Výnosný chov kachen v Končenicích

  • Posted on:  čtvrtek, 15 září 2016 00:00

INDICKÝ BĚŽEC SI PORADÍ SE SLIMÁKY, A NEZNIČÍ ZAHRÁDKU
Invaze oranžového slimáka (plzáka španělského) je stále větší, zvlášť za deštivého počasí. Lidé nevědí, jak by se s tímto škůdcem vypořádali a zkouší se ho zbavit různými způsoby: pilinami, skořápkami kolem rostlin, pivními pastmi, ohradami z různého materiálu, sběrem, politím vroucí vodou, solnými pastmi nebo hlísticemi (chor. nematode). Rodina Tomáškova z Končenic má ale účinnější recept – hubí je pomocí kachen z plemene indického běžce.

„Oranžové slimáky mají nejraději. Ale šediví slimáci a zelené housenky jim nechutnají,“ informuje nás Raduška Tomášková a ukazuje nám kachny se vzpřímeným tělem, které neustále někam utíkají. „Slimáky sbírají nejen v zahrádce ale i ve skleníku a fóliovníku. Jedna kachna jich denně nasbírá osmdesát dekagramů. Snědí ale i kobylky, kohoutky na ovsu a jiné škůdce. Jednou se nám dostali do brambor a já se bála, že je zničí. Oni na nich ale sbírali mandelinku bramborovou. Díky nim nemáme na dvoře ani jednu mouchu,“ směje se naše hostitelka. Další výhodou chovu těchto kachen je to, že na rozdíl od jiných plemen kachen nespásají rostliny v zahrádce, a protože váží jen dva kilogramy, zeleninu nepoškodí ani tehdy, když na ni šlápnou. Přikrmují se šrotem s koncentrovaným krmivem. Musí mít i dostatek vody k pití.
Na Daruvarsku se tyto neobyčejné kachny vyskytují zřídka. Raduška a Mirko Tomáškovi z Končenic jsou průkopníky jejich chovu, proto nás zajímalo, jak se do něj pustili: „Můj mladší syn Vanja mi loni v červnu přivezl čtyři třítýdenní káčátka z Gorice. Bylo to proto, že jeho ředitel v záhřebském podniku HEP je měl doma jako domácí mazlíčky, proto, že požírají slimáky, že jsou přítulné a rády si povídají,“ dozvěděli jsme se od Radušky.
Když se Tomáškovi přesvědčili o jejich kladech, poučili se o jejich chovu a začali se šířením hejna. „Letos zjara jsme měli třináct kachen, z toho šest kačerů. Vylíhlo se 270 kachňat. Od té doby se zabýváme jejich prodejem. Zjistili jsme, že je to výhodnější než cokoliv jiného. O kachňata je ohromný zájem, takže se hned prodají. Zájemci přijíždějí ze Záhřebu, Čakovce, Koprivnice... Dokonce jsme měli případ, že lidé chtěli koupit čerstvě vylíhlá kachňata. Deset dní staré kachně stojí 35 kun (mladší 25 kn) a šestitýdenní kachna 50 kun. Letos v dubnu přivezl syn z Padovy osmdesát vajec od pravých indických kachen. Z vajec se vylíhla 33 kachňata, z nichž si vychováme čistokrevné hejno.“
V Končenicích je indický běžec raritou. Většinou se tam chovají kachny japonské a ruánské, ale najdou se i kachny divoké, které sice slimáky také likvidují, ale na zahrádce vše okoušou a pošlapou.
Indická kachna se chová kvůli vejcím. Na vejcích ale nesedí. Na maso jsou dobré jen do čtyř týdnů stáří, později nejsou kvůli pojídání slimáků k jídlu.
„Nezabila jsem ani jednu kachnu, takže nevím, jakou chuť má její maso. Za to, co jsme si za kachňata vydělali, jsme si koupili tři inkubátory, do jednoho se vejde 60 vajec,“ dozvěděli jsme se od chovatelů.
Kachně se z oplozeného vejce vylíhne za 28 dní. Jedna kachna snese během roku dvě stě většinou bílých až světle zelených vajec. Nesnášejí v pravidelných intervalech, ale třeba pět dní, a pak za dva dny znovu. Na jednoho kačera je dobré mít tři kachny, dobré je chovat je v kachníku. Snesou pěti až desetistupňové mrazy a dožijí se osmi let.
Když zkrachovala daruvarská obchodní společnost OTP (opće trgovačko poduzeće), kde manželé Tomáškovi pracovali, zkoušeli to s chovem dojnic, prasat i ovcí a pěstováním okurek. „Kachny se nám osvědčily nejvíc,“ říká Raduška, která pracovala v brestovské prodejně s potravinami. Bez práce je už dvacet let. Mirko byl vedoucím skladu potravin OTP v Daruvaru a řidičem v Pekařství Koláček. Tomáškovi se celý život zabývají i zemědělstvím. „Obděláváme necelé tři hektary. Subvence jsou malé a nepravidelné, vypadá to, že by se nás malých nejraději zbavili,“ komentovala Raduška.
„Mluvíme česky, jak je to v Končenicích zvykem,“ řekla nám Raduška, která má s manželem Mirkem radost ze dvou vnoučat, Danijelovy dcery Ivy a Vanjova syna Noy, který žije s rodiči v Záhřebu. A. Raisová/ar

Iva má ráda zvířata
Raduščina vnučka Iva, která s rodiči žije na tomtéž hospodářství, se nám pochlubila se svými zvířecími kamarády: „Tohle je Rhona s Romerou,“ ukazovala na klisnu s hříbětem „Rhona je chorvatský klusák. V Chorvatsku třikrát zvítězila v jízdě s vozíky (sulkami). I otec je přeborníkem,“ řekla nám. „Teď se mi splnil sen a jsem moc ráda, že mám koně. Já jezdím a babička je krmí.“ Kolem Ivy se motaly také fenky samojeda. Viděli jsme i malou slepičku, která se vylíhla ze zeleného vejce. S načechraným peřím vypadá jako ježek. Iva má ještě pejska, šest koček a desetiletou želvu.

Read 1225 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 16 2026

V Jednotě číslo 16, která vychází 18. dubna 2026, čtěte:
- Valné hromady v Ivanově Sele a Daruvarském Brestově
- Divadelní večírek v Bjelovaru
- Čtvrtstoletí sboru Bohemie České besedy Záhřeb
- S Danielem Veckem z Virovitice
- Jednota za kamerami České televize v Brně
- O kapli sv. Jana Nepomuckého v Pakraci
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi