Pravda, do Bjeliševce 8. června nepřišlo hodně těch, kterým snad Bjeliševečtí chtěli českou kulturu prezentovat, ale nakonec se ukázalo, že se i sami mají o čem poučit. Kromě tanečního souboru České besedy Prekopakra a pěveckého sboru České besedy Kaptol si pozvali chorvatský kulturně umělecký spolek Rama z Pleternice a novináře Jednoty Matu Pejiće, který pro ně připravil zajímavou přednášku. Také sami měli co nabídnout: nejen pěkně upravený místní Dům, taneční a pěveckou skupinu, ale i kousek vlastní historie, o které mluvil člen spolku Goran Hruška. Mezi hosty uvítali předsedkyni Svazu Čechů Libuši Stráníkovou, předsedu Matice slovenské Kukučín-Kuntarić z Jakšiće Pavla Tregera a představitele České besedy Slavonský Brod.
Český den začal už kolem čtvrté hodiny odpolední, když se začali sjíždět hosté a účinkující. Protože program měl začít v sále místního Českého domu až za dvě hodiny, bylo dost času na procházku malebnou vesničkou, na seznamování se, popovídání si i ochutnání výtečných českých koláčů. Nejdřív však bylo třeba na zeď sálu upevnit panely s okénky z komixů, na kterých se objevuje džbánek či láhev piva.
O pivo jako neodmyslitelnou součást české kultury vlastně šlo v přednášce Maty Pejiće, který poutavě vyprávěl o vaření piva, o jeho historii a o tom, jakou souvislost má pivo s  Čechy a českým Daruvarem. Goran Hruška se tentokrát představil v úplně jiném světle, než ho krajané znají z vystoupení kaptolského a bjeliševeckého spolku. Jako archivář a na slovo vzatý znalec minulosti českého osídlení v Chorvatsku osvětlil dějiny vzniku Bjeliševce a jeho českého obyvatelstva. „Přišli jsme sem jako vítaní zemědělci s pokrokovějším způsobem zemědělské výroby, navíc snad v každém domě byl i nějaký řemeslník,“ zdůraznil G. Hruška a dodal, že i dnes je v bjeliševeckých rodinách zvykem posílat děti na studia, z nichž některé se do vesnice vrátí natrvalo.
Po dvou přednáškách, které přítomní pozorně sledovali, následoval program. Bjeliševecký pěvecký sbor zazpíval Písničku českou a ještě několik dalších písní, z nichž nejvroucněji zněla Ta jižní Morava. Není divu. Jak bylo slyšet, Bjeliševečtí pocházejí z Moravy, ovšem severní. Prekopakerská taneční skupina, doprovázená kapelou, se pochlubila jihočeskými kroji, tanci a zpěvy, a čtyři páry bjeliševeckých tanečníků valašskými. Nejzaměstnanější osobou večera byl zřejmě Goran Hruška, který kromě místních doprovázel na harmonice i zpěv kaptolské pěvecké skupiny. Malé sympatické překvapení připravili členové spolku Rama. Nejenže večer zpestřili pro přítomné Čechy zcela zvláštním, ale pěkným zpěvem, ale zazpívali při guslích bjeliševeckým hostitelům píseň napsanou jim přímo na tělo o tom, jak pečují o svůj jazyk a kulturu.
Předsedkyně Besedy Alenka Hrušková všem účinkujícím odevzdala poděkování za účast, a večer potom patřil tanci a zpěvu, přičemž se sálem nesly české a chorvatské písně, tančila se polka i slavonské (nebo bosenské) kolo. Nám ještě cestou do Daruvaru doznívala melodie krásné moravské řeči, která je v Bjeliševci stále ještě živá.                      

L. Stráníková/mp