Přednašečky se tentokrát zabývaly literární mystifikací, tj. předstíráním, záměrným využitím výmyslu k oklamání čtenáře nebo posluchače pro umocnění společenského vlivu nebo upoutání pozornosti. Zaměřily se na spory lingvistů a historiků o pravost či padělání Zelenohorského a Královédvorského rukopisu po jejich objevení roku 1817, existenci Strany mírného pokroku v mezích zákona Jaroslava Haška a hlavně na českého básníka, skladatele a všeuměla Járu Cimrmana.
O Járovi Cimrmanovi se začalo hovořit v sedmdesátých letech 20. století. Jedná se o jedinečnou českou mystifikaci, nabízenou systematicky a vážně, takže se Jára Cimrman stal opravdovým společenským fenoménem. „Jára je projevem velmi specifické české schopnosti sebeironie, laskavého humoru a zároveň jemné kritiky, při nichž se divák směje až k slzám,“ uvedla M. Štěpánková. Fiktivní postavu univerzálního českého génia vytvořili Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák. Na motivy života a díla J. Cimrmana byla vytvořena hlavní část repertoáru Žižkovského divadla v Praze. Záhřebští krajané na závěr shlédli film Jára Cimrman ležící, spící, který o něm v roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. zt/zt

BESEDNÍ „TRUHLÁŘI“
Nedělní dopoledne 10. května bylo jako vymalované. Záhřebští krajané se s rodinami rozjeli do svých víkendových chat a zahrad (od teplejších dnů v roce standardní zvyk), nadýchat se ozónu a vůně rozkvetlých pivoněk a prvních růží. S motyčkou a kyblíkem s vodou v ruce, samozřejmě. Jsou přičinliví, ať už se hnou kamkoliv. Proto nás ani nepřekvapila skupinka členů České besedy Záhřeb, která se takřka tři hodiny v sálu věnovala správce židlí, nejčastěji používaného kusu besedního nábytku. Byli to krajané ? Vrbka, ? Křepela a ? Muťka, v té chvíli zaujatí truhláři, jež se s námi v hřmotu vrtaček ani nemohli bavit. zt/zt