly před vámi, prošly: dvě uměly a jedna se protáhla. Ale obávaná asi nejsem, to snad ne. Záleží mi na tom, aby naše bohemistika měla silnou pozici v jihovýchodní Evropě, aby se před studenty otevřely nové rozhledy, a aby se u nás studenti cítili dobře.
Zdenka Táborská/zt